Nostalgická linka 23

Naposledy aktualizováno: 27. 11. 2023 | Publikováno 28. 03. 2017

Jak vznikl námět na to, aby v Praze jezdila linka trvale obsazovaná vozy T3?

Prototyp tramvajového vozu T3 se v ulicích objevil v roce 1960. Od roku 1962 do roku 1997 bylo vyrobeno dalších cca 14 000 „tétrojek“, přičemž do Prahy bylo dodáno celkem 1 185 vozů (včetně vozů T3SU a SUCS, později ještě řada náhradních skříní). Tramvaj T3 se stala symbolem pražské hromadné dopravy, od poloviny šedesátých let dodnes byla součástí života každého z nás, objevila se na nespočtu fotografií a zahrála si v nekonečné řadě filmů.

S blížícím se okamžikem vyřazení posledních nerekonstruovaných vozů T3 (zjednodušeně těch s laminátovými sedačkami, na nichž ještě najdete číslo linky v podobě plechové cedule) se začalo uvažovat o tom, že by bylo zajímavé v nějaké formě provoz původních „tétrojek“ v Praze zachovat. Tento záměr poprvé veřejně prezentoval radní pro dopravu Petr Dolínek v srpnu 2015, když Praha novinářům představovala nejnovější verzi nové tramvaje Škoda 15T ForCity: „V některých zahraničních městech se záměrně nechávají na některých linkách jezdit starší typy tramvají. Dovedu si představit, že by například takto mohly jezdit klasické tramvaje T3 na lince číslo 22, která jezdí centrem města.“ V závěru roku 2015 tak začala oficiální příprava projektu.

Inspirací se stal Londýn a období cca před 10 lety, kdy hlavní město Velké Británie řešilo konec ikony města, tradičních červených doubledeckerů. V roce 2008 původní autobusy typu AEC Routemaster v Londýně dojezdily na běžných linkách, ale ulice neopustily zcela. Již od roku 2005 organizace Transport for London objednávala provoz speciálních nostalgických linek A a B (později 9 a 15), kde hrdé symboly Velké Británie jezdily nadále. Popularita těchto vozidel možná i díky tomu zůstala tak vysoká, že se v roce 2012 zásluhou starosty Borise Johnsona nakonec do anglické metropole podobné doubledeckery v moderním designu vrátily. Nostalgická linka 15H však jezdí nadále. Od 9:30 do 19:00 hodin vozí deset těchto stále udržovaných původních AEC Routemasterů cestující mezi londýnským Towerem, Monumentem, katedrálou sv. Pavla a Trafalgar square.

Proč nebudou jezdit původní vozy T3 na nějaké stávající tramvajové lince?

Příklad z Londýna vedl k rozhodnutí nezachovávat provoz „tétrojek“ na jedné ze stávajících tramvajových linek, ale vytvořit linku novou. Provoz na běžné denní lince by vyžadoval zachování velmi vysokého počtu starých vozů, pro linku 22 by jich bylo potřeba více než 80. Aby mohly být na podobné linky původní vozy vypravovány rovnoměrně, musely by být deponovány nejméně ve dvou vozovnách, což by dlouhodobě komplikovalo nejen jejich údržbu. Na běžných tramvajových linkách určených pro Pražany i turisty je navíc dlouhodobou snahou zvyšovat podíl nízkopodlažních spojů.

Proč nevznikla linka pouze pro turisty se zvláštním jízdným?

V Praze je dlouhodobě o víkendech a svátcích (v turistické sezóně) provozována historická linka 91 (od 25. 3. 2017 nově pod číslem 41). Převážně dvounápravové tramvaje vozí cestující po trase v centru města. Linka nemá z hlediska nutnosti posilovat provoz ostatních spojů žádný dopravní význam, jde výhradně o turistickou atrakci, proto není začleněna do systému PID a má speciální jízdné. Není tak přístupná běžným Pražanům na standardní jednotlivé či předplatní jízdenky.

Při přípravě nové linky obsazované výhradně vozy T3 bylo naopak snahou, aby měla svůj dopravní význam a sloužila nejen turistům, ale i všem ostatním cestujícím majícím běžné jízdenky PID.

