Nová upozornění
Aktuálně nemáte žádná nepřečtená upozornění
Přečtená upozornění
Aktuálně nemáte žádná přečtená upozornění
Přihlášení

Obnovení hesla

Zadejte email a my vám pošleme odkaz pro obnovu hesla.


Registrace

Jak šel čas s PID

Organizace ROPID, která se stará o fungování a rozvoj Pražské integrované dopravy, letos slaví 30 let své existence. Při té příležitosti vás seznámíme s bohatou historií rozvoje veřejné dopravy v Praze a Středočeském kraji a představíme vám zde hlavní tváře ROPIDu. Dozvíte se také více ze zákulisí fungování největšího a nejstaršího integrovaného dopravního systému v České republice, a na jaké akce v souvislosti s tímto výročním se můžete letos těšit.

Praha se začala trápit extrémním nárůstem automobilové dopravy. Metro C tehdy končilo na Nádraží Holešovice, Béčko jezdilo jen z Nových Butovic na Českomoravskou a Áčko jen z Dejvické na Skalku. Bezbariérové autobusy nebo tramvaje byste tehdy hledali marně, z okolní Prahy přijížděly do metropole vlaky a autobusy, ve kterých neplatily jízdenky na MHD a lidé si většinou museli kupovat jízdenku pro každou jízdu zvlášť. Tramvaje a autobusy díky neexistující preferenci trpělivě postávaly v kolonách s přibývajícími auty. Informace o jízdních řádech byly tehdy dostupné pouze na zastávkách nebo po telefonu.

Naštěstí se našlo pár osvícených politiků, kteří si moc dobře uvědomovali, že bez výraznější podpory hromadné dopravy se brzy v Praze nepohneme a že pro efektivnější a atraktivní dojíždění do Prahy je nutné vybudovat integrovaný dopravní systém. První nesmělé krůčky podnikla Pražská integrovaná doprava už v roce 1992, kdy vznikly první dvě příměstské autobusové linky ️351 a ️352 do Hovorčovic a Ořechu. Ve stejném roce začaly být uznávány pražské “tramvajenky” i v osobních vlacích mezi 23 nádražími v širším centru Prahy. Jelikož do autobusové dopravy v Praze začali čím dál více promlouvat i jiní dopravci než Dopravní podnik hl. m. Prahy, bylo rozhodnuto o založení městské organizace ROPID, která bude mít celou dopravní integraci na starosti.

Během roku 1993 pak vznikly další dvě příměstské autobusové linky ( 353 do Zelenče a 354 do Podolanky). Tehdy ještě nebyla vnější tarifní pásma a jezdilo se na klasické jednorázové nepřestupní jízdenky, které stály 4 koruny, po zdražení od roku 1994 dokonce 6 korun. Během roku 1993 se také rozšířila možnost používání “tramvajenek” na železniční trati 011 až na okraj Prahy do Klánovic.

Událostí roku bylo bezesporu prodloužení metra B z Nových Butovic na Zličín. Nová konečná stanice byla tehdy ještě uprostřed polí a dobová média se podivovala nad smysluplností této stanice. Dnes už o jejím významu snad nikdo nepochybuje.

V prvních dnech nového úseku metra se mohli Pražané seznámit také s prvním nízkopodlažním autobusem pro Prahu. Byl jím zelený Neoplan, ke kterému následně přibyly další dva exempláře kompletované v dílnách pražského dopravního podniku. Uvažovalo se totiž o založení společného podniku pro velkosériovou výrobu těchto vozů. Přednost ale následně dostaly francouzské Citybusy. Příměstská autobusová doprava se dočkala dvou nových linek – 355 z Dejvické do Horoměřic a 357 ze Zličína do Hostivice.

Pokrok nastal i na železnici – uznávání pražských tramvajenek bylo v roce 1994 rozšířeno na všechna pražská nádraží. Zatím ale stále bez uznávání jízdenek pro jednotlivou jízdu. V roce 1994 vydal ROPID poprvé kartičkové jízdní řady vlaků. Tento informační materiál v praktickém kapesním formátu je u pasažérů oblíbený dodnes.

Událostí roku v pražské MHD bylo dlouho očekávané prodloužení tramvajové trati z Braníka do Modřan, která byla mimochodem letos prodloužena o další 4 zastávky. Tehdejší výstupní zastávka pro linky 3, 16 a 17 se jmenovala Nad Roklí a za Nádražím Modřany byla připravena odbočka do Komořan, která byla sice v dalších letech zrušena, nyní se ale tato odbočka připravuje znovu.

V příměstské dopravě už přestalo být udržitelné uznávání jízdenek MHD i za hranicemi města, proto vzniklo první vnější tarifní pásmo. Lidé mohli za hranice Prahy jezdit sice na běžné pražské jednorázové lístky, pro pravidelné dojíždění už ale museli mít doplňkový předplatní kupon.

Díky vzniku vnějšího pásma se v roce 1995 rozšířilo uznávání předplatních jízdenek i do stanic a zastávek na železnici v okruhu cca 7 km za hranicemi metropole a rozjely do okolí Prahy další příměstské autobusové linky: 356 z Dejvické do Černého Vola, 358 ze Zličína do Chýně, 359 z Dejvické do Únětic a 360 ze Smíchovského nádraží do Trnové. Tato linka byla první, provozovaná soukromým dopravcem na základě výběrového řízení. Tím dopravcem nebyl nikdo jiný než Martin Uher, který zajišťuje příměstské linky na Mníšecku dodnes. A jelikož se logicky očekával mnohem bouřlivější rozvoj příměstských autobusů, začalo se u dalších nových linek od čísla 301 – to dostala ještě v roce 1995 linka z Nových Butovic do Chýnice.

V roce 1995 se také Pražané mohli seznámit s novou nízkopodlažní tramvají RT6N1 a s prototypem nízkopodlažních autobusů Karosa Citybus. První jmenovaná se bohužel v Praze neproslavila, nízkopodlažní Citybus ale dostal v příštích letech stovky následovníků, kteří přinesli do Prahy něco, co dnes už považujeme za běžný standard. mimochodem, pamatujete na zvláštní linku pro tělesné postižené, kde jezdily speciálně upravené autobusy Karosa se zvedací plošinou? Ta začala svoji historii psát už v roce 1992.

První vysoutěžená příměstská linka 360 připadla dopravci Martin Uher (foto: Roman Vanka).Schéma linkového vedení MHD po otevření tramvajové trati do Modřan

Do doby prodloužení tramvají do Modřany zajišťovaly obsluhu hlavně kloubové autobusy z Budějovické a Smíchovského nádraží (foto: Roman Vanka). Svého času vydával DPP zkušebně takovéto jízdní řády, které byly k dispozici v infocentrech i v samotných dopravních prostředích. První bezbariérové autobusy Karosa se zvedací plošinou jezdily od roku 1992 na speciální lince z centra do zastávky Petýrkova, později také na Černý Most. Tangenciální linku 165 přes Modřany tehdy zajišťovalo ČSAD Praha-Vršovice (předchůdce dnešní Arrivy). Foto: Roman Vanka. Rozšíření uznávání předplatních jízdenek MHD do prvních stanic za hranicemi Prahy Pražané okusili první nízkopodlažní tramvaj i novou generaci autobusů. Motorová trakce na trati Praha - Kladno (foto: Tomáš Posavád) Dobový leták ČD k prvním krůčkům integrace vlaků v Praze.

Rok 1996 byl v mnoha ohledech přelomový. Revolucí totiž prošel odbavovací systém a kolem Prahy vznikla čtyři vnější pásma. Staré mechanické strojky na štípání úzkých jízdenek byly vyměněny za žluté elektronické označovače, v tramvajích i autobusech se rozeznělo hlášení zastávek od Dagmar Hazdrové a jízdné se začalo počítat podle času a projetých pásem. Novinkou tak byla možnost na jednu jízdenku přestupovat. Ta nejlevnější přestupní tehdy stála 10 korun.

Pásmový a časový systém jízdného využíváme dodnes. Díky čtyřem vnějším tarifním pásmům vyjely v průběhu roku 1996 autobusové linky na Černošicku, Mníšecku, Úvalsku nebo v okolí Rudné. Ke konci roku 1996 bylo v provozu už 30 příměstských linek.

Na předplatní kupony PID jste mohli dojet vlakem až třeba do Berouna, Čerčan, Milovic nebo do Kladna. Kvůli návaznosti příměstských autobusů na vlaky byla poprvé zavedena možnost cestovat na jednorázové přestupní jízdenky i ve vlacích, a to v úseku mezi Hlavním nádražím a Černošicemi.

Vozový park by v Praze obohacen o prvních pět nízkopodlažních autobusů Karosa Citybus, tramvaje byly tehdy obnovovány velkou dodávkou vysokopodlažních tramvají T6A5.

Provozovateli nových příměstských linek byli Martin Uher, ČSAD Praha-západ, ČSAD Kladno a Hotliner. Některé nové linky provozoval také pražský DP. Všichni dopravci museli nově splnit standardy odbavovacího systému s přítomností žlutých označovačů a ukazatelů času a tarifního pásma.


Významnými počiny této doby bylo zapojení záchytných parkovišť P+R do systému PID, prodloužení metra B z Českomoravské na Černý Most, zprovoznění nové vlakové zastávky v Komořanech nebo zapojení dalších měst a obcí v okolí Prahy.

Síť metra byla v roce 1998 rozšířena o stanice Vysočanská, Rajská zahrada a Černý Most. Mnoho autobusů tak bylo přesunuto do nového autobusového terminálu na Černém Mostě, kde vzniklo také kapacitní parkoviště P+R. Z ekonomických důvodů ještě zůstaly zavřené stanice Kolbenova a Hloubětín. Začaly zkoušky prototypu nové soupravy metra M1 i rekonstruované soupravy starých ruských vozů 81-71. Naopak v roce 1997 dojezdil na céčku nejstarší typ pražského metra Ečs.

V tramvajové dopravě došlo k úpravě linkového vedení – zrušena byla posilová linka 34 a místo ní vyjela jiná posilová linka 23, která odlehčila oblíbené dvaadvacítce. Trasu v oblasti Holešovic a Karlína si vyměnily linky 8 a 26. V provozu se také objevily 4 nízkopodlažní tramvaje RT6N1, které se ale bohužel nepodařilo učinit dostatečně spolehlivými.

Roky 1997 a 1998 se nesly ve znamení dalšího zavádění nových příměstských autobusových linek. Ty vyjely do Roztok u Prahy, Dolních Břežan, Jílového u Prahy, Tuchoměřic, Holubic, Průhonic nebo Čestlic. Na konci roku 1998 jsme napočítali už pět desítek příměstských linek obsluhujících 83 měst a obcí. Flotila nízkopodlažních autobusů pražského dopravního podniku byla v těchto letech rozšířena o dalších 36 autobusů Karosa-Renault Citybus.

Setkání prvních nízkopodlažních tramvají a autobusů na Náměstí Míru. Foto: Roman Vanka.Autobusy PID vyjely do dalších měst a obcí okolo Prahy - třeba do Roztok.V roce 1998 byla do systému PID zapojena i záchytná parkoviště P+R.Rok 1998 přinesl zrušení doplňkové linky 34 a zavedení posilové linky 23 k páteřní lince 22. Foto: Roman Vanka.Po dlouhé době vznikla v Praze nová železniční zastávka, která nahradila nádraží Modřany v nevhodné poloze.Jízdní řád nové posilové linky 23.V roce 1998 vyjela na zkušební jízdy i první rekonstruovaná ruská souprava metra. Foto: Roman Vanka.

Přelomovým byl zejména rok 2000, kdy se podařilo zaintegrovat celou řadu nových oblastí vzdálenějších od metropole. Pomohlo tomu i zavedení 5. vnějšího pásma. Asi nejvýznamnějším počinem byla integrace Černokostelecka na podzim 2000, kdy od stanice metra Skalka vyjely nové linky přes Mukařov do Kostelce nad Černými lesy, Sázavy či do Ondřejova a Chocerad. Zaintegrována byla také významná města severovýchodně od Prahy – Brandýs nad Labem-Stará Boleslav a Kostelec nad Labem. Už v roce 1999 se dalo na jízdenku PID nově dojet třeba do Kamenice nebo Velkých Popovic. Na konci roku 2000 jsme evidovali už 87 příměstských linek a PID obsluhoval už 222 měst a obcí. Třístovková číselná řada už začala pomalu docházet, proto bylo nutné vyhradit pro nové linky navazující řadu 400. První takovou linkou bylo číslo 465 z Chocerad do Samechova. A s tím musely být přečíslovány i pražské školní linky z řady 400 na 550. Jejich přečíslování však nebylo poslední…

Postupující integrace přinesla i některé další novinky, které jsou dnes už samozřejmostí. Jednorázové jízdenky bylo nově možné používat i na železniční trati z Prahy přes Strančice do Senohrab. Zaveden byl tzv. půlnoční rozjezd vlaků z Prahy do hlavních středočeských měst. Do linek MHD v Praze bylo nově umožněno nastupovat i předními dveřmi a zaveden na nich byl doplňkový prodej jízdenek u řidiče.

Pražská MHD přivítala nově otevřenou stanici metra Hloubětín i západní vestibul na Vysočanské. Rodina tramvajových linek se rozrostla o číslo 10, které nabídlo zajímavou alternativu k přetížené autobusové lince 136 spojující Severní Město s Žižkovem a Vinohrady. Na autobusových linkách jsme se rozloučili s legendárními maďarskými kloubovými autobusy Ikarus a díky konání zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky byl pořízen rekordní počet nízkopodlažních autobusů. Těch měl pražský dopravní podnik v roce 2000 už 175 a v jízdních řádech se objevily značky garantující nasazení bezbariérových autobusů na konkrétní spoje.

Na již zprovozněném úseku metra B na Černý Most byla konečně otevřena stanice Kolbenova. Výrazného posílení se dočkala noční doprava v Praze, kdy byl tehdejší jednotný interval 40 minut zkrácen na 30. Po Praze jezdilo už 225 nízkopodlažních autobusů včetně prvního kloubového.

Na železnici se podařilo plně zaintegrovat další železniční trať – jízdenky pro jednotlivou jízdu již bylo možné používat i mezi Masaryčkou a Poříčany na kolínské trati. V Neratovicích byla otevřena nová zastávka Neratovice město. A České dráhy obdržely prvních pět elektrických jednotek 471, které postupem času získaly název CityElefant a staly se symbolem moderní příměstské železnice v celé aglomeraci.

Pokračoval také poměrně bouřlivý rozvoj příměstských autobusových linek, které vyjely třeba do oblasti Odoleny Vody, Kralup nad Vltavou, Stříbrné Skalice či v okolí Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi včetně nových linek 375 a 376 ke stanici metra Českomoravská. Celkem už jezdilo 114 příměstských a regionálních linek PID. Definitivně byl na všech příměstských linkách zaveden nástup pouze předními dveřmi.

Nově integrované linky do oblasti Odoleny Vody začínaly u metra Nádraží Holešovice. Foto: Roman Vanka.Výrazného posílení se dočkala noční doprava - jednotný interval základních linek byl zkrácen ze 40 na 30 minut. Linka do Letňan a Čakovic tehdy začínala u Masarykova nádraží. Foto: Roman Vanka.Další integrované linky vznikly na Černokostelecku směrem do Stříbrné Skalice. Foto: Roman Vanka

Události v třicetileté historii ROPID nejsou jen radostné. Jedním takovým rokem byl rok 2002, kdy Prahu postihly zničující povodně. Ty na dlouhou dobu vyřadily z provozu většinu stanic pražského metra. Kromě tramvají, které navíc nemohly využívat některé poškozené mosty nebo tratě v centru, zajišťovala náhradní dopravu také do té doby poněkud opomíjená železnice.

Kapacitní náhradu především za metro B zajišťovaly dvě páteřní trasy Smíchov – Hlavní nádraží a Masarykovo nádraží – Běchovice. Kromě tehdejších zcela běžných jednotek řady 451 “Žabotlam” se začaly konečně objevovat také zbrusu nové patrové jednotky řady 471 “CityElefant”. Za metro C jezdily v centru autobusy po magistrále značené jako X-C a k nim byly prodlouženy také linky ze Severního Města.

Změny organizace provozu se vyhlašovaly ze dne na den a pražský dopravní podnik vydával souhrnné mapky s aktuálním linkovým vedením, které často vydrželo jen pár dní. ROPID se tehdy staral hlavně o zajištění náhradní vlakové dopravy a návazných autobusů. S pomocí dopravce Hotliner vyjely od kyjského nádraží dvě zvláštní autobusové linky 701 a 702 do sídliště Černý Most. Vlaky po Praze tehdy za jediný pracovní den využívalo téměř 100 000 lidí, což bylo o 25 000 více než normálně. Dnes už vlaky po Praze denně přepraví přes 160 000 cestujících.

Foto: Roman VankaFoto: Roman VankaFoto: Roman VankaFoto: Roman VankaFoto: Jan CisovskýFoto: Roman VankaFoto: Roman VankaFoto: Roman VankaFoto: Roman VankaFoto: Petr BechyněFoto: Roman Vanka

Na železnici se rozšiřovala plná integrace, tedy možnost využívat i jízdenky pro jednotlivou jízdu na trati do Lysé nad Labem a Milovic, kam tehdy jezdily ještě jen motorové vlaky. Využívat jízdenky PID mohli cestující nově také v rychlících mezi Prahou a Kladnem.

Počet příměstských autobusových linek se rozrostl o 12, pokračovalo přečíslování autobusových třístovek na čtyřstovky. Určité zpomalení do té doby slibného rozvoje Pražské integrované dopravy přinesla reforma samosprávných celků, znamenající zrušení okresů a převedení pravomoci objednávat veřejnou dopravu na kraje. Už tehdy se začaly datovat snahy Středočeského kraje o zřízení vlastního dopravního systému nezávislého na Praze. Možná i proto byla právě v roce 2002 zastavena připravovaná integrace příměstské linky 396 mezi Prahou a Berounem.

Pražská MHD přinesla v roce 2002 třeba novou expresní linku 100 spojující ruzyňské letiště se stanicí metra Zličín. Novinkou byly i kloubové nízkopodlažní autobusy, které tehdy jezdily hlavně do Bohnic jako určitá kompenzace za rozhodnutí netrasovat přes Bohnice prodloužení metra C. Záchytná parkoviště P+R se rozrostla o Modřany a Běchovice.

Od roku 2002 se také používá nový široký formát jízdních řádů, generovaný přes operační systém Windows do formátu Excel, který tehdy nahradil úzké jízdní řády tvořené v programu na bázi MS DOS.

Jednou z nových linek byla i 398 z Černého Mostu do Mochova. Na jízdenku pro jednotlivou jízdu bylo nově možné dojet až do Milovic, tehdy ještě jen motorovým vlakem. Foto: Václav Haas. Nová expresní autobusová linka na ruzyňské letiště vyjela ze Zličína. Foto: Roman Vanka. Nový formát jízdních řádů nahradil původní podlouhlý. Pokračovalo přečíslovávání mimopražských linek z řady 300 na 400. Foto: Roman Vanka Do sídlišť Bohnice a Čimice vyjely nové kloubové nízkopodlažní autobusy. Foto: Roman Vanka. Ve vagónce Studénka se naplno rozjela výroba hliníkových skříní pro patrové elektrické jednotky CityElefant. Foto: Václav Haas. Dalším nově zapojeným dopravcem v PID byl nymburský ČSAP na lince 398. Foto: Roman Vanka. Jednou z příměstských linek, která byla přečíslována o 100 výše, je 348, která záhy nato dostala zcela jinou trasu severně od Prahy. Autobus na fotce řídil osobně majitel firmy Martin Uher. Foto: Petr Bechyně.

Rok 2003 byl z pohledu Pražské integrované dopravy bohatý především na události v pražské MHD. I přes postupné zotavování z ničivých následků povodní v létě 2002 pokračovala stavba nové tramvajové trati na Barrandov, která byla otevřena v listopadu 2003 a znamenala zásadní kvalitativní posun nejen pro velké barrandovské sídliště. Pozornost na sebe upoutala také odvážným řešením zastávek z dílny architekta Kotase.
Stejný rok spatřila světlo světa první midibusová linka v centru Prahy, která tehdy pod číslem 291 spojovala I. P. Pavlova a Karlovo náměstí s nemocničními areály na Karlově a Větrově. Dnes tato linka jezdí v téměř nezměněné podobě pod číslem 148 už s druhou generací vozidel.

Před 20 lety také vyjel Brdský cyklobus, speciální upravená Karosa pro přepravu velkého množství kol od dobřichovického vlakového nádraží přes Mníšek pod Brdy do Kytína. Tato linka jezdí dodnes a má už několik mladších sestřiček.

Na železnici se podařilo zmodernizovat důležitý úsek na malebné, ale klikaté trati mezi Prahou a Kralupy nad Vltavou, plné integrace se dočkaly trati na Kladno a do Kralup nad Vltavou.

Tehdejší honorace při otevření tramvajové trati n Barrandov. Foto: Roman Vanka. První slavnostní tramvajový vlak na Barrandov. Foto: Roman Vanka. Barrandovské sídliště čekalo na tramvaje dlouho. Autobusy na Smíchov sužované kolonami kolem Barrandovského mostu už pak chtěl zpátky málokdo. Foto: Roman Vanka. První midibudová linka s číslem 291 vyjížděla z I. P. Pavlova. Foto: Roman Vanka. První cyklobus PID v počáteční zastávce u dobřichovického nádraží. Foto: Tomáš Prousek. Interiér první generace brdského cyklobusu. Foto: Tomáš Prousek. Modernizace klikaté trati do Kralup nad Vltavou byla dokončena právě v roce 2003. Foto: Tomáš Posavád. Takto vypadalo staveniště tramvajové trati na zastávce Sídliště Barrandov. Foto: Petr Bechyně.

Hlavní událostí bylo prodloužení metra C o dvě stanice z Nádraží Holešovice přes Kobylisy na Ládví. Obyvatelé Severní terasy tak už nemuseli jezdit autobusem až do Holešovic, cesta do centra se jim výrazně zrychlila pomocí přestupu na metro v jedné z nových stanic. Zároveň se naplno rozeběhly práce na dalším prodloužení do Letňan.

