Lidé z PIDu: K tramvajím ho přivedla babička

Příběh tramvajáka Honzy Kříže opravdu chytne za srdce. Jako malý kluk našel doma u babičky černobílou fotografii, na které jako hrdá řidička řídí starou pražskou tramvaj. Tehdy babičce slíbil, že stejnou bude jednou řídit i on a ani netušil, že si v tom momentu vybral životní povolání.

Trvalo mu 30 let, než se stal jeho sen realitou. V únoru 2019 dostal příležitost, aby se stal součástí týmu Jednotky historická vozidla pražského dopravního podniku. Jaké je to řídit tramvaj, která má více než sto let?

Honzo, myslíš, že dopraváctví máte v rodině?

Babička mě s bráchou už od mala vychovávala u tramvají. Když jsme někdy jeli na výlet, byla právě jízda tramvají největším zážitkem. Kromě Prahy jsem díky ní poznal i Liberec, kde měla babička dobrou kamarádku, která na tramvaji ještě pořád jezdila. Pamatuji se, jak nám všechno ukazovala a vysvětlovala. Tehdy jsem se utvrdil, že v dopravě chci opravdu dělat.

A jak tvé fandovství pokračovalo?

Se starším bráchou jsme byli silná dvojka a nikdy jsme si nemohli nechat ujít žádnou dopravní novinku. Jako malí jsme stavěli tramvaje ze stavebnice Seva, později jsme lepili modely z papíru. V devadesátých letech, kdy ve městě začaly jezdit reklamní vozy, jsme je s bráchou naháněli po celé Praze s foťákem. Rozsáhlý archiv jsem nedávno poskytl webové stránce Pražské tramvaje.

A pak ses stal řidičem?

Čekala mě základní vojenská služba. Po ní jsem nakonec nastoupil do garáže Řepy, kde jsem opravoval podlahy autobusů. Ale na koleje mě to lákalo pořád více. Proto jsem zanedlouho nastoupil do vozovny Motol, kde jsem s tramvajemi strávil překrásných 15 let.

To je opravdu dlouhá doba. Musel jsi tam toho zažít asi hodně zajímavého…

Nejraději vzpomínám na konec roku 2005. Do Prahy byla po dlouhých letech dodána první moderní tramvaj Škoda Porsche. Bylo to skutečné Porsche mezi tramvajemi a nedokážu popsat počáteční nadšení nejen tramvajáků ale především lidí na ulici, když byl dodán první vůz. A právě já jsem se dostal do úzkého výběru prvních řidičů, kteří ji mohli začít testovat.

Máš za ty roky nějakou oblíbenou linku?

Jsem docela upovídaná povaha, a tak mám hodně rád návštěvníky našeho města. Pokud je to možné, vždy se jim snažím poradit. I proto nejraději jezdím přes historické centrum. Asi nejvíc mě to táhlo vždy na linku 22, jezdící na Pražský hrad. Ta trasa je překrásná.

Nedávno jsi dostal životní příležitost. Přestoupit na historické vozy…

Na ten den budu vzpomínat do konce svého života. Jako už zkušený řidič jsem dostal možnost přestoupit, jak tomu já říkám, do tramvajového nebe. Vozovna Střešovice je sen většiny dopraváků a dostat se sem je asi to nejvíc, čeho můžu jako řidič dosáhnout. Specializuje se přímo na provoz historických a výletních tramvají a zároveň vypravuje i retro linku 23. Nejprve jsem začínal jako průvodčí, ale můj celoživotní sen byl vždy starou tramvaj řídit. A pak mi to bylo nabídnuto. Nejprve jsem však musel absolvovat náročný kurz.

Řídí se stoletá tramvaj jinak než ty dnešní?