Jak vznikla trasa Zvonařka – I. P. Pavlova – Újezd – Malostranská – Pražský hrad – Malovanka?

Na lince 22 dochází zejména o víkendech a svátcích v úseku Malostranské náměstí – Pražský hrad (částečně již od zastávky I. P. Pavlova po Malou Stranu) k častému přetěžování spojů. Tento problém nemá jednoduché řešení, neboť zkrácení víkendových intervalů na lince 22 ze 7,5 minuty např. na 6 minut by způsobilo rozpad intervalových prokladů s linkami 25 a 26 na tratích směrem na Bílou Horu a do Hostivaře (linky 25 a 26 mají o víkendu interval 15 minut). Během volných dnů by se tak stávalo, že by spoje linek 22 a 25 či 22 a 26 jely téměř ve stejný čas, což by nepřispělo k efektivitě vynaložených prostředků a spokojenosti cestujících. Navíc v úsecích Nádraží Hostivař – Čechovo náměstí a Pohořelec – Bílá Hora není zkracování intervalu na lince 22 odůvodněno víkendovou poptávkou cestujících.

Proto byl záměr vedení města realizovat nostalgickou linku spojen s potřebou zejména víkendového posílení úseku I. P. Pavlova – Pražský hrad – Malovanka.

Proč má nostalgická linka číslo 23?

Vzhledem k trasování linky téměř v celé délce shodně s linkou 22 a jejímu plnohodnotnému začlenění do systému PID bylo pro nostalgickou linku zvoleno číslo 23. A to i proto, že ještě v roce 2008 linka 23 společně s linkou 22 Pražany i turisty na Pražský hrad vozila.

Proč je nostalgická linka ukončená na Zvonařce?

V posledním období byla na Zvonařce v souvislosti s výlukou v Nuselské ulici a na Spořilově dlouhodobě ukončena tramvajová linka číslo 13. Její provoz byl celodenní a celotýdenní, od časného rána téměř do půlnoci. V zastávkách Zvonařka tuto linku podle průzkumu z listopadu 2016 denně využilo cca 750 cestujících. Další části obyvatel v této lokalitě ale večerní a ranní provoz tramvají vadí, proto byl hledán kompromis, který by základní obsluhu zastávek na Zvonařce zachoval, ale počet spojů zde výrazně zredukoval.

Obratiště Zvonařka je posledním místem v Praze, kde tramvaje při obracení musejí couvat. Okolní zástavba má typický vinohradský ráz a proto je také často vyhledávána filmaři. Proto byl požadavek na omezenou tramvajovou obsluhu propojen s možností zde ukončit nostalgickou tramvajovou linku, která bude v provozu pouze od cca 8:30 do 19:00 hodin.

Oproti současnému provozu linky 13 dojde v Šafaříkově ulici ke snížení počtu projíždějících tramvají v pracovní dny o 83 %, v sobotu dle ročního období o 45 % až 73 % a v neděli o 41 až 72 %. Obyvatelé Zvonařky navíc dostanou možnost přímého spojení k metru I. P. Pavlova, na Karlovo náměstí i Národní třídu či Újezd, byť samozřejmě ve výrazně delším intervalu, než který jim dosud nabízela linka 13. V obratišti Zvonařka nebude tramvajová doprava na rozdíl od současného stavu žádný den v roce v provozu před osmou hodinou ranní a po devatenácté hodině večerní (provoz tramvají v tomto období je pro městskou část přípustný pouze při výlukách). Současně má MČ Praha 2 příslib DP i ROPIDu, že se trvalý provoz tramvaje na Zvonařce neprojeví na úbytku parkovacích stání. Zástupci městských organizací zajistili např. přesun nástupní zastávky ze Šafaříkovy ulice do ulice U Zvonařky, tedy tam, kde tramvaj dosud vyčkávala před odjezdem. Tím není nutné v Šafaříkově ulici trvale rušit parkovací místa v prostoru současné nástupní zastávky.

Proč má linka 23 v pracovní dny interval 30 minut? Nemohl by být kratší?