Premiéru si tehdy odbyla také nová Městská železniční linka z Libně přes Holešovice do Roztok, která dnes jezdí pod označením S49 až do Hostivaře a už na konci příštího roku na ni vyjedou nové elektrické jednotky. Na jízdenky pro jednotlivou jízdu dojedete vlakem nově až do Berouna, Peček nebo Sadské.

Zájem o noční dopravu i přes nedávné zkrácení intervalů roste, a tak vzniká už devátá noční tramvajová linka, která posiluje nejvytíženější linky 57 a 58. Zároveň vznikají další dvě noční příměstské autobusové linky – 602 do Berouna a 603 do Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi.

Integruje se poslední velká oblast v těsném okolí Prahy – Štěchovicko. Nové linky 338, 361 a 390 vyjíždějí ze Smíchovského nádraží a spolu s nimi je do PID zapojen další dopravce – Bosák. V systému PID je už 299 měst a obcí. Toto číslo však bude na nějakou dobu konstantní – Středočeský kraj se totiž rozhodl vydat se vlastní cestou a postupně založil Středočeskou integrovanou dopravu, která však zahrnovala jen autobusy a kromě výhodnějších jízdenek při nákupu čipovou kartou a omezené možnosti přestupovat vlastně nenabízela nic nového.

Do rodiny druhů dopravy, kterými lze jezdit na jenu jízdenku po Praze, přibyl první přívoz, to ten nejsevernější mezi Sedlcem a Zámky pod označením P1. Tehdy zde fungovala ještě malá motorová loď, u které byste si dnes už stěží dokázali představit tehdy běžnou přepravu kol i kočárků. Tento přívoz však nebyl v roce 2005 jediným, na kterém šlo uplatnit jízdenky PID – na podzim se totiž konala komplikovaná autobusová výluka mezi Davlí a Štěchovicemi, kde sloužila jako náhradní doprava za autobusy právě loď.

Další pražskou novinkou byla expresní autobusová linka Airport Express, která začala spojovat ruzyňské letiště s nádražím Holešovice. Právě tady totiž tehdy začínaly rychlovlaky Pendolino i další dálkové vlaky do Ostravy, na které tato linka navazovala. Aktuálně totiž probíhala důležitá stavba Nového spojení, čili nového železničního tunelu i mostů pod Vítkovem, které pak v roce 2008 zásadně zvýšily kapacitu železničních kolejí v Praze.

Rok 2005 byl také milníkem v oblasti bezbariérovosti u tramvají – těsně před jeho závěrem byla totiž Pražanům představena zbrusu nová nízkopodlažní tramvaj Škoda 14T s designem Porsche, kterých bylo později dodáno 60. Odstraňování bariéro pokračovalo také v metru díky novému výtahu na Florenci k lince C. A výrazného zkvalitnění pěší dostupnosti pro hůře pohyblivé se dočkal i Žvahov díky již druhé midibusové lince, která dostala číslo 128.

Každé zlepšování služeb však něco stojí, proto bylo po 7 letech přikročeno ke zvýšení cen jízdného – základní jízdenka za 12 Kč podražila na 20 korun. Levnější jízdenka za 8 Kč stála nově 14 korun, tehdy s ní ale nebylo možné přestupovat a v metru jste se na ni mohli svézt jen 5 stanic. Roční kupon na pražskou MHD podražil na 4 150 Kč, což je stále o 500 korun víc než v současnosti! A jelikož tehdy zároveň nezdražoval Středočeský kraj, bylo nutné prohlásit pražské pásmo P za dvojpásmo, aby byla zachována posloupnost výpočtu ceny jízdného do Středních Čech.

Do Středních Čech vyjela už čtvrtá noční linka (604 do Roztok). Plná integrace, čili možnost využívat jízdenky pro jednotlivou jízdu i ve vlacích, byla rozšířena do Čakovic a do Davle, resp. Měchenic. Poblíž Lysé nad Labem byla otevřena nová železniční zastávka Ostrá. Na další pokroky v rozšiřování systému PID si ale musíme ještě nějakou dobu počkat, protože právě v roce 2005 vznikla tzv. Středočeská integrovaná doprava odrážející tehdy odlišný pohled Středočeského kraje na rozvoj veřejné dopravy.

Nová železniční zastávka vyrostla nedaleko Lysé nad Labem. Praha se konečně dočkala prvních nízkopodlažních tramvají, těsně před koncem roku 2005 byla představena první Škoda 14T s designem Porsche. Také na linkách ostatních dopravců se pomalu začaly objevovat nízkopodlažní autobusy. V roce 2005 se rýsovaly první náznaky Nového spojení, které pak v roce 2008 zásadně zvýšilo kapacitu vlaků v celé Praze. První tramvaj 14T. Foto: Roman Vanka. Po 7 letech došlo ke zdražení jednotlivých i předplatních jízdenek Linka AE začínala na Nádraží Holešovice jako přípoj na Pendolina a další dálkové vlaky směrem z Ostravy. Náhradní lodní doprava během podzimní autobusové výluky mezi Davlí a Štěchovicemi. První přívozy byly zajišťovány malými loďkami, kam se i přesto vešel kočárek nebo jízdní kolo, byť s trochou zručnosti převozníka i cestujícího.

Pražské metro se v květnu rozrostlo o novou stanici Depo Hostivař na zeleném áčku, kde se využilo existující manipulační trasy do depa a nová stanice vznikla z jedné jeho krajní haly. Bylo tak možné přesměrovat návazné autobusy ze sídliště na Skalce a mohlo zde vzniknout také nové záchytné parkoviště P+R. Na přiložených fotkách z prvních dnů provozu si můžete prohlédnout dnes již neexistující podobu autobusového terminálu, který byl nedávno přestavěn a přibyla zde také tramvajová konečná. Snad již za pár let tu vyroste nový kapacitní parkovací dům a také nová železniční zastávka pro vlakové linky S49 a S61.

Dobová fotodokumentace přibližuje také pokračující výstavbu dalšího úseku metra C do Letňan, na jehož staveniště se mohli Pražané podívat už v roce 2006. V roce 2006 se také otevřel druhý terminál ruzyňského letiště, což znamenalo změnu zastávek místních autobusových linek.

Pamatujete si ještě na způsob náhradní autobusové dopravy za tramvajové výluky v Praze? Po dlouhá léta ji zajišťoval dopravce Hotliner s autobusy mnohdy nevalné kvality, který zároveň provozoval některé městské i příměstské linky v severovýchodní části Prahy.

Velkou pomocí MHD cyklistům bylo rozšíření možností přepravy jízdních kol v metru – nově bylo možné přepravovat kola na každé poslední plošině každého vozu, což zpětinásobilo kapacitu metra pro lidi, kteří si nějakým způsobem potřebují zkrátit cestu nebo překonat obtížné nebo nebezpečné úseky v centru.

V roce 2006 vyplul už druhý pražský přívoz PID, a to mezi Podbabou a Podhořím, který je dodnes nejoblíbenějším pražským přívozem.

V regionální autobusové dopravě přinesl tento rok 3 nové denní linky (330 z Depa Hostivař do Úval, 391 z Klánovic také do Úval a 456 z Kralup nad Vltavou do Holubic) a také 3 noční linky 605-607 do Průhonic, Jesenice a Hostivice.

Na železnici byla zprovozněna nová zastávka Čelákovice-Jiřina, ale zastaven byl provoz na lokálkách z Čelákovic do Mochova a z Bošic do Bečvár. Vlaky díky integraci do systému PID sloužily v roce 2006 také jako náhradní doprava za autobusy mezi Prahou a Roztoky, a to i díky městské železniční lince, kde tehdy jezdily motorové vozy řady 810 nebo Regionova. A právě žlutozelené Regionovy, kterých bylo postupně od roku 2006 vyrobeno přes 230, se staly symbolem mnoha lokálních tratí v celé České republice.

Na Vltavě vyplul už třetí pražský přívoz P3 mezi Lihovarem a Veslařským ostrovem. Přívozy se začaly postupně stávat každodenním pomocníkem pěších i cyklistů tam, kde chybí mosty. Cyklistům začal v roce 2007 pomáhat také speciální víkendový Cyklovlak, díky kterému došlo k obnovení provozu na trati mezi Hostivicí, Středokluky a Podlešínem. Nový produkt s vozy pro hromadnou přepravu kol začal jezdit z Masarykova nádraží kolem hradu Okoř do Slaného. A v jeho stopách pak o pár let později vyjel dnes velmi oblíbený dětský výletní vlak Cyklohráček.

Ale zpátky do Prahy: v roce 2007 začala fungovat možnost koupit si jízdenku na pražskou MHD formou SMS. Tehdy totiž nebylo možné si koupit jízdenku přímo v tramvaji, u autobusů to šlo u řidiče, ale s přirážkou. Ke zrychlení autobusové dopravy přispělo poměrně významné navýšení počtu zastávek na znamení. Poprvé byla veřejnosti přestavena první modernizovaná tramvaj T3 se středním nízkopodlažním vstupem, kterých bylo následně pod označením T3R.PLF vyrobeno celkem 35 a nyní vznikají další takové pro budoucí plně bezbariérový noční provoz. K bezbariérovosti pražské MHD: na konci roku 2007 bylo k dispozici 47 bezbariérově přístupných tramvají a 390 autobusů.

V regionální dopravě v tomto roce k žádným zásadním změnám nedošlo, přibylo akorát pár doplňkových příměstských autobusových linek (rychlíková 320 a školní 358), v letní sezoně byl obnoven provoz na lokálních železničních tratích díky víkendovým vlakům dopravce KŽC.

V prosinci 2007 se změnou jízdního řádu na železnici začal fungovat systém pražského Eska s cílem po vzoru mnoha německých měst zjednodušit orientaci lidí ve složité spleti železničních spojů a postupně vybudovat úspěšný systém páteřní železnice pro kapacitní dopravu lidí v celé metropolitní aglomeraci Prahy a Středočeského kraje. Jednotlivé páteřní radiální linky dostaly čísla S1 až S9 (postupně číslované proti směru hodinových ručiček), spojovací linky pak měly čísla linek, které spojují – například městská linka tehdy dostala číslo S41. Na nádražích i vlacích se objevilo výrazné modrobílé logo S, přibyly mapy této páteřní sítě nebo směrovky na nástupištích. Na výraznější posílení vlakové dopravy, které by přilákalo další cestující, jsme si však museli ještě rok počkat. Ale o tom zase příště….

Na Cyklovlaku do Slaného byly nasazovány tyto speciální cyklovozy. Ani v roce 2007 se PID příliš nerozšiřovala - přednost dostala Středočeská integrovaná doprava s linkami označenými písmenem příslušného okresu. Prototyp autobusu SOR NB12 zkoušel v roce 2007 i pražský Connex na linkách 165 a 240. Linku 240 převzal v tomto roce po dopravci Hotliner. Tehdejší rozsah sítě PID byl na dlouhou dobu celkem neměnný, rozvojové plány brzdil tehdejší rozmach Středočeské integrované dopravy. Novinkou, která si rychle získala velkou oblibu u Pražanů, byla SMS jízdenka. Takto vypadalo v roce 2007 staveniště nových tunelů pod Vítkovem, tzv. Nového spojení. O rok později už se tudy proháněly vlaky. Nové logo příměstské železnice se začalo objevovat na nádražích i na vlacích. V roce 2007 došlo k prvnímu velkému rozšíření zastávek na znamení u autobusových linek. Dobová mapa základní sítě pražského Eska V roce 2007 vyjela první "wana", neboli rekonstruovaná T3 se středním nízkopodlažním vstupem. Už třetím přívozem byla linka P3. Loď Josefína zde jezdí dodnes. Díky novému Cyklovlaku byl obnoven pravidelný provoz na trati Hostivice - Středokluky - Podlešín

Hned v úvodu bylo zdraženo jízdné jak v Praze, tak ve Středočeském kraji, nejpoužívanější přestupní jízdenka pro pražskou MHD nově stála 26 korun, roční kupón 4750 Kč. Kvůli návaznosti na jízdné ve vnějších pásmech, kdy se více zdražilo v Praze než ve Středočeském kraji, muselo být zavedeno okrajové pásmo B pro cenově přijatelnější dojezd ze středních Čech na okraj Prahy, a území metropole se tak nově počítalo jako 4 pásma. V roce 2008 se také Praha rozhodla, že bude rozvíjet červenou čipovou kartu Opencard, na kterou se začaly nahrávat dlouhodobé předplatní kupony a kterou pak časem nahradila zelená Lítačka. Spolu s novým elektronickým nosičem jízdného přišla i možnost koupit si kupóny z pohodlí domova přes nový e-shop.

Za vyšší jízdné se v roce 2008 výrazně pozvedla kvalita veřejné dopravy. V květnu byly otevřeny 3 nové stanice metra na lince C (Střížkov, Prosek a Letňany) včetně již 17. záchytného parkoviště P+R, tramvajová síť byla na podzim rozšířena o novou trať ke stanici metra Radlická a konečně od prosince byla zhruba o 30 % navýšena nabídka vlaků v Praze a okolí díky novému železničnímu spojení z hlavního nádraží severovýchodním směrem. Otevřen bylo totiž komplex tunelů a estakád Nové spojení okolo Vítkova. Nejvíce byla posílena vytížená vlaková linka S7, ráno z Radotína do centra se začalo jezdit každých 10 minut. Díky novým tunelům pod Vítkovem byla zavedena také nová vlaková linka S29 ze Strančic přes Hlavní nádraží až do pražských Vysočan.

Pražská MHD se ale vylepšovala i pomocí relativních drobností. Díky zrušení pásmového provozu na lince metra B začaly na Černý Most i Zličín jezdit všechny vlaky metra. Posílení koncových úseků nastalo i na vytížené páteřní tramvajové lince 22, která začala jezdit ve špičkách každé 4 minuty a nahradila kratší souběžnou linku 23. Lepší dostupnost pražského letiště i v noci přineslo přesměrování autobusové linky 510 přes Strahov a centrum až do Modřan. Větší pravidelnost pro dojíždějící autobusem z jihovýchodu středních Čech přineslo přesměrování příměstských autobusů proudících do Prahy z Říčan z původní konečné Depo Hostivař ke stanici metra Háje. Pražané se také dočkali dalších dvou přívozů P4 a P5 jezdících v centru Prahy. Rozšířili jsme také možnosti cestování po Praze s jízdním kolem o vybrané tramvajové úseky do kopce směrem z centra.

Reorganizací prošel i samotný ROPID, který absolvoval jednak zeštíhlovací kúru (z 50 zaměstnanců klesl jejich počet na 42), ale také optimalizaci činností. Místo dosavadního dlouholetého ředitele Jiřího Prokela byl řízením pověřený Pavel Procházka. Kromě jiného začal ROPID zcela jinak přistupovat ke kontrole dopravců nebo k marketingu a informování cestujících. Spolu s přípravou nových dlouhodobých smluv začal ROPID připravovat nové standardy kvality s cílem zvýšit a sjednotit kvalitu poskytovaných služeb. Bylo také vybráno nové logo systému PID.

Nové spojení přineslo výrazné navýšení počtu vlaků Eska. Tramvajová síť se rozrostla o novou trať k metru Radlická.

ROPID začal řešit časté úniky tržeb na příměstských linkách a začal výrazněji pokutovat řidiče, kteří nevydávali jízdenky. Dobová propagace Cyklovlaku do Slaného. Na veletrhu Innotrans v Berlíně byla představena nová tramvaj Škoda 15T pro Prahu. Od roku 2008 používá PID nové logo. Tarif PID změnil ceny jak v Praze, tak v regionu a vzniklo nové pásmo B na okrajích Prahy. Ve vybraných úsecích byla povolena přeprava kol v tramvajích. Ruzyňské letiště se dočkalo přímého nočního spojení s centrem Prahy. Regionální autobusy od Říčan byly přesměrovány z Depa Hostivař na Háje. Z linky 22 se stala po zrušení linky 23 páteřní linka s intervalem 4 minuty ve špičkách. V centru Prahy vznikly nové přívozy P4 a P5.

I když se v tomto roce neotevřela žádná nová tramvajová trať nebo stanice metra, proběhla celá řada změn linkového vedení s cílem vytvořit přehlednější síť a posílit nejvytíženější linky. V Praze se to týkalo reorganizace autobusových linek v oblasti Jižního Města, Spořilova, Prahy 10 i Letňan a Čakovic. Tramvajové linky se změnily na Barrandově, Smíchově či v Braníku – díky přetrasování šestnáctky byla posílena linka 17, ze které se stala páteřní linka s intervalem 4 minuty. Na 4 roky byla zrušena tramvajová linka 13, která do té doby posilovala dopravu ze Smíchova na Barrandov.

Na severu Prahy vyjela další midibusová linka spojující Bohnice s Trojou a oběma zdejšími přívozy v Podhoří a v Zámcích. Nová linka 263 například nahradila také bezplatné nákupní autobusy do obchodního centra ve Štěrboholech

Ve Středočeském kraji proběhly velké změny v Říčanech, Průhonicích, Jesenici nebo Mníšku pod Brdy. Vznikly také nové příměstské linky: 325 z Uhříněvsi do Čestlic a 378 z Letňan do Jenštejna. Na železnici se dále posilovala doprava na páteřních tratích díky novým tunelům pod Vítkovem. Dokončená elektrizace trati do Milovic umožnila zavést přímé vlaky z Milovic až do Prahy označené jako linka S20.

Novinky ve vozovém parku: v roce 2009 byla zařazena první plně nízkopodlažní tramvaj Škoda ForCity, kterých následně Dopravní podnik pořídil 250. Do pražských ulic v tomto roce také poprvé vyjely nové čtyřdveřové nízkopodlažní autobusy SOR NB12, které postupně zcela nahradily včetně kloubové verze všechny dosavadní typy autobusů DPP.
V roce 2009 také vyplul už šestý pražský přívoz. Nejjižnější linka mezi Modřany a Lahovičkami obdržela označení P6.

A zde prototyp aktuálně nejrozšířenějšího autobusu pražské MHD. Z linky 17 se stala páteřní linka, byť nějakou dobu s provozem krátkých tramvají na vložených pořadích. Začala velká reorganizace sítě pražské MHD s cílem zpřehlednit linkové vedení a hierarchizovat síť autobusů. Vlaky jsme začali přibližovat MHD i pomocí nové podoby jízdních řádů Velkou změnou linkového vedení prošla i oblast jihovýchodně od Prahy. Na 4 roky si dala pauzu linka 13. Tehdy jezdila ze Smíchova na Barrandov, zde zachycena ve výlukové trase. Na linkách S se začaly objevovat i třídílné Regionovy Nová linka 263 nahradila bezplatnou nákupní linku k Europarku. Provozování linky AE na čas převzal dopravce Hotliner, začalo se jezdit z Hlavního nádraží. Tehdy nový přívoz v jižní části Prahy.Prototyp tramvaje 15T vyvolal očekávaný zájem veřejnosti.

Rok 2010 byl bohatý hlavně na dopravní novinky v Praze. Bouřlivý rozmach zažily pražské midibusové linky, kterých v tomto roce vzniklo celkem pět.

Nové linky zpřístupnily některá hůře dostupná místa včetně nemocnic Pod Petřínem, Bulovka, Krč, IKEM či Vinohrady. Na linku 292 nasadil Dopravní podnik dva minielektrobusy, které zde však dlouho nevydržely. Většinu nových linek provozoval nový dopravce About Me, u kterého mělo zároveň premiéru nové barevné řešení autobusů PID. Výrazně lepší dostupnost některých částí Prahy pro hůře pohyblivé ještě doplnila další novinka – speciální mikrobusy na zavolání pro těžce hendikepované. V souvislosti s tím byl přehodnocen dosavadní provoz speciálních autobusových linek H1 až H3.

V Praze vznikly ale i další autobusové linky – například pod číslem 206 linky z Dejvické k obchodnímu centru Šestka nebo nové noční linky 514, 515, 516, 608 a 609. Díky výraznému rozšíření nočních linek byla nově zajištěna nonstop obsluha třeba Klánovic, Nebušic, Ďáblic nebo Dubče.

Hitem roku se ale stala nová expresní linka 125 ze Smíchovského nádraží na Háje využívající Jižní spojku s rekordní jízdní dobou 20 minut z Hájů na Smíchov. Původně zde jezdily autobusy standardní délky v desetiminutovém intervalu. Dnes se jezdí téměř dvakrát častěji a kloubovými vozy. Větší reorganizaci linek zažilo sídliště Černý Most a Horní Počernice.

Železniční síť v Praze se rozrostla o novou provizorní zastávku Na Knížecí a s ním i o novou linku S65, která měla původně sloužit jen jako náhradní doprava za rekonstrupvanou tramvajovou trať do Řep. Zájem o ni ale předčil očekávání, a tak s námi zůstala S65 dodnes, i když koncová zastávka Na Knížecí už před pár lety ustoupila novým domům. Na trati, po které tato linka jezdí, tzv. Pražském Semmeringu, se v roce 2010 usídlila také nostalgická víkendová linka Pražský motoráček jezdící z Hlavního nádraží do stanice Praha-Zličín. Ve špičkách všedních dnů byly od prosince 2010 prodlouženy vlaky linky S7 od Berouna z Hlavního nádraží do Úval.

V roce 2010 pokračoval přesun předplatních kuponů na červenou čipovou kartu opencard – už jen na ni bylo možné si pořídit dlouhodobý kupon postupně pro všechny kategorie cestujících kromě studentů. Celkově se ale jízdné dál zlevňovalo. Nově mohly zdarma cestovat děti od 6 do 10 let a u ročního kuponu bylo možné si na dva měsíce přerušit jeho platnost. Po zkušebním provozu byla plošně zavedena možnost nastupovat všemi dveřmi i do příměstských autobusů, ale jen na území Prahy a jen směrem do centra.