To se nedá srovnat. Je to asi jako řídit kolo a auto. Staré vozy jsou hmotností mnohem lehčí a mají úplně jiné jízdní vlastnosti. Musíte dávat dobrý pozor, abyste se nedostali do skluzu, smyku či zpětného smyku, zvlášť když za sebou taháte další dva vlečné vozy. Staré tramvaje se neřídí pedálem, ale mají kontrolér s mohutnou železnou klikou, kde manuálně zadáváte každý jízdní stupeň i stupně brzdy. Zajišťovací brzdu ovládáte pravou rukou. Na rozdíl od nových tramvají tady nedělá nic automat. Řídit tyto tramvaje můžou v Praze jen ti nejzkušenější řidiči, málokdo si třeba uvědomí, že staré vozy nemají ani tachometr a rychlost prostě musíte mít v oku.

Kde všude Tě dnes můžeme potkat?

Líbí se mi, že práce ve Střešovicích není stereotypní. Naše služby si objednávají cestovní kanceláře z celého světa. Jeden den tak třeba vozíte turisty z Korey po centru města a naléváte jim šampaňské, druhý den se stáváte součástí narozeninové párty v tramvaji a do toho vozíte děti na výlety speciální vyhlídkovou tramvají pro školky. Díky tomuto projektu se snažíme přiblížit veřejnou dopravu i dětem. Třeba z nich jednou taky vyrostou budoucí řidiči. Nesmím zapomenout na historickou linku 41, která o víkendech a svátcích jezdí ze Stromovky přes centrum města do muzea MHD a mou největší srdcovkou je tramvajová retro linka 23 na Pražský hrad. Jezdím zde výhradně na starých tramvajích Tatra T3 z Guinessovy knihy rekordů.

Takže se Ti splnil životní sen?

Ano. Věřím, že když se na mě dnes babička shora dívá, je na mě pyšná. Jsem zároveň rád, že udržuji rodinné povolání. Praděda byl průvodčí ve vozovně Střešovice, babička řidička vozovny Vokovice a následně dispečerka, táta si prošel garážemi Dejvice a Řepy a konečně i bratr, který pracuje na tramvajích jako elektrikář ve vozovně Pankrác a k tomu jezdí s tramvají brigádně. Máme to prostě v krvi.

A co děláš, když máš volno?

Doprava mě provází celým životem. V práci jsem poznal nejen nejlepšího kamaráda, ale utvořila se i skvělá parta a několikrát do roka spolu jezdíme na výlety do jiných tramvajových provozů v naší republice, ale máme rádi i Slovensko, Polsko, Maďarsko. Letos v létě se chystáme do Vysokých Tater, kde se po 11 letech vrátila na vysokohorskou trať československá historická vlakotramvaj zvaná Trojče. Nicméně nejsem pouze „postižen“ dopravou. Miluji turistiku a čas mimo tramvají věnuji přírodě. Miluji procházky po horách, kde může člověk vypnout od rušného provozu.

Je ještě něco, o čem v životě sníš?

Velmi rád bych postupil mezi řidiče, kteří jezdí vlajkovou lodí DPP – designovou tramají T3 Coupé. Historické vozy miluji, ale řídit cabrio vůz by byl obrovský zážitek. Zároveň mám ještě jeden pracovní sen. V roce 2025 budeme v Praze slavit 150 let MHD. Bylo by mi velkou ctí, kdybych se mohl zúčastnit slavnostního průvodu historických vozů a řídit jednu z historických tramvají, která tvořila významnou součást naší MHD.

Jan Kříž (1979, Praha)

Narodil se v Praze a vystudoval učební obor truhlář, následně s nástavbou maturity. Pracuje jako řidič klasických, nostalgických, historických a výletních tramvají a doprava je i jeho největším hobby. Ve volném čase rád lehce sportuje a chodí po horách.

Autor: Martin Žarnovický

LIDÉ Z PIDu

Spouštíme nový projekt Lidé z PIDu, kde vám budeme postupně představovat zajímavé osoby z dopravy a jejich práci. Společně nahlédneme pod pokličku různých dopravních profesí i zajímavých lidských příběhů.

Máte příp. i vy tip na zajímavou osobu, bez které by doprava v pražské aglomeraci nebyla tím, čím je? Pošlete nám ho na zarnovicky.martin@ropid.cz.

Děkujeme!