Rozrostla se také působnost organizace ROPID, která rozjela v tomto roce vlastní zastávkovou službu starající se o vývěs jízdních řádů pro soukromé autobusové dopravce na území Prahy. Začalo se také s rutinním měřením a vyhodnocováním standardů kvality pro autobusy a vlaky, pomocí kterých se snažíme trvale zvyšovat kvalitu a garantovat jednotnou úroveň poskytovaných služeb všemi dopravci. V roce 2010 jsme začínali z 15 autobusovými dopravci, dnes je jich v systému 33.

Rok 2011 byl v historii Pražské integrované dopravy z těch o něco klidnějších, nicméně i před 12 lety se událo mnoho věcí, které posunuly veřejnou dopravu v Praze a okolí zas o kus dál.

Na podzim 2011 byla pražská tramvajová síť rozšířena o krátký úsek v Podbabě – tehdy tam ale ještě nezastavovaly vlaky. I nadále pokračoval proces optimalizace autobusové sítě, a to jak v Praze, tak v jejím okolí. Změnami si tento rok prošla jihozápadní část Prahy, linky v oblasti Žižkova a Starého Města, doladěny byly změny v předchozím roce na Černém Mostě a Hloubětíně. Posílení se dočkaly příměstské linky na Dolnobřežansku a Jesenicku nejen díky častějšímu spojení z Dolních Břežan k modřanským tramvajím, ale také díky nové expresní lince 334 z Psár a Jesenice po Pražském okruhu na Smíchovské nádraží.

Jako houby po dešti rostl počet midibusových linek – malé autobusy se začaly objevovat na linkách 101, 116, 151 a 216, zcela nově vznikly midibusové linky 156, 168, 260, 262 a 264. Naopak kloubové autobusy místo standardních začaly jezdit na expresních linkách 100 a 125 či na příměstské lince 332.

Na železnici bylo očíslováno systémem Esko dalších 13 vlakových linek ve Středočeském kraji. Lepší průjezd skrz centrum Prahy nabídly vybrané vlaky na lince S9, která byla z hlavního nádraží prodloužena do Horních Počernic. Linka S6 byla posílena v úseku mezi Prahou a Nučicemi.

Rušno bylo také na vodě – skončil přívoz P4 v centru Prahy, který sloužil spíš turistům než místním a více pro potřeby místních byla upravena také linka P5 spojující Císařskou louku s oběma vltavskými břehy. Nejvytíženější přívoz P2 mezi Podbabou a Podhořím dostal druhou posilovou loď.

Zlepšování dopravních služeb šlo v Praze ruku v ruce se zdražením jízdného, základní jízdenka za 26 Kč byla zdražena na 32 Kč, levnější půlhodinová jízdenka za 18 korun stála nově 24 Kč, ale nově s ní bylo možné přestupovat. Rozšířil se také počet cestujících s nárokem na bezplatnou přepravu – nově mohly jezdit zdarma děti do 15 let a senioři nad 65 let. Zvýšilo se také jízdné na území Středočeského kraje, bohužel za skoro současného (a naštěstí dočasného) omezení rozsahu autobusových linek z důvodu nedostatku financí v rozpočtu kraje.

Díky odstranění nutnosti mávat na přijíždějící vozidlo v zastávkách na znamení mohlo dál docházet k postupnému rozšiřování jejich počtu a tím i ke zvyšování efektivity provozu, cestovní rychlosti i třeba tepelného komfortu ve vozech během zimních měsíců.

ROPID začal v roce 2011 provozovat své první infocentrum v rámci zákaznického centra ČD na pražském hlavním nádraží.

Pro lepší návaznost na vlaky byla prodloužena linka 193 z Náměstí bratří Synků k nádraží Vršovice Nová expresní linka po Pražském okruhu Další provozovatel pražských midibusových linek: OAD Kolín Veřejnosti byl slavnostně představen hybridní autobus SOR Otevřeli jsme první infocentrum ROPID Během krátké stávky řidičů autobusů DPP pomáhali soukromí dopravci Během krátké stávky řidičů autobusů DPP pomáhali soukromí dopravci

Rok 2012 byl především ve znamení velkých změn linkového vedení MHD v Praze ale také prvního nového rozšíření integrované dopravy po létech stagnace.

V září 2012 došlo k výrazným změnám sítě linek tramvají a autobusů s cílem zjednodušit a zpřehlednit linkové vedení MHD. Prahu zaplavila oranžová kampaň, která pod hlavním heslem “Vždyť to jede jinam” upozorňovala na nejdůležitější změny – na mnoha zastávkách totiž nezůstal kámen na kameni. V síti autobusů se páteřním linkám začalo říkat metrobusy a na mapách a schématech dostaly fialovou barvu. Vznikly další páteřních link s krátkými intervaly (3 a 11) a trasy některých dalších tramvajových linek se upravily do tzv. páteřních svazků (1+25, 5+26 nebo 10+16). S ohledem na požadované úspory byl zrušen prodloužený víkendový denní provoz metra i návazné povrchové MHD.

V roce 2012 však po dlouhé době vyrazily příměstské autobusové linky do dalších tarifních pásem – díky zavedení pásma 6 a 7 jste mohli nově dojet autobusem PID až do Kutné Hory, Uhlířských Janovic či Poděbrad. V Milovicích vznikla nová linka 432 navazující na vlaky z Prahy. Aktivována byla pracovní skupina pro sloučení veřejné dopravy v Praze a Středočeském kraji, což bylo nakonec dokonáno o 10 let později. 20 let fungování Pražské integrované dopravy jsme si připomněli speciálním výročním nátěrem vlakové jednotky CityElefant.

Od roku 2012 má PID také svůj facebookový profil a koordinační dispečink, který sídlí v Letňanech a dnes už nonstop dohlíží nad fungováním všech dopravců PID. V roce 2012 byla také zavedena první tramvajová zastávka na znamení – dnes už neexistující ČSAD Smíchov. Výrazně se pokročilo ve zlepšování podmínek pro autobusy – vznikly nové buspruhy třeba na Zahradním Městě, před Jižním Městem od Petrovic nebo před Barrandovským mostem.

 

Co se stalo v pražské a středočeské dopravě v roce dvacetiletého výročí?

V síti tramvají a autobusů v Praze došlo od září k doladění velkých změn realizovaných o rok dříve. Vznikla třeba linka 13 přečíslováním poloviny spojů linky 11 a tím bylo obnoveno přímé spojení Vinohrad s Žižkovem i Strašnicemi. Na linkách 3 a 17 skončil kombinovaný provoz sólo- a dvouvozových tramvají. Větší změnou prošly také autobusové linky v jihovýchodní části Prahy (například byly zrušeny linky 122 a 154).

Na železnici došlo k rozšíření plné integrace na lince S9 o úsek Senohraby – Čerčany a následně i k posílení provozu na této trati. V Praze vznikla zcela nová železniční linka S34 mezi Masarykovým nádražím a Čakovicemi, tehdy ještě v podání sólo motorových vozů řady 810 dopravce KŽC Doprava.

V červnu zasáhly Prahu opět povodně, kvůli kterým byl na pár dní přerušen provoz všech linek metra v centru. Náhradní dopravu zajistily kromě tramvajových linek XA+XB a autobusové linky XC také posílené vlaky. Naštěstí díky včasnému uzavření metra nedošlo k žádným škodám na majetku. Pořádný nápor zažil a velkou službu cestujícím tehdy v informační úloze vykonal náš poměrně čerstvý Facebookový kanál.

Vizuální proměnou si v roce 2013 prošly také informační materiály pro cestující, které získaly novou jednotnou podobu, ať už byly vydávané ROPIDem nebo Dopravním podnikem, a tento vizuál požíváme dodnes. Tehdy k tomu probíhala ještě kampaň Kde jinde na podporu cestování veřejnou dopravou.

Největším dárkem k dvacetinám ROPIDu ale bylo schválení záměru sjednotit Pražskou a Středočeskou integrovanou dopravu do jednoho systému Prahou i Středočeským krajem, což o 9 let později vyústilo v dointegrování veřejné dopravy v celém Středočeském kraji.

Vzorně opravený přednádražní prostor i samotné nádraží má důležitý přestupní uzel PID v Českém Brodě. K 20. výročí ROPID jsme vydali objemnou publikaci. U příležitosti dvacetin ROPIDu se uskutečnily jízdy historických vozidel ze Smíchovského nádraží včetně bohatého doprovodného programu. V roce 2013 skončilo kombinované nasazování krátkých a dlouhých tramvají na linky 3 a 17. Trojka ale jezdila i nadále v sólovozech o víkendu, kdy měla poloviční interval. Pořádný nápor zažil v roce 2013 náš tehdy ještě čerstvý facebookový profil, díky němuž jsme operativně a prakticky nonstop informovali o překotných změnách provozu během červnových povodní. V Praze vyjela nová městská vlaková linka S34 z Masarykova nádraží do Čakovic. Linku S34 provozuje dopravce KŽC Doprava a rychle si získala velkou oblibu pro svou rychlost - z Masaryčky do Čakovic se za 20 minut jinak nedostanete Červnové povodně zaplavily i část komunikací bezprostředně kolem Vltavy. Na pár dní utichl provoz metra v centru a do služby nastoupily náhradní tramvaje a autobusy. Přerušený provoz metra v centru pomáhaly nahrazovat také posílené vlakové spoje na hlavních tratích. Téměř rok po velkých změnách linkového vedení pražských tramvají a autobusů došlo k jejich doladění. Úpravy autobusových linek se týkaly také jižního sektoru města. Od roku 2013 máme novou jednotnou podobu informačních materiálů PID, které vydává ROPID i DPP. Současně s představením nové grafické podoby informačních materiálů vznikla také propagační kampaň na podporu cestování veřejnou dopravou. Jednotlivé motivy kampaně popisovaly věci, které člověk za volantem auta dělat nemůže.

V Praze i okolí vzniklo hned několik nových železničních zastávek. V Praze to byla Podbaba a Kačerov, ve středních Čechách vznikly Rudná zastávka, Chýně, Jinočany, Hostivice-Sadová a Hostivice-U hřbitova.

Oslavili jsme také neuvěřitelných 50 let legendárních elektrických jednotek “Žabotlam”, které tvořily dlouhá léta páteř příměstské železniční dopravy.

A premiéru měl také dětský výletní vlak Cyklohráček na trase Praha – Slaný složený ze tří speciálně upravených zelenobílých vozů motorové jednotky Esmeralda.

Pražskou MHD obohatila nová midibusová linka 294, která poprvé dobyla historické centrum Prahy včetně Staroměstského náměstí. S kolem bylo nově možné cestovat ve vybraných úsecích tramvají i v ranní špičce. První novodobé výběrové řízení na příměstskou autobusovou linku zažily Přezletice, kde se na lince 302 objevil dopravce About Me s novými vozy SOR NB12.

V závěru roku potrápila Pražany ledovka, která ochromila tramvajovou dopravu i část elektrických vlaků. Kde to šlo, vyjely na tramvajových linkách autobusy a místo elektrických vlaků byly nasazeny motorové včetně soupravy Cyklohráčku. S informovaností cestujících nově výrazně pomohl také čerstvě založený twitterový účet PID, který dnes aktivně sleduje už téměř 30 tisíc lidí.

Rok 2015 byl jedním z dopravně nejnabitějších v třicetileté historii Pražské integrované dopravy. Hlavními událostmi bylo prodloužení metra A do Motola a integrace autobusů na Mělnicku a Neratovicku.

Od zatím posledního prodloužení pražského metra uběhlo již 8 let. V dubnu 2015 se otevřely nové stanice Bořislavka, Nádraží Veleslavín, Petřiny a Nemocnice Motol. Ze začátku však ještě k motolské nemocnici jezdila jen část souprav. Nový úsek metra také pořádně zamíchal linkovým vedením autobusů v celé západní části Prahy. Následně došlo na levém břehu Vltavy i k úpravě kritizovaných přestupů mezi autobusy na Strahově obnovením linky 149.

Rokem 2015 se začala psát novodobá historie integrace veřejné dopravy ve Středočeském kraji. Dubnová integrace Mělnicka a Neratovicka spočívající v zapojení autobusových linek z Mělníka a Neratovic do Prahy do systému PID byla jakýmsi pilotním projektem novodobého slučování pražské a středočeské dopravy, které bylo dokončeno v roce 2022. Ještě nějakou dobu po změnách budilo vášně změna ukončení autobusů z Nádraží Holešovice na Ládví, nicméně díky výhodným předplatním jízdenkám a atraktivním intervalům na sebe úspěch nenechal dlouho čekat a od té doby musely být autobusy na těchto trasách několikrát posilovány. Například kloubové autobusy, jako dnes už naprostá samozřejmost na lince do Neratovic, tehdy ještě nejezdily a cestující se museli vejít do mnohem kratších vozidel.

Rozvoj autobusových linek probíhal ale i v jiných oblastech. Výrazně byla posílena autobusová linka 333 z Dolnobřežanska do Prahy, pro její odlehčení navíc vznikla i nová linka 445 z Březové a Oleška do Vraného nad Vltavou k vlaku. V Praze vznikly dvě nové midibusové linky 146 do Hrdlořez a 159 do Kbel. A Beroun se dočkal nového důstojného autobusového nádraží hned vedle toho vlakového.

K výraznému posílení došlo u noční dopravy, kdy se v nocích z pátku na sobotu a ze soboty na neděli zkrátil 30minutový interval hlavních linek na 20 minut.
Klid nebyl ani u pražských přívozů – vznikla nová linka P7 mezi Holešovicemi, Karlínem a ostrovem Štvanice, kterému se začalo říkat HolKa. Novou trasu získal také přívoz P5 vyjíždějící z Císařské louky.

Další dnes už naprostá samozřejmost – možnost platby kartou u řidičů příměstských autobusů – se v roce 2015 začala testovat na pár autobusech dopravce ČSAD Polkost.
A na závěr pár novinek ze železnice – v Praze vznikla další zastávka – Běchovice střed, zavedena byla nová linka S54 z Hostivice do Středokluk pro návoz a odvoz pracovníků místního logistického areálu a průjezdná linka S7 přes Hlavní nádraží byla prodloužena do Českého Brodu. Velkou proměnou si v rámci modernizace koridoru na Benešov prošlo nádraží v pražské Hostivaři.

Rok 2016 byl především rokem tramvajových změn.Ty přinesly na konci srpna po dlouhých přípravách a důkladných anketách mezi cestujícími i jednotlivými městskými částmi nový systém linkového vedení, který se až na drobnosti udržel dodnes a který už tehdy počítal s plány na další rozvoj tramvajové sítě včetně záměru nové trati na Václavském náměstí. Možná už si dnes nevzpomenete, že vznikly 3 rozdílné návrhy linkového vedení – návrh konzervativní, návrh příležitostí a návrh vídeňský. Výslednou vybranou variantou bylo něco mezi návrhem konzervativním a návrhem příležitostí. Vznikly tři nové linky (2, 15 a 21), 9 stávajících linek změnilo svou trasu. Vzniklo mnoho nových přímých spojení.

Kromě změn tramvají se částečně měnily také autobusy – větší změny byly realizovány na Jihozápadním Městě, vznikla nová minibusová linka 243 do Kazína a Dolních Černošic. Navráceny byly linky 123 na Knížecí a 172 na Smíchovské nádraží. V říjnu pak proběhla komplexní změna autobusové sítě ve východní části Prahy. Změnilo se 23 linek, 8 linek přibylo (například 134, 145, 154 nebo 182), 4 byly zrušeny a 4 linky přečíslovány (třeba midibusová linka 291 dostala nové číslo 148).

Nezaháleli jsme ale ani v regionální dopravě. Hned na začátku roku se podařilo zaintegrovat MHD v Kralupech nad Vltavou, kde vznikly linky 457 a 458, následně přibyly autobusové linky PID mezi Kralupy a Mělníkem a také mezi Lysou nad Labem a Milovicemi. Posun v integraci nastal také na železnici – od roku 2016 bylo možné využívat i jízdenky pro jednotlivou jízdu na všech dosud zaintegrovaných tratích, tedy i tam, kde nebyly dosud instalovány označovače jízdenek. Na podzim vznikla nová zastávka Dobrovíz-Amazon a v prosinci došlo k výraznému posílení linky S4 do Kralup nad Vltavou. Rozloučili jsme se také s provizorní zastávkou Praha-Smíchov Na Knížecí.

Výrazně byly rozšířeny možnosti přepravy kol v metru – nově to jde na první a poslední plošině každého vozu (s výjimkou první plošiny prvního vozu) a přibylo také 8 dalších úseků, kde lze vzít kolo do tramvaje. Zkušebně byla poprvé povolena přeprava kol na autobusové lince 147 do Suchdola.

Pokračovali jsme v tradici akcí pro lidi, na jaře jsme podnikli velký šotoden v Milovicích a v červnu oslavili 20 let od integrace autobusů na Mníšecku, na podzim se pak konal regionální den PID v Čerčanech. Dětský výletní vlak Cyklohráček dostal další vůz. ROPID také spustil novou podobu webových stránek, nyní po 7 letech se však jejich čas nachýlil a snad již brzy vám představíme nové webovky pid.cz.

Hlavní motiv kampaně ke změnám tramvají Změnám předcházela obsáhlá anketa o 80 otázkách Mezi třemi novými linkami byla i dvojka Představení třech návrhů na novou síť tramvají V roce 2016 byl představen také facelift tramvají 14T Na podzim se odehrály také významné změny autobusů na východě Prahy Linka 123 byla opět prodloužena až na Knížecí Stanice metra Můstek se se díky výtahu zařadila mezi bezbariérové DPP testoval velkokapacitní autobus Mercedes-Benz Capacity na lince 119 Přívoz P2 dostal nové velkokapacitní plavidlo Legendárními Žabotlamy se mohli svézt lidé na akci do Milovic Další oslavy probíhaly v Mníšku pod Brdy, kde jsme si připomněli 20 let od integrace oblasti Šotolov historické patrové jednotky na čerstvě elektrizované trati do Milovic Webové stránky pid.cz získaly novou podobu Službu skončila provizorní vlaková zastávka Na Knížecí Plná integrace se rozšířila do všech stanic a zastávek Na trati 121 vznikla nová zastávka poblíž Amazonu

V roce 2017 se přes Střední Čechy se přehnala doslova integrační smršť.

V průběhu roku 2017 byly do systému PID integrovány následující oblasti: Podřipsko, Nymbursko, Neveklovsko a Sedlčansko, Kladensko, Mladoboleslavsko (vlaky), Kouřimsko, Byšicko a Velvarsko, Kolínsko (vlaky), Kutnohorsko (vlaky), Benešovsko (vlaky), Celkem se v roce 2017 systém PID rozšířil o 52 regionálních autobusových a 22 vlakových linek (z toho 8 rychlíkových). Autobusy PID díky tomu nově obsloužily dalších 130 měst a obcí Středočeského kraje, v dalších 155 železničních stanicích a zastávkách začaly být nově uznávány jízdenky PID.

Ani v městské dopravě v Praze se toho neudálo zrovna málo. Především došlo k důležitému přečíslování všech nočních tramvají a autobusů, školních linek, části městských autobusových linek začínajících dvojkou a také části regionálních autobusů začínajících čtyřkou, a to z důvodu nutnosti uvolnění číselných řad pro nové příměstské a regionální linky ve Středočeském kraji. V březnu vyjela nová nostalgická linka 23 provozovaná legendárními tramvajemi T3, jejichž standardní nasazení na ostatní linky bylo tímto ukončeno. V březnu byla také posílena tramvajová linka 15 nasazením kloubových tramvají a s tím souvisely úpravy tras linek 13 a 21.

V dubnu bylo posíleno metro ve večerním období a v pátek odpoledne, na lince C byl v ranní špičce zrušen pásmový provoz mezi Ládvím a Letňany (zdvojnásobení nabízené kapacity). V říjnu byla významně posílena noční autobusová doprava v Praze, nově je noční dopravou obslouženo dalších 10 okrajových čtvrtí Prahy, jednotlivé linky končící na okraji centra byly propojeny skrz centrum a tím ulehčily přetíženým nočním tramvajím.
Přívozy se v roce 2017 rozrostly o další sezónní přívoz PID, a to sice P4 mezi Kazínem a Lipencemi, v závěru roku byl spuštěn dočasný přívoz P8 v Troji jako náhrada za zřícenou lávku pro pěší a původně sezónní přívoz P5 na Výtoni byl do doby znovuzprovoznění pěších lávek na výtoňském železničním mostě zaveden jako celoroční.

Co se týče zastávek, byla například zprovozněna tramvajová zastávka Štvanice (v březnu), pro noční autobusy byla zřízena nová přestupní zastávka Myslíkova poblíž tramvajové zastávky Lazarská, v oblasti nové výstavby v lokalitě Nová Waltrovka vznikla zastávka U Trezorky. Plošně byl rozšířen počet autobusových zastávek na znamení v oblasti Horních Počernic.

Na železnici se začalo jezdit od prosince i v noci – zaveden byl centrální rozjezd vlaků do všech hlavních směrů o víkendových nocích ve 2:30. Ke stejnému datu přibyly také další vlaky na pražských i středočeských linkách včetně nových přímých vlaků Praha – Mělník.

Organizace ROPID spustila novou mobilní aplikaci PID info s komplexními informacemi o Pražské integrované dopravě, která se rok na to proměnila v PID Lítačku. V Letňanech se konal u příležitosti 25 let PID první ročník veleúspěšné akce Autobusový den PID s prezentací historické dopravní techniky i současných autobusů jednotlivých dopravců. Na Karlově náměstí jsme poprvé prezentovali záměr nových železničních tunelů pod centrem Prahy, tzv. Metro S. V rámci osvětové kampaně Nejedeš načerno dostali hříšníci možnost poloviční pokuty, pokud si neprodleně koupí roční kupon. Od roku 2017 je také mnohem snazší možnost koupit si jízdenku přímo na letišti Václava Havla díky výrazně navýšenému počtu nových typů jízdenkových automatů.

Ani integrace Kladenska se neobešla bez historického autobusu. Hned v úvodu roku jsme zaintegrovali linky na Podřipsku a PID dojel až do Ústeckého kraje. Slavnostní zahájení integrace v Poděbradech. Slavnostní zahájení integrace v Poděbradech. Velkou pozornost vyvolalo představení záměru nových tunelů pod Prahou, tzv. Metro S, na Karlově náměstí V roce 2017 se odehrál první ročník Autobusového dne v Letňanech. Přívoz P8 nahrazoval zřízenou Trojskou lávku. Na krátkou dobu vyplul první příměstský přívoz PID v Černošicích. Pokračovala integrace rychlíků i ze vzdálenějších končin Středočeského kraje. Informační kampaň k nové mobilní aplikaci PID info.

Rok 2018 byl pro systém Pražské integrované dopravy klíčový v oblasti rozšiřování integrace na železnici, kdy bylo dokončeno zapojení vlaků v celém Středočeském kraji. Díky změně tarifního systému začaly být ve vlacích celoplošně uznávány také jízdenky PID pro jednotlivou jízdu.

Zásadní zlom nastal také v oblasti odbavovacího systému, kdy byl spuštěn zcela nový systém umožňující nahrávání předplatních kuponů na In Kartu Českých drah nebo bezkontaktní platební kartu včetně možnosti nákupu jízdních dokladů na novém e-shopu i v mobilní aplikaci PID Lítačka. Od té doby je také možné ve všech příměstských a regionálních autobusech platit bankovní kartou. Junioři, studenti i senioři získali v tomto roce štědrou celostátní slevu 75 % a levnější předplatní kupony nabídla i Praha. Cestující v regionu získali možnost kupovat si také roční kupony pro vnější pásma.

Zkvalitňování pražské MHD pokračovalo i v roce 2018. Zkráceny byly víkendové intervaly na linkách metra B a C a do Letňan už jezdilo ve všední dny každé metro, ne každé druhé jako dřív. Výrazně byla posílena letištní linka 119, vznikly nové midibusové linky 216 pro obsluhu sídliště Baba a 248 do radotínských Viniček. Zavedena byla první trolejbusová linka 58 z Palmovky do Letňan, zatím však jen se sporadickým provozem. Na městské železniční lince S41 vyjel místo Českých drah dopravce Arriva vlaky a zároveň byla tato linka prodloužena z Libně do Hostivaře. V rámci modernizace trati byla vlaková zastávka Praha-Jinonice posunuta do nové polohy blíže nové zástavby u Waltrovky i stejnojmenné stanice metra.

V regionální dopravě se tentokrát kromě rozšíření integrace na železnici tolik neudálo, nicméně od prosince byla posílena špičková doprava z Prahy do Kutné hory a Benešova novými spěšnými vlaky. Vznikla také nová autobusová linka 672 od vlaku z Vraného nad Vltavou do Zvole.

Pokračovala příprava nových standardů kvality nebo plánu udržitelné mobility a rozeběhl se například významný projekt Jednotný informační systém hl. m. Prahy, dnes známý pod názvem Čitelná Praha.

Ještě na začátku roku 2018 nebylo zcela rozhodnuto, jakým směrem se vydá mobilní aplikace ROPIDu. Následně se pak z ní stala PID Lítačka. Lepší chování cestujících a vzájemnou ohleduplnost jsme se snažili podpořit touto osvětovou kampaní. Na dveřích vozů metra se objevily tyto samolepky s cílem vysvětlit cyklistům, do kterých dveří mohou nastoupit s kolem a kam ne. V rámci průběžné aktualizace standardů kvality byl zpracován detailní manuál i pro interiéry autobusů PID včetně barevného rozlišení sedadel či s novým vzorem látkových potahů Před 5 lety vyšla tato útlá pamětní publikace připomínající významné jubileum ROPIDu. Poprvé jsme také vydali souhrnný jízdní řád vlaků na železnici v Praze a Středočeském kraji v této knižní podobě. Pamatujete na kauzu chybějících eskalátorů na Nádraží Veleslavín a portýrů, kteří turistům pomáhali s kufry do schodů? Právě v roce 2018 se rozhodlo o doplnění eskalátorů směrem na autobusové lince 119. Linka 228 byla významně prodloužena a nově propojila Uhříněves s Dubčí, Štěrboholy i Malešicemi. Obnoven byl provoz vlakové linky S24 z Čelákovic do Mochova, a to pomocí dopravce KŽC Doprava. Nová midibusová linka 216 zatím jezdila ze sídliště Baba jen na Bořislavku. Jedno z posledních míst v Praze s dlouhou docházkou k MHD - sídliště Baba - bylo zaplněno novou linkou 216. Změna mobilní aplikace přinesla možnost si k vyhledanému spojení rovnou koupit jízdenku. Revoluci v odbavování přinesl rok 2018 a nová mobilní aplikace PID Lítačka. Zatím bylo možné mít v mobilu pouze jízdenky pro jednotlivou jízdu. Od roku 2018 jsou jízdenky PID k dostání na každé osobní pokladně ČD. Současně s novým dopravcem byla městská železniční linka prodloužena do Hostivaře. Novým dopravcem městské železniční linky se stala Arriva vlaky. Na linku S41 se v rámci speciální akce podívaly ještě naposled legendární Žabotlamy. Prozatím v testovacím režimu vyjela první novodobá trolejbusová linka 58 z Palmovky do Letňan.

V roce 2019 po krátké přestávce pokračovala integrační smršť, díky které se do systému PID zapojily další oblasti Středočeského kraje. V březnu to bylo několik nových autobusových linek na Poděbradsku, Nymbursku a Kolínsku. V červnu se připojily linky z Prahy do Dobříše a Příbrami, které opustily dosavadní konečnou Na Knížecí a přesunuly se na Smíchovské nádraží. Vzniklo také několik regionálních linek v okolí Příbrami. V červenci byly autobusové linky vedené po staré benešovské silnici prodlouženy až do Benešova a v srpnu se připojilo celé Slánsko včetně páteřních linek z Prahy. Integrační maraton roku 2019 zakončila v prosinci část Rakovnícka a Kladenska včetně linek z Prahy. Posílena byla i kapacita stávajících příměstských linek kloubovými vozy například na linkách 307, 332, 348 nebo 380, což souvisí s rekordní obnovou vozových parků jednotlivých dopravců – za rok 2019 bylo pořízeno 373 nových autobusů, z toho 206 pro MHD v Praze.

Ani v pražské MHD nebyla o změny nouze. V souvislosti s výběrovými řízeními na provozovatele městských autobusových linek vznikly v prosinci nové linky 153, 171, 204 a 242 a řada dalších linek soukromých dopravců změnila svou trasu. Nově vysoutěžené desetileté kontrakty také znamenaly změnou dopravců na některých městských linkách – s tím souvisela i výraznější obnova vozového parku. Další zlepšení byla realizována na linkách pražského dopravního podniku. Tangenciální linka 130 začala jezdit i o víkendu, posílen byl provoz letištní linky 119 o zdvojené spoje o víkendech a midibusová linka 156 začala obsluhovat také nové obchodní centrum Stromovka. Rozšířena byla i noční obsluha – do Klánovic byla prodloužena linka 908 a do Tuchoměřic vyrazila nová příměstská linka 955.

Pražská městská vlaková linka S34 do Čakovic přivítala nová vozidla v podobě částečně nízkopodlažních motorových jednotek dopravce KŽC Doprava. Dětský výletní vlak Cyklohráček dostal už čtvrtý vagon.

Zlepšování služeb pro cestující se odehrávalo také na poli odbavovacích systémů – v mobilní aplikaci PID Lítačka bylo nově možné nahrát si dlouhodobé předplatní kupony přímo do mobilu a ve všech tramvajích se objevily terminály pro nákup jízdenek pomocí platební karty.

Na  mnoho událostí z roku 2020 by lidé možná rádi zapomněli. V roce totiž nejen na Pražskou integrovanou dopravu, ale i na každodenní život všech lidí těžce dopadla pandemie koronaviru.

První vlna v březnu přinesla do života ve veřejné dopravě povinnost chránit si ústa i nos, tehdy ještě čímkoli, co bylo po ruce, později už dostupnějšími rouškami a respirátory. Kvůli zavření škol, sportovišť či kulturních institucí i onemocnění většího počtu lidí poklesla prakticky ze dne na den poptávka po cestování veřejnou dopravou až o 80 %. Z důvodu ochrany řidičů a obavy o jejich dostatečný počet práceschopných byl zakázán nástup předními dveřmi, po nějakou dobu i na příměstských linkách. Naopak řidiči měli povinnost otvírat v zastávkách všechny ostatní dveře. S rostoucí nemocností řidičů i s výrazným úbytkem cestujících se dočasně prodloužily také intervaly mezi spoji a během druhé podzimní vlny dokonce denní provoz MHD končil už kolem desáté hodiny v závislosti na zákazu vycházení. Ano, na začátku léta 2020 jsme si mysleli, že už je po všem, bohužel na podzim se covid-19 vrátil v ještě větší síle a některá omezující opatření přetrvala až do roku následujícího. Pamatujete ještě, že bylo po krátký čas zakázáno cestovat nejen mezi jednotlivými okresy, ale i městy nebo obcemi?

Rok 2020 však znamenal pro systém PID i přes nelehkou situaci s pandemií koronaviru také významné rozšíření do Středočeského kraje. Konkrétně se připojily tyto oblasti: Kokořínsko, Voticko, Rakovnicko, Dobrovicko, Berounsko, Hořovicko, a Rožmitálsko do ve kterých vyjelo 64 nových autobusových linek. Železniční síť se rozrostla o nové zastávky Neratovice sídliště a Příbram sídliště.

Cestující v Praze se mohli těšit z nové železniční zastávky Praha-Eden nebo znovu zprovozněného Negrelliho viaduktu po náročné rekonstrukci, autobusy nově obsloužily oblasti Nového Zličína, Nových Komořan či nové zástavby ve Kbelích. Otevřena byla nová Trojská lávka pro pěší, což znamenalo konec práce pro náhradní přívoz P8.
I přes prakticky neustálé změny v souvislosti s protiepidemickými opatřeními se podařilo pokročit také v poskytování on-line informací pro cestující a vznikla přehledná webová mapa spojů PID, ve které jsou od roku 2020 zveřejňovány i aktuální polohy autobusů pražského dopravního podniku. Představena byla nově vysoutěžená podoba vozidel PID i nové logo systému. V ulicích Prahy se postupně rozšířily také preferenční pruhy pro autobusy o téměř 8 kilometrů. Zároveň z městských autobusových linek zmizely poslední vysokopodlažní autobusy a začaly platit nové přísnější Standardy kvality pro autobusy PID.

ROPID se nově začal starat také o velké pražské autobusové terminály například na Černém Mostě nebo Zličíně. Na Černém Mostě jsme otevřeli již druhé infocentrum PID a koordinační dispečink PID začal sloužit nonstop. Do mobilní aplikace PID Lítačka je od roku 2020 možné si nahrát i dlouhodobé kupony. Zároveň je možné dobít si Lítačku fyzicky nově na 9 místech ve Středočeském kraji – dosud to bylo možné hlavně v Praze.

 

Neradostný souboj s pandemií koronaviru pokračoval i v roce 2021, počet cestujících stále ani zdaleka nedosahoval hodnot v roce 2019. Proto přistoupil Středočeský kraj k dočasné redukci spojů cca o 10 %. Až do dubna byly zavřené školy a tudíž nejezdily ani školní spoje. Stále bylo nutné cestovat ve veřejné dopravě s ochranou nosu a úst, a až do května se také do městských autobusů i tramvají nedalo nastupovat předními dveřmi. Od května se postupně začaly vracet také večerní spoje a teprve od července jezdí poslední metro z centra až o půlnoci. Od září bylo obnoveno poptávkové ovládání dveří u tramvají a autobusů.

I přesto ale raketovým tempem pokračovala integrace dalších oblastí Středočeského kraje. V březnu se zapojila oblast Královéměstecka a dvě linky na Mladoboleslavsku (Skalsko). V dubnu bylo přečíslováno několik regionálních linek na Neveklovsku a Voticku v souvislosti s vyhodnocením předchozí integrace a také kvůli přípravě na mezikrajskou spolupráci s nově vznikajícím integrovaným systémem Jihočeského kraje. V červnu bylo integrováno Dobříšsko a Sedlčansko, kde vyjelo 12 nových autobusových linek. Největší balík nových linek vyjel ale v prosinci, kdy byla zaintegrována obří oblast Mladoboleslavska včetně linek do Prahy i do Jizerských hor. Linkami PID se od té doby dostanete třeba do Liberce, Jičína či Harrachova.
Po deseti letech zvýšil Středočeský kraj jízdné na svém území a ceny jízdenek pro jednotlivá pásma jsou nově odstupňována po 10 korunách. Jednorázové jízdenky podražily od srpna také v Praze – původní jízdenka za 32 Kč od roku 2021 stojí 40 korun. Na výraznou změnu jízdného upozorňovala cestující kampaň Kup si kupon zdůrazňující fakt, že cena ročního kuponu pro Prahu zůstala beze změny a roční jízdné se tak stalo ještě výhodnějším.

Na železnici byla v září otevřena nová železniční zastávka Zahradní Město, pod kterou vznikl příkladný přestupní uzel se společnými zastávkami pro tramvaje i autobusy. Na Zahradní Město také začalo jezdit více tramvají – prodlouženy sem byly dvaadvacítky ukončené původně u starého Nádraží Strašnice. Prosincové změny se nesly ve znamení zrušení nebo omezení provozu na některých málo využívaných středočeských lokálkách. Naopak průjezdné vlaky linky S7 byly prodlouženy z Úval až do Českého Brodu.
V Praze došlo začátkem roku k úpravě linkového vedení v oblasti Kbel – vznikla nová midibusová linka 159 přes oblast Valchy. V červnu vyjela na trasu nová tramvajová linka 19 díky zprovoznění nové krátké trati ke stanici metra Pankrác. V listopadu vyjela další nová midibusová linka – 235. Ta nově zajíždí dovnitř areálu Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Krátce nato byla midibusová linka 101 prodloužena z Vršovic přes Vinohrady až k Viktorii Žižkov a na své trase získala i netradiční zastávku U Prdlavky pokřtěnou Zdeňkem Svěrákem u příležitosti známého filmu Vrchní, prchni!, který se v okolí zastávky natáčel.

V říjnu začal pilotní projekt spolupráce se sdílenými koly, která bylo možné si půjčit zdarma s platným kuponem na pražskou MHD. Novinka se velmi rychle chytla a dnes je tato možnost běžnou součástí portfolia služeb, které máte k dispozici za 10 korun na den po celé Praze.

Po prvním autobusu v nových barvách PID vyjela v květnu i první šedočervená tramvaj typu 14T a následně schválila Praha i Středočeský kraj použití nového loga PID i nového jednotného vzhledu vozidel PID od studia Superlative.works napříč celým systémem, a to včetně nových log organizátorů dopravy ROPID a IDSK. V tomto roce byla zároveň vypsána soutěž na grafickou podobu projektu Jednotný informační systém hl. m. Prahy, známý dnes pod názvem Čitelná Praha.

Zimní integraci Mladoboleslavska doprovázely také jízdy historickými vozidly. V rámci integrace Mladoboleslavska vyjely také nové velkokapacitní autobusy ČSAD Střední Čechy. V roce 2021 jsme se v pravidelném provozu rozloučili s tramvajemi T6A5. Pandemie covid-19 měla výrazný vliv na dopravu i v roce 2021. Teprve na jaře začalo postupné a snad již trvalé uvolňování protiepidemických opatření.Trasa staronové linky 19Zdeněk Svěrák pokřtil novou zastávku U Prdlavky i s původním Velorexem. Počátek zkušební spolupráce PID a sdílených kol. Oprava tramvajové trati ve Vyšehradském tunelu byl příležitostí svézt se náhradní lodní dopravou.   V roce 2021 se v mapě spojů objevily také tramvaje. První tramvaj v novém nátěru PID. Slavnostní zahájení provozu na nové tramvajové trati na Pankrác Nové nádraží Zahradní Město nabídlo luxusní přestup na tramvaje i autobusy. V roce 2021 obohatily flotilu DPP také první midibusy v novém nátěru PID. Kampaň Kup si kupon provázela změnu jízdného v rámci pražské MHD. Další midibusová linka vyjela přímo dovnitř areálu psychiatrické nemocnice v Bohnicích. V roce 2021 byl otevřen také zrekonstruovaný jižní vestibul stanice metra Anděl.

Téměř třicetiletý rozvoj integrovaného systému byl završen v červnu 2022 dokončením integrace regionálních autobusových linek ve Středočeském kraji, a to integrací posledních oblastí na Čáslavsku, Březnicku a Krásnohorsku. Ještě předtím se na jaře zapojil také zbytek Vlašimska a Posázaví. Větší reorganizace se dočkaly autobusové linky na Říčansku a Dolnobřežansku, bohužel a snad jen dočasně, byly ze systému PID vyjmuty linky MHD Kladno.

V Praze byla otevřena nová tramvajová trať z Barrandova do Holyně a zprovozněna byla nová tramvajová smyčka na Depu Hostivař. V rámci rekonstrukce Barrandovského mostu byl spuštěn zkušební provoz nového pražského přívozu P4 mezi Belárií a Velkou Chuchlí – předtím byly sloučeny přívozy P4 a P5 spojující Císařskou louku s oběma vltavskými břehy do jedné linky P5. Oficiálně byla zprovozněna po 50 letech od zrušení provozu trolejbusů první novodobá pražská trolejbusová linka 58 z Palmovky do Miškovic.

Teprve v roce 2022 byla ukončena většina protiepidemických opatření “covid-19” a konečně jsme mohli odložit roušky a respirátory. S návratem turistů i normálního života se do pražských ulic vrátila také tramvajová retrolinka 23.

Ve Středočeském kraji došlo k omezení slev pro děti, studenty i seniory ze 75 % na 50 % a zrušena byla také bezplatná přeprava seniorů nad 70 let v příměstských autobusech. V Praze bylo nově zastropováno jízdné při nákupu jednorázových jízdenek přes mobilní aplikaci PID Lítačka na úroveň celodenní jízdenky.

Pokračoval také proces sjednocování vzhledu vozidel PID – představena byla první vlaková jednotka “CityElefant” i první obousměrná tramvaj typu KT8D5.RN2P v nových barvách PID. Byl vybrán nový “hlas” v rámci hlášení zastávek v tramvajích i autobusech PID – Dagmar Hazdrovou postupně vystřídá Jan Vondráček. Poprvé se mohli cestující setkat ve stanici metra Palmovka také s pilotní realizací projektu Čitelná Praha, který dá novou jednotnou tvář systému pražské navigace a informování v dopravě.

ROPID rozšířil svoji činnost o nové infocentrum na Zličíně a také začal fungovat dispečink Bezba dopravy, neboli nové rozšířené podoby služby mikrobusů na objednání pro zdravotně postižené. V sídle ROPIDu v Rytířské ulici byla dokončena celková rekonstrukce 5. patra, kde se začala psát historie PID už v roce 1993.

Rok 2023 se nesl v duchu dalšího rozvoje integrace dopravy ve Středočeském kraji a nové kolejové infrastruktury v Praze. Do systému PID se zapojila příbramská MHD a autobusová linka PID dojela až do Karlových Varů. V Praze byly otevřeny hned tři nové tramvajové tratě, jedno nové a dvě zrekonstruovaná vlaková nádraží. Cestující se dočkali dalších vylepšení v informovanosti i pohodlí díky novým vozidlům i zastávkám. Organizátor dopravy ROPID oslavil 30 let své existence. Rok 2024 by měl být co do změn jízdních řádů klidnější. V jeho závěru vyjedou na autobusové linky ve Středočeském kraji nově vysoutěžení dopravci. Cestující na železnici se mohou těšit na nové elektrické i motorové vlaky včetně nové městské vlakové linky S61. Naplno se rozjedou nové trolejbusy na lince 58 i na letiště Václava Havla v podobě nové linky 59. Další vylepšení a novinky se odehrají v rámci informování cestujících, ať už díky nové verzi mobilní aplikace PID Lítačka, novým odjezdovým panelům na zastávkách nebo dalšími navigačními prvky Čitelné Prahy.

Provoz a infrastruktura
Po téměř roční rekonstrukci byla v listopadu znovu otevřena stanice metra Jiřího z Poděbrad. Pražská tramvajová síť byla rozšířena o 3 nové úseky (Sídliště Modřany – Libuš, Holyně – Slivenec a Divoká Šárka – Dědina). Linkové vedení tramvají doznalo kromě prodloužení linek do nových úseků úprav v oblasti Prahy 9, kde byly prohozeny konečné zastávky linek 6 a 14. Do trvalého trasování se vrátily také linky 7 a 19. Současně s dodávkami nových vozidel byl rozšířen provoz první trolejbusové linky 58. K větším úpravám autobusových linek v Praze došlo v souvislosti s otevřením nových tramvajových tratí, zejména v rámci nové trati do Libuše. Přímé spojení Velké Chuchle a Barrandova zajistila nová autobusová linka 104. Noční doprava byla rozšířena prodloužením autobusové linky 904 ze Stodůlek do Řep.

Ve Středočeském kraji došlo k nejvýraznějším změnám v prosinci na Rakovnicku v rámci projektu Čtyřmezí, který propojuje dopravní systémy 4 sousedních krajů. Autobusová linka PID v rámci toho dojela až do Karlových Varů. Rovněž v prosinci se do systému PID zapojila také MHD v Příbrami. Pokračovalo rozšiřování počtu zastávek na znamení na území vybraných středočeských měst (Benešov, Čáslav, Kralupy nad Vltavou, Kutná Hora, Lysá nad Labem, Milovice, Slaný, Vlašim, Votice) i celého okresu Benešov. V průběhu roku vznikly nové příměstské autobusové linky do Litoměřic (413), Zdib (411), Jinočan (418), Tuchoměřic (414) nebo z Klánovic do Brandýsa nad Labem (418). Pro zlepšení místní obsluhy byly také zavedeny nové regionální linky 672 z Hlásné Třebaně do Všenor a 856 z Kralup nad Vltavou do Zákolan. Naopak zrušeny byly linky 774 ve Zdibech a 862 v Berouně. Větší reorganizací prošly také regionální autobusové linky na Mělnicku, Kostelecku a Mladoboleslavsku v souvislosti se změnou rozsahu železniční dopravy, a také v rámci města Kutná Hora.

Na železnici byla v prosinci zprovozněna nová zastávka Praha-Rajská zahrada. Správa železnic dokončila modernizaci pražských stanic Vysočany a Radotín. V rámci zahájení modernizace Smíchovského nádraží byla snesena lávka pro pěší a zrušena vlaková zastávka Praha-Smíchov severní nástupiště. Pro zlepšení přístupnosti okolí nádraží byla zavedena autobusová linka 232. Ve Středočeském kraji byl posílen a obnoven provoz na některých regionálních tratích na Rakovnicku, platnost tarifu PID byla rozšířena až do Žatce. Naopak na lince S33 Mělník – Mladá Boleslav je nově provoz zachován pouze o víkendech.

Díky otevření nové Štvanické lávky byl v létě ukončen provoz přívozu P7 (HolKa) mezi Holešovicemi a Karlínem. Následně byl trvale zřízen sezonní přívoz P4 (Dostihová – Belárie), který byl zkušebně zaveden již v roce 2022 v rámci rekonstrukce Barrandovského mostu.

Ve spolupráci s TSK hl. m. Prahy významně pokročil ROPID v revitalizaci dopravního terminálu Černý Most včetně instalace digitálních odjezdových panelů. Odjezdové panely pořízené ROPIDem byly instalovány také na dalších významných autobusových zastávkách v Praze. On-line informace poskytují také všechny tramvajové zastávky na nových tratích.

Vozový park dopravců PID
V tramvajové dopravě pokračoval Dopravní podnik hl. m. Prahy v modernizaci obousměrných kloubových tramvají KT8D5.RN2P, a to včetně nově zařazených tramvají původem z Maďarska, a zprovozněna byla první desítka nově dodaných částečně nízkopodlažních tramvají T3R.PLF, které umožní bezbariérově zpřístupnit i noční linky. Na železnici začala v rámci dopravce České dráhy obnova motorové trakce novými nízkopodlažními jednotkami RegioFox na linkách S6 a S75. V rámci boje proti nelegálnímu graffiti a vandalismu byly první patrové jednotky CityElefant opatřeny antigraffiti polepem v barvách PID. U autobusových dopravců pokračovala průběžná obnova vozových parků různými typy vozidel. Nově vysoutěžení dopravci pro období od prosince 2024 na linkách ve Středočeském kraji se začali připravovat na nové desetileté kontrakty již v roce 2023 úpravou stávajících autobusů i nákupem zvýšeného množství nových vozidel. Zhruba šedesátku nových autobusů pořídil dopravce ČSAD Střední Čechy včetně většího množství kloubových vozů MAN. O něco nižší počet nových autobusů pořídili dopravci ze skupiny ARRIVA (převážně standardní autobusy Iveco Crossway LE Line). Přes 40 nových vozidel pořídili dopravci ze skupiny ICOM v podobě standardních autobusů Setra a čtvrtá příčka u soukromých dopravců patří dopravci OAD Kolín z 25 vozy SOR ICN 12. Ve flotile pražského Dopravního podniku se mohli cestující poprvé svézt kloubovými autobusy Iveco Streetway nebo midibusy SOR ICN 9,5. Přibyly také velkokapacitní autobusy Iveco Crossway LE City 14,5M s úpravou pro letištní linky. Zatím ve zkušebním provozu svezli cestující také první dvoučlánkové trolejbusy SOR TNS 18 nebo tříčlánkový trolejbus Škoda 38Tr s karoserií Solaris.

Čitelná Praha
Projekt Čitelná Praha, neboli jednotný informační a navigační systém hl. m. Prahy, pokračoval pilotováním jednotlivých prvků, a to jak nové grafiky, tak i nových nosičů informací. Realizovány byly uživatelské průzkumy ve stanici metra Palmovka a u nových prvků pěší navigace u Štvanické lávky. Na Palackého náměstí se objevil první totem, zdálky upozorňující na přítomnost stanice metra. Nové navigační prvky byly nainstalovány také na lávce nad novou železniční zastávkou Rajská zahrada a do nové grafiky se proměnily stanice metra Jiřího z Poděbrad a Chodov. Nová grafika schémat metra se začala testovat také ve vybraných vozech metra.

Komunikace a akce pro veřejnost V závěru roku byla spuštěna nová podoba webových stránek www.pid.cz s inovovaným vzhledem i novými funkcemi včetně vylepšeného vyhledávače spojení a portálu jízdních řádů. Vylepšený vyhledávač získala také mobilní aplikace PID Lítačka. Ve Středočeském kraji zprovoznila organizace IDSK již druhé infocentrum PID, a to v Kutné Hoře.

V roce 2023 oslavila organizace ROPID již 30 let své existence. Toto významné jubileum doprovázela celá řada akcí pro širokou i odbornou veřejnost a v rámci oslav jsme představili také propagační kampaň Můj čas, která kromě vizuálů znázorňujících hlavní výhody veřejné dopravy přináší do ulic akce ke zpříjemnění každodenního cestování. Na podzim se konala na Palackého náměstí akce Zasněná zastávka, před Vánoci jsme měli Vánoční zastávku na Strossmayerově náměstí. V průběhu roku se konala také celá řada akcí pro veřejnost jako Trolejbusovo-autobusový den v Letňanech, Železniční den ve Vršovicích, den dětí v Braníku nebo Středočeský regionální den PID v Kutné Hoře. Provoz dětského výletního vlaku Cyklohráček byl během letních prázdnin v rámci tzv. Letních výletů do Středočeského kraje oproti roku 2022 zdvojnásoben.

Cestující se mohli setkat s pokračováním oblíbených osvětových videospotů PIDikrůček s Janem Vondráčkem v hlavní roli, který se stal novým hlasem Pražské integrované dopravy pro tramvaje a autobusy. Jeho hlas vystřídal v průběhu roku 2023 Dagmar Hazdrovou v tramvajích i autobusech pražského Dopravního podniku.

Ekonomika, smluvní zajištění a tarif
Ve Středočeském kraji došlo od dubna k úpravám cen jízdného, zejména u krátkodobých jízdenek pro jednotlivou jízdu. U některých jízdenek byla zkrácena jejich časová platnost, naopak byla zastropována cena vícepásmových jednotlivých jízdenek i předplatních kuponů. Zavedeny byly 10měsíční kupony a také přenosné kupony pro firmy. V rámci integrace Čtyřmezí byl systém PID rozšířen o 13. tarifní pásmo.

Úspěšně byli vysoutěženi provozovatelé autobusových linek v celém Středočeském kraji od prosince 2024 na dalších 10 let. Organizace IDSK zahájila činnost vlastní přepravní kontroly pro posílení tarifní kázně ve Středočeském kraji.

Výhled do roku 2024
V roce 2024 neočekáváme žádné zásadnější změny v provozu MHD i na příměstských a regionálních linkách PID. Přelomový pro Středočeský kraj bude prosinec 2024, kdy začnou platit nové smlouvy s autobusovými dopravci, a v mnoha oblastech dojde ke změně provozovatele jednotlivých linek. Současně s tím ale očekáváme výrazné zvýšení kvality poskytovaných služeb, ať už díky nákupu nových vozidel nebo zahájením platnosti nových jízdních řádů, mnohde i s navýšením kapacity. Připravuje se další rozšiřování a sjednocování charakterů autobusových zastávek, které budou nově na znamení. Chystá se také další propojování PID s dopravními systémy sousedních krajů.

Od prosince 2024 vyjede nově vysoutěžený dopravce s novými elektrickými jednotkami na městskou vlakovou linku S49 i na novou linku S61 z Vršovic do Běchovic. Nové jednopodlažní elektrické jednotky začnou jezdit také na vlakové lince S4 do Kralup nad Vltavou nebo na spěšných vlacích do Kutné Hory. V průběhu roku bude postupně celá linka S6 zajištěna novými motorovými jednotkami RegioFox. Na první trolejbusové lince 58 bude po dodání nových vozidel zaveden plnohodnotný provoz, který nahradí autobusovou linku 140. Na jaře bude zahájen provoz na druhé trolejbusové lince 59 z Nádraží Veleslavín na Letiště s novými tříčlánkovými trolejbusy. V plánu je také zapojení některých dalších nákupních autobusových linek v Praze do systému PID.

Po novém roce spustíme se spolupráci s Operátorem ICT novou vylepšenou verzi mobilní aplikace PID Lítačka s novým multimodálním plánovačem tras. Následně do PID Lítačky začleníme i mapu spojů. Dále bude probíhat osazování digitálních odjezdových panelů na významné tramvajové i autobusové zastávky v Praze. V rámci správy autobusových terminálů chystáme nový zastávkový mobiliář na Roztyly a pokračování drobných vylepšení na Černém Mostě včetně záměru obohatit a zkulturnit zdejší prostor o umělecké instalace.

V rámci projektu Čitelná Praha budeme pilotovat další nové prvky navigačního systému jak v metru a na zastávkách povrchové dopravy (Palmovka) či železnice (Praha-Dolní Počernice), tak i prvky pro pěší navigaci (Praha 7, Palmovka, Běchovice). Testovat budeme také novou podobu map a schémat či dalších informačních materiálů, novou grafiku a funkce informací na obrazovkách ve vozidlech i další prototypy nového pražského zastávkového označníku. Ve Středočeském kraji se naplno rozběhne obnova stávajících a doplnění nových zastávkových označníků. Pokračovat budeme také v certifikaci zařízení pro automatické sčítání cestujících ve vozidlech nebo v přípravě nových standardů kvality pro metro či tramvaje. Praha společně se Středočeským krajem vyhlásí soutěže na provoz vlaků PID od roku 2029 a připravovat se budou také nové smlouvy s dopravci formou přímého zadání.

V létě rozšíříme služby mikrobusů na objednání (Bezba doprava) o další vozidla i asistenty přepravy. Tato rozšířená služba nahradí již nevyužívanou speciální linku H1 pro tělesně postižené. Zlepšení bezbariérovosti také očekáváme na jaře zprovozněním nového výtahu ve stanici metra Jiřího z Poděbrad.

S Petrem Tomčíkem o vedení organizace

„Většina kolegů jsou srdcaři, kteří svojí práci dělají rádi,” říká ředitel ROPIDU Petr Tomčík

Petr Tomčík je s dopravou srostlý od mládí. Jako dítě měl sen stát se strojvedoucím, jeho záliba v dopravě jej přivedla ale ke studiu na dopravní fakultě ČVUT. Následně načerpával praktické zkušenosti v roli projektanta a letos je to osm let, kdy nastoupil na pozici ředitele ROPIDu.

Přicházel jsem do ROPIDu z vnějšího prostředí, což mi umožnilo dívat se na některé věci s větším nadhledem,” vzpomíná Petr Tomčík. Když v roce 2015 vyhrál coby čtyřiatřicetiletý zkušený projektant a zastupitel městské části Praha-Dubeč konkurz na nového ředitele ROPIDu, stál v situaci, kdy organizace čelila kritice za změny linkového vedení, ke kterým došlo v předchozích letech, a důvěra v organizaci byla narušena. „Bylo důležité zlepšit komunikaci s městskými částmi i s veřejností. Ukázat, že je v ROPIDu skutečně kvalitní tým odborníků. To se podařilo. Dnes má ROPID pověst odborné a vysoce výkonné organizace, na které se město s důvěrou obrací, což mi dělá obrovskou radost,“ říká.

Petr Tomčík je ředitelem už přes tři volební období a ve své funkci jedná už s třetím náměstkem pro dopravu. „Jsem rád, že všichni tři náměstci, jak Petr Dolínek, Adam Scheinherr, tak i Zdeněk Hřib mají nebo měli do problematiky veřejné dopravy už jistý vhled a komunikace s nimi probíhala na vysoké odborné úrovni,” říká. V roce 2017 získal ROPID důležitého partnera v přípravě a rozvoji společného integrovaného dopravního systému, organizaci Integrované dopravy Středočeského kraje (IDSK). Zpočátku přešla část zaměstnanců ROPIDu do IDSK, což zajišťovalo i určitou kontinuitu spolupráce. Souběžná existence dvou příspěvkových organizací měla být nicméně pouze mezistupněm k tomu, aby později mohl vzniknout jeden nový organizátor vlastněný oběma kraji. Spojení obou organizací se přesto – alespoň prozatím – neplánuje. „S tím, jak postupovala integrace, se proměňoval také rozsah činností IDSK. Nyní každý řešíme svou specifickou a v mnohém velmi odlišnou část týkající se veřejné dopravy. Z tohoto pohledu může být výhodou, že jsou tu dvě organizace, které vykonávají svou činnost v rámci svého samosprávného obvodu,” vysvětluje Petr Tomčík.

V posledních dvou letech se jeho práce soustředí mimo jiné na výběr nových dopravců a smluvního zajištění budoucí podoby dopravy. Na příměstských autobusových linkách vyjedou nově vysoutěžení dopravci poprvé už v prosinci roku 2024. „Počínaje tímto datem bude zajištěna jednotná kvalita nabízené služby na všech regionálních linkách. Cestujícím bude zaručen takový komfort při cestování, jako znají z pražské MHD, to znamená, že všechny autobusy budou vybavené klimatizací, nejmodernějšími informačními systémy a budou nízkopodlažní,” upřesňuje ředitel ROPIDu. Už nyní se s kolegy z IDSK zabývá také výběrem dopravců v železniční dopravě, ačkoliv k zahájení jejich činnosti dojde až po roce 2029, kdy končí stávající smlouvy. Následovat bude soutěž na výběr nových dopravců na městských linkách a u přívozů.

Umění přepnout

Podepisování dokumentů patří sice k té méně zábavné, ale nutné činnosti ředitele ROPIDu. Petr Tomčík přiznává, že se mu po jeho původním oboru občas zasteskne. „Na začátku jsem měl představu, že se dopravně-inženýrské náplni budu věnovat víc. Nicméně na této pozici je člověk nucen řešit trochu jiné záležitosti,” říká. Rád s kolegy projektanty občas probírá konkrétní projekty. Takových příležitostí je ale méně, než by si přál. Jeho každodenní program je tak nabitý, že dny kolikrát utíkají neuvěřitelně rychle. I přes pracovní vytížení se snaží s ohledem na rodinu nezůstávat v kanceláři do pozdních večerních hodin. „Držet si od práce odstup jsem se naučil až časem. Dnes už si práci domů neberu,” říká. Cesta z Rytířské domů je pro něj čas, kdy může přepnout z pozice ředitele do pozice otce a manžela. A jak Petr Tomčík nejraději tráví volný čas? Sportem, procházkami a s rodinou.

Radost v práci mu přináší uspokojení nad realizovanými projekty kolegů, respektive celé organizace. Být pro kolegy oporou, udělat si na ně čas a vytvářet takové podmínky, aby se v práci cítili dobře, vnímá jako přirozenou součást své práce. Tým lidí, který pro ROPID pracuje, by mu mohl leckterý manažer závidět. Nebývá už dnes zvykem, aby zaměstnanci zůstávali ve svém prvním zaměstnání desítky let, tak jako je to v ROPIDu běžné. „Většina kolegů jsou srdcaři, kteří svojí práci dělají rádi. Ale myslím, že je to i celková atmosféra uvnitř firmy, co tu zaměstnance drží. V minulosti jsme měli pár případů, kdy některý zaměstnanec odešel, ale po čase se zase vrátil, protože mu tento benefit v jiné firmě chyběl,” říká.

A co by závěrem Petr Tomčík přál organizaci ROPID i celému systému PID do příštích 30 let? „Byl bych rád, aby všechno fungovalo pokud možno perfektně, i když v systému, který vypraví skoro již  40 000 spojů denně, to není jednoduchý cíl. Abychom lidem pomohli dostat se co nejrychleji a zároveň bezpečně tam, kam potřebují, bez nečekaných mimořádností. A pokud takové mimořádnosti nastanou, abychom lidem takovou informaci předali včas a využili ke komunikaci s nimi všech způsobů, jaké nám technologický pokrok umožní. PID je v evropském měřítku jeden z nejlepších dopravních systémů. To ale neznamená, že by bylo možné usnout na vavřínech a rezignovat na jeho další rozvoj. Musíme jít ruku v ruce s technologickým pokrokem a včas vycítit měnící se chování i nároky lidí. Mobilitu musíme čím dál víc chápat jako ucelenou službu „od dveří ke dveřím, kdy budou lidé mnohem víc kombinovat různé způsoby pohybu. Teď třeba chystáme spuštění inovované PID Lítačky, která vyhledá nejlepší dopravní spojení s využitím nejen MHD, ale i třeba sdílených kol nebo i aut. Proto nám všem přeji dostatek energie, se kterou každý den posouváme PID vpřed, a dále pak pokoru, sebereflexi, a také schopnost podívat se na svou práci i očima našich cestujících.“

S Miroslavou Staňkovou a Yvetou Matfiakovou o tarifu PID a ekonomice organizace

Na finance v ROPIDu dohlíží ženy. „Ožehavá otázka změny tarifu už není kdy, ale o kolik,” říká Miroslava Staňková

ROPID letos slaví 30 let a při té příležitosti vám představujeme osobnostmi, bez kterých by naše organizace nefungovala. Tentokrát se podíváme na oblast ekonomiky, které v ROPIDu vládnou ženy. Miroslava Staňková a Yveta Matfiaková jsou jeho součástí téměř od počátku, nastoupily v době, kdy se organizátor teprve hlásil o slovo. Nahlédněte pod pokličku jejich práce. Dozvíte se, jak se vybírali dopravci na příměstské autobusové linky, jak probíhá dělba tržeb mezi dopravce nebo to, proč je možná na čase vyměnit současný pásmový tarif za jiný. A přestože rutinních úkolů a výkaznictví mají obě dámy v průběhu roku více než dost, tak vás možná překvapí, jakými zajímavými tématy se v rámci své práce zabývají. 

Pro Miroslavu Staňkovou není pracovní doba ohraničena osmihodinovou směnou. Jsou chvíle, kdy v ROPIDu zůstává jako poslední až do pozdního večera. Její náplní není jen koncepční práce, ale i kontrola fungování systému po ekonomické stránce. Prochází jednotlivé smlouvy, přepočítává částky, a když něco nesedí, zvedá telefon a volá některému z kolegů. Ti pro to mají pochopení. „Hlavně při nových projektech se potřebuju soustředit na nový koncept, dodržení zákonných postupů. Často pak pracuji z domova o víkendech a po nocích. To, že mi kolegové – a to i mimo odbor ekonomiky – pomáhají i v takto nestandardním čase, je věc, které si na nich nesmírně vážím. A je to také důvod, proč mě baví v ROPIDu pracovat. Lidé tady fungují s obrovským entuziazmem, práci dělají perfektně a jsou nesmírně zodpovědní,” vysvětluje současná náměstkyně ředitele pro ekonomiku a statutární zástupkyně organizace.

V kanceláři, v níž dnes sedí, před osmadvaceti lety vedla pracovní pohovor coby budoucí posila ekonomického oddělení. Od té doby se ROPID se rozrostl do jedné z největších městských organizací, která mimo jiné zastupuje hl. m. Prahu jako objednatele veřejných služeb a spravuje roční rozpočet na dopravu, který v roce 2024 bude již téměř 23 miliard.

V letošním roce se odbor ekonomiky podílel na jednom zdánlivě nepatrném úspěchu, který má ale v prostředí veřejných zakázek velký význam. Veřejná soutěž na zajištění autobusové dopravy na příměstských autobusových linkách PID, kterou ve čtyřech vlnách vyhlásily Praha a Středočeský kraj, měla téměř bezproblémový průběh; všech 35 zadávacích řízení skončilo v termínu uzavřením smluv s dopravci. „Jsme jediným krajem, kde se soutěž obešla bez toho, aby některé z řízení zastavil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Je to obrovský kus práce,“ pochvaluje si Miroslava Staňková , která za ekonomickou část koordinovala přípravu celé smlouvy, připravila ekonomiku a indexaci nákladových položek, palivovou doložku i další detaily.

Předložené nabídky byly hodnoceny na základě nejnižší nabídkové ceny, přičemž pro dopravce je závaznou podmínkou splnění Standardů kvality PID, které zaručují dodržení jednotné úrovně kvality na všech autobusových linkách. Podle Miroslavy Staňkové má takový postup logické odůvodnění. „Pokud by byla vybraná kritéria vázaná na kvalitu, pak by vznikla složitá situace. V každé oblasti by totiž byla zajištěná jiná úroveň kvality, podle toho, co by uchazeči nabízeli nad požadovaný základ. Nejen, že by různou úroveň kvality v praxi bylo problematické obhájit a komunikovat směrem k cestujícím, ale také by nastaly praktické problémy s kontrolou plnění smlouvy a následnou penalizací a sledovanými kritérii. Měli bychom 35 oblastí s rozdílnými parametry,” říká v reakci na některé výtky, že nebyla při výběru dostatečně zohledněna kvalita a dále pokračuje: „Takhle jsme stanovili jednotnou kvalitu a stejné sankce. Kontrolní útvary mají jasná pravidla, co kontrolovat. Kvalitu máme nastavenou poměrně vysoko. Není jediný důvod, proč bychom neposuzovali cenu, protože za ní si kupujeme to, co jsme si předem určili. Tento postup navíc lépe chrání veřejné prostředky, protože nastavení kvalitativních kritérií by mohlo vést k tomu, že za výrazně vyšší cenu bychom nakoupili jen o malý kousek lepší kvalitu.”

Už teď je tedy jisté, že si autobusoví dopravci převezmou své vysoutěžené linky 1. prosince 2024. ROPID nyní čeká společně s kolegy z IDSK a vybranými dopravci předrealizační období, v němž budou řešit přípravu vozidel, převody odkupovaných vozidel, přípravu závazných jízdních řádů a specifikaci ekonomických parametrů, precizaci systémových smluv a další úkoly.

DPP má ze zákona výjimku

V počátcích 90. let, kdy se systém teprve utvářel, nebyl zákon k výběru dopravců tak striktní. „Zprvu jsme veřejné služby v přepravě nezadávali na základě veřejných soutěží. Prvním soukromým dopravcům jsme na počátku 90. let linky přidělovali na základě původních subdodávek pro DPP a poté podle zákona o silniční dopravě jako koncesní smlouvy. Smlouvy byly uzavírány jen na rok, později byla tato doba prodloužena až na 10 let,” vzpomíná na počátky fungování ROPIDu Miroslava Staňková a dodává: „Byly to takové roky hledání v celé republice. Postupy výkaznictví a zákonný rámec byly stanoveny sice už v roce 1994, ale i tak jsme ušli velmi dlouhou cestu, na jejímž konci je dnes kvalitní systém kontroly a způsob zadávání.”

V roce 2010 vešlo v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici, které stanovilo pravidla pro uzavírání smluv o veřejných službách. Obecným pravidlem pro veřejnou linkovou autobusovou dopravu se staly veřejné soutěže. Výjimky jsou upraveny jen pro zakázky malého rozsahu a vnitřní provozovatele. „Dopravní podnik hl. města Prahy je příkladem vnitřního provozovatele, protože je 100% vlastněný veřejnou entitou – hl. m. Prahou. DPP provozuje závislé subsystémy dopravy (metro, tramvaje, trolejbusy, lánovou dráhu) a cca 85 % autobusové dopravy v Praze. S vnitřním provozovatelem zákon umožňuje uzavřít smlouvu přímým zadáním. DPP jako vnitřní provozovatel, a v souladu s dopravním plánem Prahy, zajišťuje širší kontext veřejných služeb např. zálohy za závislou trakci velkokapacitními autobusy,” vysvětluje náměstkyně pro ekonomiku.

Rutinní práce výkazů

Práce ekonomů je jednak koncepčního rázu, tak i mravenčí, leč velmi důležitá rutinní práce, která prakticky umožňuje celkové ekonomické fungování systému PID. A právě tyto důležité úkoly plní Yveta Matfiaková, vedoucí ekonomického odboru, se svým týmem ekonomů. Základem práce je uzavření smluv a následné výkaznictví – počítání výkonů, výpadků, propočty uložených sankcí. Z výkonů se následně vypočítávají náklady, kontrolují tržby a výsledkem jsou kompenzace dopravcům. Tento postup se vlastně provádí dvakrát. Poprvé jako propočet zálohy z předpokládané objednávky a tržeb a v „druhém kole“ jako kontrola skutečných výkonů, nákladů tržeb, vybírání uložených sankcí a kontrola hospodářského výsledku včetně kontroly investic dopravců.

Důležitým úkolem je rozdělení tržeb z jízdného mezi dopravce. Dělba tržeb je popsána v tarifní smlouvě, kterou uzavírají všichni dopravci PID. „Tržby se dělí zvlášť pro Prahu (pásma P a 0) a zvlášť pro vnější pásma, a to vždy rozdělené na jednotlivé jízdenky pro jednotlivou jízdu a jízdenky předplatné. Základem dělby tržeb v Praze jsou místové kilometry jednotlivých linek (vyjadřují nabízenou kapacitu), ve vnějších pásmech je pak vahou v dělbě tržeb výnosnost jednotlivých linek (předpokládané tržby). Na základě těchto klíčů Dopravní podnik, který je dělbou pověřen, rozdělí každý měsíc veškeré vybrané tržby PID mezi jednotlivé dopravce,” vysvětluje Yveta Matfiaková.

V současné době je v systému PID 41 dopravců. „Většina z nich je v systému dlouhodobě a spolupráce s nimi funguje výborně. Od 1. 12. 2024 přibydou další tři noví dopravci,” upřesňuje vedoucí odboru.

Tarif PID nikdy nebude vyhovovat všem

Ideální tarif neexistuje. Obecně platí, že čím je tarifní systém jednodušší, tím je méně spravedlivý a v mnohých případech i neekonomický,” poznamenává Miroslava Staňková, když přijde řeč na pásmový tarif, který je s Pražskou integrovanou dopravou spjatý od roku 1995. Náhradu za něj už nějakou dobu hledá Středočeský kraj prostřednictvím své organizace IDSK. „Je jisté, že se bude muset jít cestou kompromisu a že nikdy nebude tarif vyhovovat všem,” míní náměstkyně ROPIDu. Původní myšlenka kruhových pásem s radiální vazbou na Prahu jako přirozeného centra celé oblasti už podle ní začíná ztrácet platnost. Poté, co se integrace rozšířila do celého kraje a význam tak získala i většina okresních měst, začal tento tarifní systém z ekonomického hlediska trochu pokulhávat.

Veřejná doprava je jeden z městotvorných prvků, je správné, aby byla dotovaná. Otázka je ale jak moc, protože jsme se dostali do situace, že tržby z jízdného pokrývají náklady na provoz v kraji kolem 30 % a v Praze dokonce z pouhých 14 procent,” vypočítává Miroslava Staňková. „Myslím, že ožehavá otázka změny tarifu už není kdy, ale o kolik. Jen kumulovaná inflace od roku 2008 (poslední navýšení ceny předplatného) přesahuje 65 %,” upřesňuje s tím, že organizátor může v tomto případě pouze doporučovat; tarif a tarifní politika v integrovaných systémech a zejména v MHD je podle zákona v rukou samosprávy.

ROPID jako náhodná volba

Když člověk poslouchá, s jakým zapálením Miroslava Staňková hovoří o veřejné dopravě a ekonomice, těžko se mu věří, že se původně viděla jinde. „Mojí vášní byla chemie, na vysokou školu jsem se ale nedostala, a tak jsem šla v roce 1982 pracovat do Dopravního podniku, který nabízel náborový příspěvek v takové výši, že mi tehdy zaplatil bydlení v Praze na půl roku,” vypráví. V DPP nakonec vydržela pracovat třináct let na různých většinou provozních pozicích. Vedle toho přitom stačila vystudovat obor provoz a ekonomika na dopravní fakultě v Žilině. Po návratu z rodičovské dovolené pracovala v opravně kolejových vozidel. „Když si zažijete ten provoz, tak se na spoustu věcí pak díváte úplně jinak. Praxe z opravny kolejových vozidel se mi hodí třeba při přípravě smluv s železničními dopravci,” hodnotí tuto zkušenost. Další její kroky už vedly do ROPIDu. Odtud si v roce 2012 odskočila pracovat do Českých drah, po pouhých dvou měsících se ale s radostí vrátila zpět na své místo do ekonomického odboru ROPIDu. „K veřejné dopravě jsem vlastně nikdy neměla hlubší vztah, to se změnilo až časem. Dnes jsem v tomhle prostředí šťastná, dělám smysluplnou a zajímavou práci s přesahem do jiných částí dopravy a řeším výzvy, které mě baví a s lidmi, kteří se pro dopravu narodili,” dodává náměstkyně ředitele, která ve volném čase se zaujetím sbírá sklo z 60. – 90. let a zajímá se o výtvarné umění.

Také Yveta Matfiaková se k dopravě připletla spíše náhodou. „O dopravu jsem se nezajímala, ale když jsem se pohlížela po novém místě, byla mi nabídnuta práce ekonomky v relativně nové a neznámé dopravní firmě. Tak jsem si řekla, proč nezkusit práci právě v dopravě. Tehdy mě opravdu nenapadlo, že tu oslavím 30. výročí existence ROPIDu a skoro tak dlouhé i mé působení zde,“ dodává.

S Jiřím Vyčítalem o integraci Středočeského kraje a projektování autobusové dopravy

„Má práce v ROPIDu je od začátku spojená s tématem integrace. Na projektování už mi ale bohužel nezbývá čas,” říká vedoucí odboru příměstské dopravy Jiří Vyčítal

Zatímco ROPID si letos připomíná 30 let od svého založení, pro odbor příměstské dopravy byl tím historickým milníkem rok 2022. Na začátku loňského roku uplynulo 30 let od vypravení první příměstské linky PID. Zároveň byla dokončena integrace posledních oblastí ve Středočeském kraji. „Dříve jsme si pokládali otázku, co budeme dělat, až bude vše zaintegrováno, dnes je ale jisté, že naše činnost v ROPIDu nekončí,” říká vedoucí odboru Jiří Vyčítal.

Při každých větších změnách v provozu mívají projektanti nejvíce práce, obvykle je to v čase před a v období letních školních prázdnin a poté před celostátní změnou jízdních řádů v prosinci. Návrhy jízdních řádů musí mít připravené minimálně dva měsíce před tím, než mají vstoupit v platnost. Během přípravy nastává proces vyjednávání se zástupci hl. m. Prahy, Středočeského kraje, dotčených obcí a partnerské organizace IDSK. Pokud některý z projektantů na delší čas vypadne, jako se to stalo v letošním červnu, stres se tím pro ostatní ještě násobí.

Projektování dopravy je komplexní proces, kdy na základě obdržených požadavků od obcí či městských částí, analýzy dat z přepravních průzkumů a poznatků z provozu vzniká návrh dopravního opatření v dané oblasti, který je následně opět projednáván s dotčenými subjekty. Každou linku má dnes na starosti jeden projektant, který provádí šetření v terénu, komunikuje s obcemi a zpracovává zadání trvalých i dočasných dopravních opatření a vlastních jízdních řádů pro dopravce. Jeho zastoupení je tedy pochopitelně vždy složité, ” dává nahlédnout pod pokličku projektantské práce Jiří Vyčítal, který začínal v ROPIDu jako projektant v roce 1996.

Odbor příměstské dopravy vznikl v roce 2016 a o rok později zahájila svou činnost organizace IDSK. Tím začala spolupráce obou organizátorů na integraci veřejné dopravy v hl. m. Praze a ve Středočeském kraji. Projektanti odboru příměstské dopravy se zabývají jak opatřeními v autobusové dopravě, tak také rozvojem a objednávkou regionální železniční dopravy na území Prahy. V souhrnu je ROPID garantem 94 příměstských a 97 regionálních autobusových linek a také 29 vlakových linek.

V systému PID je cílem vytvořit jednoduchou, přehlednou a efektivní síť linek, kde páteří systému je kolejová doprava. Autobusová doprava je pak navrhována jako návazná ke kolejové dopravě a tvoří páteř v oblastech a směrech, kde neexistuje kolejová doprava,” vysvětluje Jiří Vyčítal.

V minulém roce proběhla integrace posledních oblastí ve Středočeském kraji a došlo k začlenění veškeré regionální dopravy ve Středočeském kraji do systému PID. „Zbývá dořešit MHD v některých středočeských městech, jako například v Příbrami, Mladé Boleslavi, Kolíně nebo Kladně,” říká šéf odboru příměstské dopravy. Proces integrace regionální dopravy ve Středních Čechách tedy trval přesně 30 let. První příměstské linky 351 a 352 totiž byly uvedeny do provozu ještě před vznikem ROPIDu. „Naší snahou bylo vždy maximálně vyhovět všem požadavkům a připomínkám obcí. Pokud v dané oblasti došlo ke zlepšení dopravní obslužnosti a vylepšení situace pro cestující, tak můžeme říct, že jsme byli úspěšní,” dodává Jiří Vyčítal.

Práce projektantů příměstské dopravy ale pokračuje dál. „Po proběhlých soutěžích na autobusové dopravce nás aktuálně čeká vlastní realizace a zprovoznění jednotlivých dopravních konceptů v konkrétních oblastech. Dle vysoutěžených jízdních řádů bude provoz většiny příměstských a regionálních linek zahájen od 1. prosince 2024 na období deseti let,” upřesňuje budoucí plány šéf příměstské dopravy ROPIDu. S kolegy z odboru a z organizace IDSK se poté zaměří na železniční dopravu, kde je čeká příprava provozních konceptů a následně soutěž na železniční dopravce, kteří budou v rámci PID jezdit od roku 2029.

Pravidelně na lince Praha-Kladno

Jiřího Vyčítala bavila veřejná doprava už jako kluka. „Myslím, že mě zásadně ovlivnil můj děda, který pracoval na železnici v lokomotivním depu a o dopravě poutavě vyprávěl,” vzpomíná. V ROPIDu působil nejprve 11 let jako projektant linek PID. Od roku 2008 vedl oddělení přípravy provozu a poté oddělení příměstské dopravy v odboru projektování a plánování dopravy. Od roku 2017 je vedoucím samostatného odboru pro příměstskou dopravu. „Má práce v ROPIDu je od začátku spojená s tématem integrace. Jen dnes už bohužel nemám tolik času věnovat se projektování a ubylo i práce v terénu,” podotýká.

Jako obyvatel Kladna zná Jiří Vyčítal příměstskou dopravu velmi dobře i coby její uživatel. Patří k těm více než 20 procentům Středočechů, kteří každý den cestují do Prahy za prací. A jaký způsob dojíždění preferuje? „Ráno jezdím vlakem. Odpoledne už ale volím rychlejší variantu, tedy čekám, zda mi z Veleslavína pojede dřív vlak nebo autobus. Těším se, až bude dokončeno rychlejší železniční spojení a už se nebudu muset rozhodovat,” dodává v narážce na probíhající modernizaci spojení z Prahy do Kladna, která má být podle odhadů Správy železnic a ministerstva dopravy kompletně hotová v roce 2030.

S Petrem Ježdíkem o kontrole dopravců a přepravních průzkumech

Některé dopravce nebolí tolik sankce, ale vadí jim nesplněná políčka v tabulce vyhodnocení, říká vedoucí odboru kvality služby Petr Ježdík

Pražská integrovaná doprava je budována s cílem zajistit kvalitní dopravní obslužnost. Rozhodujícími kritérii jsou čas, cena, pohodlí, spolehlivost a bezpečnost. Pro všechny zapojené dopravce platí jednotná pravidla a ROPID v roli nezávislého arbitra kontroluje jejich dodržování. O to se uvnitř organizace stará tým odboru kvality služby v čele s Petrem Ježdíkem. Jak se daří kontrolovat dopravce při stále větších objemech výkonů? A jaká je budoucnost přepravních průzkumů?

ROPID využívá dva základní nástroje motivující dopravce k dodržování stanovené úrovně kvality služby: provádí pravidelná měření a vyhodnocení standardů kvality PID a zároveň kontroluje jejich dodržování a v případě porušení těchto standardů uděluje finanční postih dle sazebníku postihů.

Cílem naší práce je získat co nejpřesnější obraz toho, s čím se denodenně setkávají cestující ve veřejné dopravě,” vysvětluje Petr Ježdík. Plnění standardů je proto měřeno přímo v terénu metodou fiktivních zákazníků nebo kontrolní činností pracovníky kontroly. Hodnotí se celkem 21 indikátorů, například plnění jízdního řádu, informování ve vozidlech, stáří vozového parku, čistota vozidel nebo teplotní komfort. Každé čtvrtletí musí být provedeno měření na minimálně 75 procent vozového parku každého dopravce, kterých je jich nyní 33. Měření standardů probíhá nejen na území hlavního města Prahy a ve Středočeském kraji, ale i u dopravců sousedních krajů, kteří zajišťují výkony na území systému PID. Provádění kontrol u jednotlivých dopravců je pečlivě plánováno i s přihlédnutím k počtu zjištěných závad v předchozích obdobích. „Dříve se dařilo během roku splnit stanovený počet kontrol u každého dopravce i s rezervou, to už při dnešním objemu výkonů a počtu linek není možné. Náročné je to především v dojezdech. Za hranicemi Prahy už musí být kontrola pečlivě organizovaná a cílená, aby byla produktivita každého pracovníka co nejvyšší, ” upřesňuje Petr Ježdík.

Vyhodnocení Standardů kvality PID za osobní účasti dopravců probíhá každé čtvrtletí, na to následně navazuje i závěrečné celoroční. Všechna hodnocení jsou veřejně dostupná a často je přebírají i odborná média, dopravcům proto většinou není lhostejné, v jakém světle se ukáží. „S určitou dávkou nadsázky lze říct, že některé dopravce – a zvláště ty velké – tolik nebolí, když jim dáme sankci 1000 korun, ale vadí jim, když mají v tabulce vyhodnocení nesplněná (červená) políčka. Všem dopravcům ale záleží na jejich prezentaci a chtějí poskytovat služby na vysoké úrovni,” vysvětluje Petr Ježdík. K nejlépe hodnoceným dopravcům patří dlouhodobě Dopravní podnik hlavního města Prahy a mníšecká rodinná firma Martin Uher.

Příští rok bude na příměstských a regionálních linkách posledním ve vyhodnocování standardů podle stávajících smluv. Na konci roku 2024 začnou platit pro všechna vozidla náročnější standardy kvality, které by měly přinést výrazný kvalitativní posun v poskytovaných službách v rámci PID. „Nově bude například předepsané určité procento nových autobusů. Starší vozidla bude možné použít jen za předpokladu, že budou vybavena podle standardů pro nová vozidla,” upřesňuje Petr Ježdík. Nákup nových vozů vždy probíhá ve spolupráci s garanty standardů PID, kteří dopředu schvalují jejich specifikaci a následně provádí fyzickou prohlídku (autorizaci) každého autobusu před uvedením do provozu. Spolu s měřením standardů kvality probíhá i samotná kontrola. Ta je intenzivnější u dopravců s větším počtem výkonů a u těch s vyšším počtem závad zjištěných při kontrolách. Podle vedoucího odboru kvality se některé nešvary postupně daří eliminovat. „Už se nám například tolik nestává, že by řidiči krátili tržby, tzn. nevydali jízdenku a peníze od cestujících si nechali. Sankce v případě takového provinění nejsou malé a dopravce může poté částku vymáhat po daném řidiči,” vysvětluje. A jaké jsou nejčastější prohřešky řidičů? „Neobsloužení stálé zastávky, nezajištění předepsaných návazností a předčasné odjezdy ze zastávky. Když na takové případy přijdeme, řešíme je vždy sankčně,” dodává Petr Ježdík.

Automatické sčítače cestujících budou povinnou výbavou nových autobusů

Úkolem odboru kvality služby je také zajišťování přepravních průzkumů, kterými se prověřuje aktuální vytíženost jednotlivých spojů, případně stanovuje dělba tržeb z jízdného pro potřeby ekonomiky dopravy. Průzkumy se z většiny dělají metodou fyzického měření pomocí pracovníků-sčítačů. Ti sledují obsazenost jednotlivých spojů, včetně počtů nastupujících a vystupujících, nebo zaznamenávají jednotlivé typy jízdních dokladů cestujících. V případě potřeby zjišťují i např. směry přestupů nebo provádějí různé anketní průzkumy. ROPID a IDSK pro tuto činnost zaměstnává téměř 40 brigádníků. V Praze bude možná brzy fyzické sčítání nahrazeno automatickým počítáním cestujících (APC). „V současnosti je tímto systémem vybaveno zhruba 500 autobusů a 30 tramvají Dopravního podniku. Zatím jsme ve fázi certifikace systému, kdy prověřujeme vypovídající schopnost těchto zařízení. U tramvají jsme už před vydáním této certifikace,” vysvětluje Petr Ježdík. U soukromých dopravců jsou vozy automatickými sčítači vybaveny minimálně, ale i to by se mělo v blízké době změnit. „Od konce roku 2024 bude povinné mít APC v každém novém voze, který vstoupí do systému PID. V případě nového kontraktu bude muset dopravce takto vybavit minimálně třetinu svého vozového parku,” říká Petr Ježdík. 

Automatický systém sčítání cestujících práci v terénu zefektivní, zcela nahradit lidský faktor ale nesvede. V případě průzkumu skladby jízdních dokladů, anket zaměřených na aktuální přepravní chování či pro směrové průzkumy, kterými se zjišťuje odkud a kam lidé cestují, bude ROPID nadále poptávat zejména studenty dopravních škol.

Právě na přepravních průzkumech řada současných zaměstnanců ROPIDu začínala. Byl mezi nimi i absolvent střední průmyslové školy dopravní Petr Ježdík, který do ROPIDu přišel v roce 1994. V ROPIDu působí od té doby bez přerušení, vyzkoušel si práci sčítače, kontrolora či revizora a v roce 2009 se ujal vedení nově vzniklého odboru kvality služby. Ten tvoří v současnosti i s pracovníky IDSK patnáct stálých zaměstnanců. „Práce kontrolora je pro mnoho lidí atraktivní v tom, že se z větší části odehrává v terénu, ale zároveň je náročnější na pracovní dobu, kdy je občas nutné vstát i ve 3 hodiny ráno. Zaškolení nového pracovníka je velmi náročné a někdy trvá až rok, proto si pečlivě vybíráme, koho přijmout. Není vůbec jednoduché najít spolehlivého člověka, který bude zároveň korektní k dopravcům. Jsme přesvědčeni, že než mít špatného pracovníka na kontrolu, tak to raději žádného, protože podle nejslabšího článku nás pak dopravci budou hodnotit všechny, ” dodává Petr Ježdík.

S Václavem Haasem o železnici

“Oblíbená trať? Čím zapadlejší, tím je pro mě zajímavější. Letošní publikace bude o Buštěhradské dráze,” říká Václav Haas

Do ROPIDu nastoupil v září 1999 na civilní vojenskou službu. O dva roky později už tu měl stálé pracovní místo. Jeho specializací se stala železnice, o jejíž historii publikoval řadu knih. Byl u většiny důležitých železničních projektů v Praze. Seznamte se s Václavem Haasem, náměstkem ředitele pro příměstskou dopravu a dispečink, kterému v ROPIDu nikdo neřekne jinak než Hugo. V rozhovoru prozradil, jaké jsou plány na posilování kapacit na železnici, kam se od letoška nově svezeme s PIDem nebo to, proč se vydává na delší výlety vlakem raději bez rodiny.

Jak vzpomínáte na své první roky v ROPIDu?

Nastupoval jsem do ROPIDu hned po škole. Oponentem mé diplomové práce na dopravní fakultě ČVUT byl Petr Vychodil, který tehdy působil v ROPIDu na pozici ekonomického náměstka, požádal jsem tedy, zda by bylo možné vykonávat zde “civilku“. Zhruba v té době si náhradu vojenské služby na ROPIDu „odkroutili“ i další zajímaví lidé, například Honza Šurovský (nynější technický ředitel povrchového provozu v pražském Dopravním podniku) či Dan Adamka (dnes generální ředitel české Arrivy). Narozdíl od nich jsem tu už ale zůstal. Od začátku mě zajímala hlavně železniční doprava. Tehdy ještě kraje, a tím ani hlavní město Praha, nebyly na železnici objednateli dopravy. O všem rozhodovaly České dráhy, které zajišťovaly i činnosti, které jsou nyní v gesci Správy železnic. Prosazování záměrů bylo tedy o dost složitější než později, kdy byla odpovědnost za objednávku regionální železniční dopravy převedena na kraje a kdy Praha začala Českým drahám kompenzovat ztráty.

A jak na tom byla na přelomu století železnice v rámci městské dopravy?

V roce 1999 jezdilo v Praze nejméně regionálních vlaků v celé její novodobé železniční historii. Od východu vedly do stanice Praha hlavní nádraží dvě nevýkonné jednokolejky. Rozsah dopravy stagnoval. A ve vedení Českých drah bylo nemálo těch, kteří říkali, proč by mělo jezdit v Praze více vlaků, kdo by jimi jezdil, když Pražané mají metro? Proč by se měla železniční síť rozvíjet? Jejich postoj změnily až povodně v roce 2002, kdy železnice dokázala částečně nahradit zaplavené metro. I město si následně uvědomilo, že by rozvoj železnice mohl být užitečný. V roce 2004 začala stavba estakád a tunelů pod Vítkovem, tzv. Nové spojení, které se plánovalo již od 50. let. Po jeho dokončení v roce 2008 došlo k navýšení železniční dopravy v Praze ze dne na den asi o 30 procent. Přestože vlaky jezdily dvakrát častěji, byly záhy opět plné. Přály tomu i okolnosti; v době rozvoje integrované dopravy začala masivní výstavba tzv. satelitů za Prahou a stoupala mobilita obyvatelstva.

Dnes je situace taková, že kapacita železnice na některých tratích v dopravní špičce už nestačí. Kde dojde v krátkodobém horizontu k navýšení?

První změny k lepšímu by měli cestující pocítit již letos a další přijdou příští rok, kdy chceme posilovat kapacity novými vozidly. Nyní  na přelomu srpna a září byly uvedeny do provozu první z deseti motorových jednotek RegioFox na tratích Praha – Rudná u Prahy – Beroun a Beroun – Rakovník. Na prosinec 2024 plánujeme nasadit nové třívozové elektrické jednotky RegioPanter na trať do Kralup nad Vltavou a Ústí nad Labem i na spěšné vlaky Praha – Kolín. Uvolněnými CityElefanty bychom pak posílili provoz na benešovské trati a na trati do Lysé nad Labem a Kolína.

Kapacity vozidel chceme posilovat i v budoucnu. S kolegy ze Středočeského kraje již nyní řešíme budoucí podobu železniční dopravy po skončení stávajících smluv s dopravci, tedy po roce 2029, a její smluvní zajištění. Pracujeme s dodávkami nových dvoupodlažních jednotek pro téměř 400 sedících cestujících (tzv. EMU 400). Ty by měly jezdit mimo jiné na trati Praha – Kladno, která v současnosti prochází modernizací, ale také na lince S7 z Berouna přes Prahu do Českého Brodu, kde bude zapotřebí nasadit po roce 2030 dvousystémová vozidla s ohledem na plánované přepnutí trati z Berouna k hranicím Prahy na střídavou napájecí soustavu.

Vznikne i nová železniční infrastruktura?

Nová infrastruktura je záležitost dlouhodobého charakteru. Skutečný průlom by přinesly nové vysokorychlostní tratě v okolí Prahy, na které by bylo možné odklonit dálkovou dopravu. To by umožnilo zkrátit intervaly regionálních linek na stávajících konvenčních tratích. Nezbytné je také řešení dostatečné kapacity železnice v centrální části uzlu Praha. Možnosti aktuálně zkoumá studie proveditelnosti zadaná Správou železnic. Vše nasvědčuje tomu, že by v následující dekádě měly vzniknout železniční tunely pod Prahou, jak to známe z některých zahraničních metropolí. Jezdit by v nich měly především příměstské vlaky.

V loňském roce se podařilo dokončit integraci všech linek ve Středočeském kraji. Plánujete rozšiřovat systém o další regiony?

To je otázka spíše na kolegy z IDSK, ROPID může takové záměry spíše jen podporovat. A za sebe můžu říct, že by mi takový budoucí vývoj nebyl proti mysli.

Nejbližší rozšíření PIDu se plánuje do Karlových Varů, kam by se měla do konce roku prodloužit autobusová linka 305, nyní končící v Lubenci. Kolegové z IDSK občas zmiňují, že by do budoucna chtěli vytvořit jednotný integrovaný systém pro celé Čechy. Z hlediska přehlednosti veřejné dopravy by to pro cestující byl jistě krok správným směrem, dnešní praxe v podobě mnoha krajských systémů s různými tarify musí být pro běžného laika složitá a neuchopitelná. Nicméně pro PID by to asi znamenalo přehodnotit tarifní systém, který v malém měřítku dobře funguje na bázi mezikruží, avšak v případě zapojení vzdálenějších oblastí začíná z ekonomického hlediska selhávat. Pokud někdo dnes další rozšiřování našeho systému kritizuje, tak je to právě z důvodu, že by to bylo ekonomicky neudržitelné. Máme se však kde inspirovat, například ve Švýcarsku mají integrovaný dopravní systém jeden a funguje jim to dobře.

Na některých autobusových linkách je ale možné kombinovat tarify různých systémů, je to tak? 

Ano, u autobusových linek je důležité, že se zlepšuje spolupráce mezi jednotlivými regionálními objednateli. Dobře dnes fungují linky do Harrachova a Rokytnice nad Jizerou, do Liberce nebo přes Českou Lípu do Nového Boru a Varnsdorfu, kde může jet cestující částečně na jízdenku PID a částečně na IDOL. S jednou linkou tak člověk dojede až do Krkonoš, Jizerských nebo Lužických hor, byť s dvojím „lomeným“ tarifem. Podobně se rozvíjí dlouhodobá spolupráce ve směru do Ústeckého kraje, jižních Čech a brzy dojde i na již zmíněné propojení s Karlovarským krajem.

Bydlíte kousek od Poděbrad, jaké to je denodenně dojíždět do práce vlakem?

Cestuji tak už přes dvacet let s krátkou přestávkou, kdy jsem bydlel v Praze, a vyhovuje mi to. CityElefanty, kterými jezdím, považuji za jedny z nejpohodlnějších vozidel. V ranní špičce jezdí každou půlhodinu, od příštího roku je v plánu posílit i odpolední spoje. Z Poděbrad do Prahy by měly jezdit v ranní i odpolední špičce rychlíky a spěšné vlaky ve společném prokladu každých 30 minut. Snad se tyto plány na konci roku 2024 opravdu podaří realizovat.

Jste známý tím, že máte po českých železnicích hodně naježděno. Kam se vydáváte vlakem nejraději?

Abych řekl pravdu, tak teď je mou oblíbenou trasou – byť poněkud vynuceně – právě ta, po níž jezdím každý den do práce a domů. Cestování vlakem jsem musel omezit, práce náměstka mě časově hodně vytěžuje. Volný čas raději trávím u svých koníčků a s rodinou. Když se ovšem máme společně vypravit někam na delší výlet, tak se železnici spíše vyhýbám.

Opravdu?

U dálkových spojení existuje velká míra nespolehlivosti, hrozí, že se nestihne navazující spoj a budeme muset dlouho čekat, což dokáže zbortit sebelepší plán výletu. Taktový systém s ostrými přestupními uzly při naší tuzemské (a nejen tuzemské) spolehlivosti provozu a rozsáhlé výlukové činnosti nemusí být ideální řešení. Nedávno jsme s kolegy jeli na přechod Malé Fatry Pendolinem do Žiliny. Půlhodinová rezerva pro přestup na autobus se během cesty smrskla sotva na pár minut. Naštěstí jsme samozřejmě věděli, kde se nachází autobusové nádraží a z jakého nástupiště autobus odjíždí a doslova k němu doběhli dvě minuty před odjezdem. Nestihnout autobus znamenalo čekat tři hodiny na další spoj a to jsme měli před sebou ten den ještě dvacetikilometrový úsek po hřebenech na smluvené ubytování. Podobné zážitky se opakovaly na zpáteční cestě, kde vlak kategorie EuroCity získal zpoždění 20 minut už z výchozí stanice. S rodinou bych takový stres absolvovat nechtěl, a tak bohužel musím uznat, a to ačkoli nejsem vlastníkem řidičského průkazu, že využití automobilu pro takové cesty má své nepopiratelné výhody.

Jaká trať vám tedy utkvěla v paměti v tom dobrém slova smyslu?

Mám rád horské tratě, a čím jsou zapadlejší, tím jsou pro mě zajímavější. Proto ani například nejezdím do alpských zemí (byť zrovna nedávno jsme byli na týden v rakouských horách), které jsou na můj vkus moc civilizované, a raději se vydám na Slovensko, do Karpat. Ale i u nás jsou také zajímavé železnice. Například trať z Hanušovic přes nejvyšší moravskoslezskou zastávku Ramzová do Jeseníku, Osoblažská úzkokolejka nebo tratě v okolí Jedlové v Lužických horách, asi jediné stanice u nás, kam nelze dojet automobilem po silnici, neboť leží uprostřed lesů. Moc rád mám i ozubnicovou železnici z Tanvaldu do Kořenova, resp.  Harrachova, o které jsem ostatně kdysi napsal knihu ke stému výročí jejího provozu.

Tím jsme se dostali k vašim publikacím, v nichž mapujete historii českých, především středočeských tratí. O jaké dráze bude další kniha a kdy vyjde? A plánujete dotisky předchozích už rozebraných knih?

Pokud vše půjde podle plánu, tak koncem letošního roku spatří světlo světa publikace o Buštěhradské dráze. Dotisky předchozích dílů v tomto okamžiku v plánu nejsou. Před opětovným vydáním by pravděpodobně bylo nutné texty aktualizovat a v tomto okamžiku dávám spíš přednost dokončení dílů týkajících se dalších středočeských drah.

O jakých železnicích budete psát příště?

Z hlavních tratí vedených do Prahy ještě chybí publikace věnující se Turnovsko-kralupsko-pražské dráze, která spojuje Prahu s Neratovicemi či Mladou Boleslaví. Mám ji už částečně rozepsanou, ale úspěchem by bylo její dokončení koncem roku 2024 či spíše v roce 2025. Pak by zbývala ještě Pražsko-duchcovská dráha, to je železnice ze Smíchova přes Rudnou a dále přes Středokluky a Slaný do Loun, a Posázavský Pacifik. Vzhledem k tomu, že PID je společným dopravním systémem se Středočeským krajem, mám ambici zpracovat postupně i ostatní středočeské tratě, které do Prahy nezasahují. Bude však otázka příštích let, zda se tuto ambici podaří naplnit.

S Martinem Šubrtem o městské hromadné dopravě v Praze

„Jízdu MHD si moc neužiju, většinou mě zajímá, zda jede spoj včas a kolik veze cestujících,” říká Martin Šubrt

Martin Šubrt se po Praze pohybuje výhradně MHD. Veřejná doprava je jeho celoživotní koníček a řadu let i práce. „Líbí se mi ten řád, který hromadná doprava má. Možná proto, že za tím řádem vnímám tu obrovskou energii, kterou k jeho vytvoření spousta lidí vynaložila,” říká. Na ROPIDu působí od roku 2015 na pozici náměstka pro městskou dopravu a marketing. Co se za tu dobu podařilo, čeho si váží na svých kolezích a proč by Pražené měli být ochotni si za veřejnou dopravu připlatit? Začtěte se do dalšího z rozhovorů, v nichž při příležitosti 30 let ROPIDu představujeme jeho zásadní osobnosti. 

Jaký je váš osobní vztah k veřejné dopravě a kdy jste si uvědomil, že byste se jí rád věnoval profesně?

Doprava je pro mě asi nejzajímavější obor proto, že se vlastně nějakým způsobem dotýká i každé jiné lidské činnosti. Když dobře funguje, je pro spoustu lidí samozřejmostí, málokdo však vidí pod její pokličku, jak složité je tu „samozřejmost“ zajistit. Jako malého kluka mě asi nejvíce inspirovaly knížky „Zákulisí velkoměsta“ a „Už vím proč?“, kde byla spousta obrázků a informací o tom, jak celé město funguje. A jelikož jsem se narodil v centru Prahy, tak moje každodenní cesty do školy obsahovaly procházku podél Severojižní magistrály a potom jízdu metrem, tramvajemi či autobusy, takže se ten zájem o fascinující zákulisí města logicky stočil k dopravě. Prý jsem už v šesti letech někde prohlásil, že budu rozhodně pracovat u hromadné dopravy. A díky celé řadě okolností se to splnilo.

Před tím, než jste nastoupil do ROPIDu, tak jste pracoval na TSK. Co bylo hlavní motivací ke změně?

V Ústavu dopravního inženýrství hl. m. Prahy a posléze po jeho zrušení v TSK jsem byl zvyklý na poměrně zajímavou práci v oblasti dopravní telematiky a světelných signalizací. V roce 2014 se však změnila část vedení TSK a zajímavé práce najednou podstatně ubylo. Jelikož mě vždy trošku více zajímala oblast hromadné dopravy, využil jsem příležitosti a přihlásil se do výběrového řízení na pozici v ROPIDu.

S jakými vizemi jste do přicházel? Co z toho se podařilo? 

Možná to bude znít málo ambiciózně, ale před vizemi mají v téhle práci spíše přednost každodenní běžné činnosti, které zaručují, že další den drtivá většina spojů vyjede tak, jak má. Určitě jsem ale rád, že se mohu s kolegy z DPP a IPR podílet na zásadním pokroku v rozvoji sítě tramvají. Pro přehled města, městských částí i cestujících o výhledovém rozvoji sítě PID je určitě přínosné, že byl dokončen a zveřejněn rozsáhlý koncepční dokument „Rozvoj linek PID 2022-2032“. Díky mnoha lidem z ROPIDu i DPP se pak podařilo prolomit dlouholetý dluh v poskytování online dat o polohách všech spojů PID. Vznik užitečné stránky mapa.pid.cz by bez toho nebyl možný. Před lety bych také nevěřil, že bude možné velmi rychle do realizace dotáhnout projekt výstavby velmi dlouhého vyhrazeného pruhu pro autobusy na Strakonické ulici.

A je něco, co se nedaří a máte to jako výzvu do budoucna?

Moc se nedaří pracovat na zjednodušení tarifu, zejména v oblasti jednotnosti slev pro určité skupiny cestujících. Přestože v tomto případě jde o pravomoc objednatelů dopravy, tedy Prahy a Středočeského kraje, naše informační podpora cílící na zlepšení situace by měla být výraznější. Nejen cestujícím, ale také řidičům a průvodčím, by méně záludností tarifu určitě udělalo radost. V oblasti preference autobusů se také zatím nedaří ve městě nastavit postup, jak vymáhat sankce za přestupky zaznamenané automaticky kamerami na zkušebně osazeném úseku vyhrazeného jízdního pruhu v Evropské ulici. To současně omezuje možnosti tento systém v Praze rozvíjet

Co Vás na práci v ROPIDu baví? 

Baví mě spolupráce s lidmi, o nichž vím, že jsou skutečně na svém místě a rozumí svému oboru na jedničku. Projektování dopravy, ekonomika a technický rozvoj jsou sice velmi různorodé obory, ale v rámci PID se do řady problémů promítají všechny. Proto je důležité, že se můžeme jeden na druhého spolehnout. Když přidáte kolegy z marketingu, dispečinku či kontroly, platí to bezezbytku též. Trošku mě ale mrzí, že tuhle součinnost neumíme tolik prezentovat navenek. Z 95 % je totiž z hlediska náplně práce v ROPIDu zcela odlišná od toho, jak si jí veřejnost představuje. Není to v základu hraní s čísly linek a trasami, základem jsou ekonomika, smlouvy, výběrová řízení, jednání s městskými částmi i dopravci, řešení každodenních problémů a zajišťování informování nejen o nich.

Jak velký je tým, se kterým pracujete v rámci své činnosti náměstka pro městskou dopravu a marketing? Jak jejich práci hodnotíte?

Přímo spolupracuji s cca 30 lidmi. Část z nich má na starosti projektování provozu linek ve městě, komunikaci s dopravci, městskými částmi i veřejností. Doslova každý den se potýkají s novými situacemi, pro něž je třeba najít řešení. Zdroje v podobě financí, počtu vozidel a řidičů jsou však omezené, takže uspokojit všechny objednatele, cestující, dopravce i třeba řidiče bývá nesnadné. Řada kolegů naštěstí po pobytu v kanceláři vyráží přímo za řídící pult či volant prostředků PID, takže jim zkušenosti z terénu v řešení problémů pomáhají. Součástí mého týmu jsou i pracovníci řešící rozvoj infrastruktury, zejména zastávek a vyhrazených pruhů pro autobusy. Ti tráví spoustu času v ulicích města i na složitých jednáních s příslušnými úřady. U řady z nich mě pořád udivují znalosti, které o pražské dopravě mají.

Stejně důležitou součástí mé odpovědnosti je i sekce marketingu. Jejím pilířem jsou pracovníci infocentra, infolinky a lidé, co zpracují měsíčně stovky odpovědí na písemné podněty. Obrovský objem práce mají další kolegové, kteří zpracovávají a aktualizují různé mapové podklady (včetně nedávno oceněných) či grafiky, výlukové letáky a tabule. Nesmím zapomenout také na velkou skupinu lidí, která částečně i ve svém volném čase připravuje populární dny PID. Byť i ty se staly již téměř samozřejmostí, zajištění vozidel, organizace jejich provozu a vytvoření všech informačních podkladů pro takové dny jsou věci, které se vůbec nerodí snadno.

Jaké jsou vaše aktuální úkoly a cíle?

Myslím, že jedním z nejdůležitějších cílů hromadné dopravy pro další období bude zajištění dostatečného počtu řidičů. Aktuální rozsah provozu linek, který nám přijde samozřejmý, totiž ani zdaleka nemusí být dlouhodobě udržitelný. Problematiku nedostatku řidičů budou řešit všechna města nejen v Evropě. Přestože se v Praze zlepšily podmínky z hlediska platového ohodnocení, zejména u řidičů autobusů neodpovídá zázemí na mnoha konečných zastávkách tomu, co by mělo být standardem. Právě proto, že profese řidiče městské dopravy je z hlediska délky směn nepříjemně proměnlivá, tedy tímto parametrem určitě ne lákavá, musí město shánět nové řidiče díky rozvoji jejich benefitů, včetně kvality zázemí v místech, kde tráví přestávky. Přestože na konečných zastávkách vznik odpovídajícího zázemí často komplikují různí vlastnící pozemků či nedostupnost sítí, zlepšení podmínek pro řidiče by mělo být v dalším období naší prioritou.

Jak vnímáte pražskou veřejnou dopravu coby její uživatel?

Jelikož nemám auto ani kolo, tak ke svým cestám využívám výhradně hromadnou dopravu. Samotnou jízdu si ale moc neužiju, protože mě téměř u každého spoje, který vidím, zajímá, zda jede včas a kolik veze cestujících. To už je typická pracovní úchylka, které se v tomto oboru nelze vyhnout. Z jednoho pozorování většinou nelze odvodit nějaký závěr, ale osobní zkušenost se vždy hodí v okamžiku, kdy mi na stole přistane třeba související podnět od městské části či cestujícího. Rád se pohybuji po Praze a s fotoaparátem sleduji, co je zejména v dopravě, nejen hromadné, nového. Líbí se mi ten řád, který hromadná doprava má. Možná proto, že za tím řádem vnímám tu obrovskou energii, kterou k jeho vytvoření spousta lidí vynaložila.

V dřívějších rozhovorech jste zmiňoval, že by MHD měla zdražit. Změnilo se na vašem názoru něco?

Ne, ačkoliv to zvláště v dnešních dnech nebude znít populárně. Nikdo z nás nemá peněz zrovna nazbyt. Nicméně pro stabilitu kvality hromadné dopravy určitě není přínosem, když se z jízdného ročně pokryje již jen okolo 17 % provozních nákladů a 83 % nákladů kryjí dotace města. O co více peněz jde hromadné dopravě, o to méně vyroste nových škol, méně dostanou nemocnice na nové výtahy nebo se opraví méně mostů. Prostě mi tak nějak přijde k zamyšlení, že roční kupón stojí v Praze v roce 2023 méně než stál v roce 2000 (3 800 Kč). Nebo, že jsem jako student za měsíční kupón platil v roce 1994 více, než je aktuální cena. Mám strach, že až v městském rozpočtu peněz ubude, tak na hromadnou dopravu zdaleka nezbude tolik, aby mohla jezdit tak, jak jsme zvyklí. A ta samozřejmost, s níž jí vnímáme a užíváme, že by pak mohla rychle zmizet.

Když se zkusíte podívat do daleké budoucnosti, jak bude za 30 let vypadat veřejná doprava v Praze a jaké budou úlohy ROPIDu?

Myslím, že kolegové za 30 let budou mít již v mnohém snadnější práci. Část z našich pozic určitě nahradí umělá inteligence, takže za 30 let pravděpodobně budete o úspěších i neúspěších ROPIDu hovořit s nějakým automatickým GPT náměstkem. Ten parametry zlepšení či zhoršení hromadné dopravy určitě obratem doloží pečlivě zanalyzovanými daty. Zatímco dnes se s automatickými sčítači ve vozidlech teprve sžíváme, za 30 let budou údaje o vytížení všech spojů dostupné kdykoliv online. Vlastně určitě ještě o dost dříve než za 30 let. Zatímco dnes jsme rádi, že máme k dispozici data o polohách spojů a pomalu se učíme, jak je analyzovat, za 30 let již budou rovněž tyto analýzy automatické. Bude tak možné pružněji upravovat jízdní doby mezi zastávkami a reagovat na vzniky opakovaných zpoždění. Ale, kdo ví, třeba už budou fungovat teleporty a klasická hromadná doprava se stane jen exponátem na fotografiích v muzeu.

Své názory a postřehy jste řadu let sdílel s veřejností prostřednictvím blogu na jednom zpravodajském serveru. Proč jste s tím přestal a neláká vás někdy své psaní zase obnovit?

Pokud si vzpomenete, jak dlouho trvalo, než jsem si našel čas na tento rozhovor, tak je zřejmé, že téměř žádnou chvíli navíc, kterou bych mohl věnovat osobnějšímu psaní, nemám. Dokonce si vyčítám, že nemám více času na psaní textů vysvětlujících dění v hromadné dopravě v rámci běžné pracovní činnosti. Na webu pid.cz v sekci „Vysvětlení změn“ by rozhodně mělo být daleko více zajímavých informací o provozu, výlukách a dalších činnostech, které ROPID dělá. Problémem je, že často ve spolupráci s kolegy od dopravců sotva zvládáme zpracovat to nejzákladnější pro zajištění běžného provozu, takže na tu informační nadstavbu o zajímavostech bohužel téměř nezbývá prostor.

A kdybyste se měl dnes pustit do psaní, o čem by byl první příspěvek?

Protože textů o dopravě, dopisů, vysvětlení a rozborů připravuji pro veřejnost a městské části desítky za měsíc, možná bych se ve svém blogu tentokrát více věnoval nedopravním věcem. Možná i méně vážným. Mám rád písničku Dona McLeana American Pie (nezaměňovat s pozdějším filmem na zcela jiné téma), která je jakýmsi průvodcem americkou nejen hudební historií druhé poloviny 20. století. Celkem by mě lákalo zkusit ji nově otextovat naším českým příběhem uplynulých 50 let. Ale tak nějak tuším, že si na tohle hraní se slovy asi čas nakonec nenajdu.

S Radimem Vysloužilem nejen o aplikaci PID Lítačka

Zájem o aplikaci Pid Lítačka neustále roste. Za pár let už s ní bude jezdit většina,” říká náměstek ředitele pro techniku Radim Vysloužil

Není z těch, kdo by si cestu do ROPIDu vyšlapával průběžně. Jako dítě nesnil o tom, že se stane řidičem tramvaje, ani nemá titul z dopravního inženýrství. Dlouhé roky se pohyboval v kruzích ekonomie, kterou vystudoval, finančnictví a byznysu. Až zájem o moderní technologie ho nasměroval k veřejné dopravě. Představujeme vám Radima Vysloužila, náměstka ředitele pro techniku. 

Do ROPIDu nastoupil Radim před 10 lety. V prvním roce měl na starosti vnitřní provoz organizace a zajišťování kvalitních pracovních podmínek pro zaměstnance. Postaral se mimo jiné o modernizaci zázemí ROPIDu v Rytířské. Chtěl jsem, aby se kolegové v kancelářích cítili dobře a měli zajištěné technické zázemí, které jim zjednoduší a zrychlí práci. V tomto smyslu to byly radostné začátky, protože mé úsilí mělo okamžité výsledky,“ vzpomíná na svůj první rok v ROPIDu Radim, jehož profesní orientace se postupně stále více ubírala směrem k technologiích a inovacím ve veřejné dopravě. Od roku 2014 byl Radim jedním z těch, kdo řešil záležitosti spojené s ukončováním čipové karty Opencard. Další roky už byly ve znamení příprav na přechod k nové kartě: Lítačce. Ta byla posléze virtualizována do mobilní aplikace a dynamicky tak zjednodušila jak nákup jednotlivého jízdného, tak i dlouhodobých časových kupónů.

Způsob odbavování se za poslední roky významně posunul vpřed, přesto jak Radim přiznává, jeho představa o budoucím vývoji byla ještě o něco ambicióznější. Ne vždy se ale vše daří podle navržených schémat. U aplikace jsme v roce 2017 řešili problém nedostatečného signálu v metru. Museli jsme s kolegy upravit způsob odbavování tak, aby tam byla možná kontrola,” uvádí Radim příklad toho, kdy práci jeho týmu zbrzdily vnější okolnosti. Mobilní signál byl do metra zaveden až o čtyři roky později. 

Trpělivost je jedna z vlastností, bez níž se Radim ve své neobejde. Ve veřejné dopravě ani není možné implementovat nové technologie rychle. Každá větší změna si žádá dlouhé testování. Může se totiž také ukázat, že je to slepá cesta a my si nemůžeme dovolit nakládat s veřejnými prostředky neuvážlivě,” říká. Podle něj už dnes nemá smysl vydávat větší finanční prostředky do zabudovávání nových odbavovacích zařízení na zastávkách a terminálech, budoucí způsob odbavování totiž vidí především ve virtuální formě. Zájem o Pid Lítačku neustále roste. S každou novou funkcionalitou se počet uživatelů pokaždé zvýší. Za pár let už bude většina cestujících jezdit s aplikací a papírové jízdenky pravděpodobně časem zcela zmizí,” předpovídá Radim budoucnost odbavování. 

Do aplikace a jejího vývoje proto se svým týmem momentálně soustředí hodně energie. Děláme hodně pilotních projektů. Aktuálně se jedná například o takzvaný intermodální plánovač trasy, který vyvíjíme ve spolupráci s Operátorem ICT. Je to vyhledávač nové generace, který umožňuje kombinovat MHD s ostatními dopravními módy, jako jsou sdílená kola, koloběžky, motorky, taxi či auta. V praxi bude fungovat tak, že uživatel provede jednotnou registraci a naplánuje si trasu, kterou uskuteční více dopravními prostředky,” popisuje Radim novou funkcionalitu, která je nyní ve fázi testování některými uživateli PID Lítačky.

Cílem je nabídnout Pražanům alternativní formy cestování k individuální dopravě. V minulosti například představili ve spolupráci s firmami Nextbike a Rekola úspěšný projekt sdílených kol, která si držitelé předplatných jízdenek mohou vypůjčit 2x denně zdarma na 15 minut. Kola jsou atraktivní způsob dopravy při krátkých dojezdových vzdálenostech. Sám jsem této služby několikrát využil při přesunu z nádraží do kanceláře v Rytířské,” vysvětluje Radim. Že si tento způsob dopravy Pražené oblíbili, potvrzují také statistiky: v červenci využilo možnost sdílených kol 72 856 lidí, což je o 39 procent více než loni ve stejném měsíci.

Do nových úkolů se Radim pouští po hlavě. Každý úkol je pro mě výzva. Jednoduché úkoly jsou nudné, protože člověku nepřináší dostatečné uspokojení, že něco vyřešil,” směje se. Přesto má na svém kontě i projekt, který se nepodařilo dotáhnout do zdárného konce. Chtěli jsme zjednodušit systém zvýhodněného jízdného pro lidi v hmotné nouzi, kteří měsíc co měsíc musí osobně žádat úřad práce o potvrzení a pak ho dokládat na pobočce Dopravního podniku. Elektronický systém jsme k tomu vymysleli, bohužel se ale ukázalo, že úřady práce neumí vydat úředně ověřené potvrzení v elektronické formě,” vysvětluje.

V roce 2020, kdy se Radim stal náměstkem ředitele, převzal do své gesce kromě odboru technického rozvoje, také zastávkovou péči, která se mimo jiné stará o údržbu autobusových terminálů. K této činnosti přistupuje velmi osobně. Abych se cítil při cestování komfortně, je pro mě velmi důležitá čistota, a to nejen dopravních prostředků, ale i prostředí zastávek a terminálů. Ze stavu terminálu na Černém Mostě jsem byl zoufalý. Dělal špatnou vizitku i ROPIDu, ačkoliv v takové podobě jsme ho po letech zanedbávání už přebírali. Na pravidelných poradách jsme s kolegy řešili tento neutěšený stav a jak ho co nejrychleji napravit,” vypráví. Z ostudného stavu se tak postupnými kroky podařilo udělat stav přijatelný. Ale v této oblasti nás čeká ještě spousta práce, a nejen na Černém Mostě, ale například i na Zličíně, kde chceme začít terminál zvelebovat už od příštího roku,” říká.

A jaké jsou jeho cíle do budoucna? Chceme umožnit co nejjednodušší a nejefektivnější cestování veřejnou dopravou, která bude konkurenceschopná s individuální dopravou,” vyjadřuje svůj pohled Radim. „Pracovat s týmem odborníků, kteří mají vášeň pro svou práci a sdílí společnou vizi, je neuvěřitelně inspirativní. Vážím si všech, kteří společně pracují na rozvoji nových technologií a služeb, které umožňují Pražanům pohodlnější a efektivnější cestování,” dodává. 

S Filipem Drápalem o marketingu

“Hektický svět marketingu mě baví, když se ale potřebuji soustředit na koncepční projekty, pomáhá mi zmizet mimo civilizaci,” říká Filip Drápal

První zaměstnanecké seznámení s ROPIDEM často probíhá formou brigád přes oddělení marketingu. Také Filip Drápal tady coby student dopravní fakulty před 21 lety začínal. Na rozdíl od některých jiných kolegů už ale na ROPIDu, byť s malou přestávkou, zůstal. V roce 2008 se ujal vedení odboru marketingu a stal se prvním tiskovým mluvčím ROPIDu. „Moje práce je pestrá, někdy trochu hektická, ale to mě na tom baví,” říká. Když potřebuje pročistit hlavu, usedá za volant autobusu či za řídící pult tramvaje anebo se vydává do přírody.

Komunikace s cestujícími, vytváření kampaní, plánování akcí, příprava informačních materiálů, reagování na dotazy novinářů. Žádný den tu není stejný jako předchozí. Nové technologie práci proměnily, posunuly se způsoby komunikace, vše je potřeba sdílet on-line. „O marketing jsem se zajímal už na škole, psal jsem na toto téma diplomovou práci, když si to ale zpětně vybavím, musím se smát, jak jsem byl v mnoha věcech naivní,“ říká o svých začátcích Filip, který si ještě za studií zkusil na ROPIDu práci projektanta linkového vedení a na krátký čas si odskočil i do Dopravního podniku hl. m. Prahy. Poté se však vrátil k oblasti svého původního zájmu a k tomu přibral práci tiskového mluvčího.

Dnes dává příležitost dalším podobným nadšencům, aby se v rámci ROPIDu postupně vypracovali v oborech, které je zajímají. Jeho tým tvoří kromě 15 kmenových zaměstnanců ještě nespočet brigádníků a dohodářů, kteří práci kombinují se studiem. „Pro mě vždycky bylo důležité, aby si tu lidé našli, co je baví a tomu se pak věnovali. Tak mám jistotu, že to budou dělat, jak nejlépe dovedou a ještě tomu dají něco navíc,“ vysvětluje. Tímto způsobem se podařilo vychovat celou řadu šikovných lidí, kteří tvoří zajímavé příspěvky na sociální sítě, komunikují s cestujícími prostřednictvím infolinky nebo infocentra, pomáhají s kampaněmi či při akcích PIDu. Někteří z nich už obohaceni o zkušenosti a nezbytné kontakty zamířili i do jiných oborů dopravního světa.

Podle Filipa je pro úspěch v marketingu důležité neusnout na vavřínech, držet krok s dobou a sledovat trendy. „Jak se postupně zrychluje a zjednodušuje komunikace, musíme s tím umět pracovat i my. Zkoušíme krátká jednoduchá videa nebo animace, které lépe vstřebává mladší generace, fenoménem posledních let je Twitter, kde je potřeba být extrémně stručný a pohotový,“ říká.

Nový vizuál PID? Jsem spokojen

Během 15 let vzniklo pod Filipovým vedením také několik koncepčně náročnějších projektů, které napomohly zvýšit komfort při cestování s PID. Prakticky z ničeho se například podařilo vybudovat zastávkovou službu nebo propracovaný systém standardů kvality, který nastavuje dopravcům jasná pravidla, pokud jde o vybavení vozidel a kvalitu služeb. Myšlenku jednotnosti se navíc podařilo propsat do nové vizuální podoby Pražské integrované dopravy. Vozidla MHD postupně dostávají jasně rozpoznatelný vzhled a jsou nejen díky červenošedé barvě ve městě nepřehlédnutelná. „Za mého působení je to už druhá změna vizuálu PID, ale tentokrát jsem s výsledkem nadmíru spokojen, protože se tím konečně daří sjednotit městskou i příměstskou dopravu. Snad atraktivnější vzhled přiměje více lidí, aby využívali k cestám veřejnou dopravu,“ hodnotí design šéf marketingu.

V jednom ze zatím posledních velkých projektů už se Filipům tým pouští za hranice své oblasti, tedy veřejné dopravy. Projekt Čitelné Prahy, jenž vzniká ve spolupráci s dalšími subjekty a odborníky, totiž nemá oslovovat pouze cestující MHD, ale míří také k těm, kteří se po městě chtějí pohybovat pěšky. Jeho cílem je zlepšit orientaci po městě a doplnit veřejný prostor o zajímavé vizuální prvky. „To je jeden z těch projektů, který mě vytrhává od každodenní rutiny. Člověk má pocit, že po něm vedle mnoha tiskových zpráv a telefonátů s novináři také něco zůstane,“ uvažuje Filip. Zároveň ale přiznává, že je občas komplikované sladit takovou práci s každodenní agendou danou i aktuálním provozem. „U koncepčních projektů mi pomáhá zmizet čas od času aspoň na chvíli někam mimo civilizaci, kde najdu klid na to, abych promyslel všechny souvislosti,” dodává.

Několikrát do měsíce si Filip odskočí od počítače za volant autobusu nebo za řídící pult tramvaje. „Pro mozek je to povzbuzující. Při řízení člověka napadnou věci, které v každodenním zápasu o čas nemá možnost promyslet,” říká. Práce řidiče pro něj má ale i jiné výhody; přímo v terénu si může ověřit, jak v praxi fungují opatření, které navrhují jeho kolegové v ROPIDu, sledovat chování cestujících nebo si vyslechnout názory řidičů. Své poznatky pak konzultuje s kolegy, které vytváří preferenční opatření nebo projektují jízdní řády.

Filip je znám, že se veřejnou dopravou nezabývá pouze profesně, ale věnuje se jí i na svých cestách po světě. S oblibou se vydává nejen do západních zemí, které jsou pro své propracované dopravní systémy jasným vzorem, ale také do východních a rozvojových zemí; i ty totiž mohou být v ledasčem inspirativní a zároveň dobrodružné. A kde se mu líbí nejvíc? „Všude lze nalézt něco zajímavého. Naposledy mě fascinovala doprava v Indii, kde jsem poznal opravdu extrémní podmínky lidského života a mobility. Jinak asi neřeknu nic nového – mám rád severské země, Německo, Švýcarsko. V porovnání s nimi vidím, jaké nedostatky v Praze ještě máme,” přiznává a vzápětí dodá: „Ale nejvíce si užívám dopravu ve Francii. Tam se totiž funkční doprava snoubí s perfektním designem. Už se těším, až se tam zase teď v létě vydám.

S Martinem Fafejtou o plánování městské dopravy

„V Praze přepravíme až 80 procent cestujících po kolejích, to je světový unikát,” říká vedoucí odboru městské dopravy Martin Fafejta.

Projektování linkového vedení, konstrukce jízdních řádů, preference veřejné dopravy nebo projektování nových zastávek a obsluhy nových lokalit. To jsou jen některé z činností odboru městské dopravy, v jejímž čele je od roku 2015 Martin Fafejta. Povídali jsem si s ním o tom, jak hodnotí veřejnou dopravu v Praze, co její kvalitu může ohrozit i o tom, proč se rozhodl získat řidičské oprávnění na autobus.

Martin Fafejta pracoval nejprve 10 let ve společnosti Letiště Praha. Jeho cesta do ROPIDu vedla přes výběrové řízení na nového ředitele v roce 2015, v němž se potkal s dalšími svými kolegy: současným ředitelem Petrem Tomčíkem a jeho náměstkem Martinem Šubrtem. Petr Tomčík, už jako ředitel, požádal následně Martina Fafejtu o spolupráci a nabídl mu, aby své vize, s nimiž do konkurzu šel, mohl prosazovat z pozice vedoucího odboru projektování městské dopravy. „Na ROPIDu jsem si vždy přál pracovat, proto jsem si už v dětství vybral směr, který mne nakonec dovedl až sem,” říká Martin Fafejta.

Na práci v ROPIDu oceňuje především fakt, že jejím prostřednictvím může dopravu v Praze skutečně měnit a posouvat ji dál. Práce v organizaci, jejíž služeb využívá většina Pražanů, s sebou nicméně nese i stinné stránky. Městská doprava je častým terčem veřejné kritiky, což vyplývá z podstaty, že každý den přepraví více jak 3 miliony cestujících. „Kritiku jsem očekával, ale překvapila mě míra její agresivity. Je to bohužel fenomén dnešní doby, který souvisí se vznikem internetu a sociálních sítí. Mrzí mě, že názory na sítích mají reálný vliv na rozhodování o pražské dopravě a mohou dokonce zastavit projekt, který vnímáme jako obecně prospěšný,” vysvětluje.

Kritika na internetu kontrastuje s tím, jak je pražská veřejná doprava hodnocena dopravními odborníky, ale koneckonců i s tím, jak odpovídají lidé v různých oficiálních anketách. Například v průzkumu vydavatele turistických průvodců Time Out zveřejněného letos na jaře hodnotilo plných 96 procent Pražanů místní MHD pozitivně, což ji vyneslo v žebříčku druhé místo. Takový výsledek udělal projektantům městské dopravy radost. Také vedoucí odboru považuje veřejnou dopravu v Praze za jednu z nejkvalitnějších na světě, byť se spoustou problémů, které jinde uměli vyřešit a u nás se to stále nedaří. „Těší mě především fakt, že přepravíme 75 až 80 procent cestujících po kolejích, což je světový unikát. Toto číslo bude ve velmi krátké době narůstat a ve střednědobém horizontu přesáhne 85 procent. I rozsah výkonů (ujeté vozokilometry prostředky hromadné dopravy na počet obyvatel) je v Praze v porovnání s jinými městy výrazně vyšší, a to nejen v České republice, ale i v porovnání s ostatními evropskými městy,” říká Martin Fafejta.

Odborem městské dopravy byl v nedávné době vypracován velmi podrobný materiál popisující nabídku spojů během jednoho roku ve vztahu k počtu obyvatel. „Vyšlo z něj, že Praha nabízí pro jednoho obyvatele o 60-90 procent více dopravních výkonů než v ostatních velkých městech ČR,” upřesňuje vedoucí odboru. Četnost spojů (krátké intervaly) s krátkou docházkovou vzdáleností na zastávky, je to, čeho si na veřejné dopravě cení nejvíce. Fungující veřejná doprava je podle něj předpokladem k dobrému životu ve městě. „Jen tam, kde je kvalitní veřejná doprava, může být i kvalitní způsob života, tedy místo, kde chcete trvale žít, založit rodinu a časem i zestárnout,” říká.

Výzvy do budoucna

Plány, kam by se měla veřejná doprava ve městě v následujících letech ubírat, jsou z velké části dané územním plánem. Nicméně projektanty z ROPIDu, a nejen je, čeká do budoucna několik výzev. Některé z nich lze předpovědět už nyní. Například je to otázka financování MHD za předpokladu udržení její kvality či obslužnost obyvatel usazených v satelitech za okrajem metropole. Velkým problémem bude také nedostatek řidičů autobusů. „V Praze může v následujících pěti až deseti letech dojít ke snížení rozsahu výkonů, protože nebudou ti, kteří by si sedli za volant. To v konečném důsledku bude znamenat zhoršení kvality veřejné dopravy, a tedy i zhoršení kvality života v metropoli, ” předpovídá Martin Fafejta. Příčiny toho, proč řidičů veřejné dopravy ubývá, jsou zřejmé; život v metropoli zdražuje a řidiči jsou nízkopříjmovou skupinou. Ti, kteří sem přišli za prací, možná brzy zjistí, že se jim život v Praze nevyplatí a vrátí se zpět do svých domovů. Nové zájemce pak odrazuje složitý a zdlouhavý proces získání řidičského oprávnění skupiny D. Mladí potenciální řidiči proto raději sedají za volanty dodávek a rozváží zboží z e-shopů.

To se ale netýká Martina, který naopak do této branže možná brzy aktivně vstoupí. „Rád bych si jednou splnil dětský sen a získal řidičské oprávnění na autobus. Už jen proto, abych si vyzkoušel práci z druhé strany, jelikož je nám dopravním projektantům provozními zaměstnanci vyčítáno, že plánujeme dopravu od stolu,” říká. Zároveň doufá, že to pro něj bude i cenná zkušenost, která mu dá nahlédnout do každodenních strastí řidičů. „Získat určitou empatii s řidiči prostředků veřejné dopravy, může vést k pochopení jejich kritiky k naší práci,“ přiznává vedoucí městské dopravy.

Z pohledu projektanta vnímá negativně nedodržování základních pravidel a předpisů řidiči osobních automobilů a stále narůstající množství osobních aut v ulicích. „Opatření, která plánujeme, nejsou natruc řidičům osobních aut. Preference veřejné dopravy neslouží jen pro rychlejší přepravu cestujících z bodu A do bodu B, ale zásadně šetří finanční prostředky městu, tedy v konečném výsledku i lidem za volanty osobních aut,” vysvětluje. Pokud by v Praze došlo k zavedení absolutní preference MHD, ušetřily by se podle něj náklady na provoz v řádech desítek až stamilionů ročně. „A za takové peníze by Praha mohla zvýšit investice do školství, zeleně, veřejného prostoru nebo úklidu města. Tedy do těch oblastí, které mi dávají z dlouhodobého hlediska smysl a mohou vést ke spokojenějšímu životu místních obyvatel,” dodává Martin Fafejta.