Linka 23 je určena především pro posílení turistických špiček o víkendech a svátcích. Proto je její interval o víkendech a svátcích od května do října 15 minut (v neděli a ve svátky dopoledne 20 minut). V pracovní dny je kapacita tratí v centru (Ječná, Karlovo náměstí, Lazarská) už vyčerpána dalšími tramvajovými spoji. Jelikož by ale nebylo efektivní, aby během pracovního týdne všechny vozy zachované pro nostalgickou linku stály bez využití ve vozovnách, byl navržen pro linku 23 celotýdenní provoz v intervalu 30 minut. To umožní Pražanům i návštěvníkům Prahy svezení vozy T3 každý den po celý rok, i v pracovní dny dílčí posílení centrálního úseku linky 22 alespoň o dva spoje za hodinu a přitom takový provoz již zásadním způsobem nesníží možnosti průjezdu tramvajových spojů centrem Prahy.

Proč je nostalgická linka zřízena už v březnu 2017, když více než 300 rekonstruovaných vozů T3 bude ještě několik let v provozu?

Na konci března 2017 měly být podle dlouhodobého plánu obnovy tramvajových vozidel vyřazeny všechny původní vozy T3 s laminátovými sedačkami a cedulovými orientacemi. V tomto okamžiku byla poslední možnost, jak takové vozy zachovat pro další provoz s vynaložením nejnižšího objemu prostředků na toto opaření. I v Londýně došlo k zavedení nostalgické linky s původními doubledeckery tři roky před okamžikem, kdy stejný typ vozidel v rámci britské metropole dojezdil úplně. Pokud by projekt nostalgické linky vznikl v dalších letech, již by bylo nutné rekonstruované vozy T3 poměrně nákladně vracet do původní podoby a shánět řadu původních součástek, včetně například typických plastových sedaček.

Proč byl zvolen termín zahájení provozu nostalgické linky 23 na den 25. března?

Dne 25. března 1908 se narodil František Kardaus, který je podepsán jako designér pod podobou tramvajového vozu T3. Proto nostalgická linka 23 vyjíždí v Praze poprvé v den 109. výročí narození této významné osobnosti. U příležitosti této události ponese také jedna z nejnovějších tramvají 15T jméno Františka Kardause.

Kolik tramvajových souprav vozů T3 bude na lince 23 jezdit a o jaké vozy půjde?

Na nostalgické lince číslo 23 bude zatím možné potkat celkem čtrnáct vozů T3SUCS, které byly do Prahy dodány v letech 1982 až 1989. Celkem bylo dodáno 292 těchto vozidel (prvních dvacet mělo označení T3SU a jejich uspořádání bylo mírně odlišné). Vozy 7121, 7122, 7142 a 7144 byly vyrobeny a dodány v roce 1985. Vozy 7188 a 7189 byly vyrobeny v roce 1986. Z roku 1987 pocházejí vozy 7191, 7205, 7234 a 7235. Z poslední dodávky v roce 1989 jsou vozy 7262, 7275, 7282 a 7290.

Kromě vozů T3SUCS budou na lince 23 k vidění i čtyři vozy T3M. V polovině sedmdesátých let bylo přistoupeno k tyristorizaci tramvají T3, což nebyla modernizace z dnešního pohledu. Na vozech proběhla „pouze“ výměna systému regulace rozjezdu a brzdění při zachování maxima původních součástí vozu. První vůz s tyristorovou regulací byl v Praze nasazen do provozu s cestujícími v září roku 1976 a v letech 1977 až 1981 bylo takto přestavěno dalších sto vozů. Vozy 8013 a 8014 byly modernizovány v roce 1978 z původních vozů T3 6857 a 6885, které byly vyrobeny ve smíchovské továrně Tatra v letech 1973 a 1974. Vozem s číslem 8042 se mohli svézt Pražané poprvé v roce 1979. Původní označení tohoto vozu bylo 6787 a byl vyroben v roce 1971.

Poslední z vozů T3M připravený pro nasazení na nostalgickou linku 23 (8085) prošel modernizací v roce 1981 z vozu 6985, který patřil do skupiny posledních klasických vozu T3 vyrobených pro Prahu v letech 1975 a 1976. Vůz 8085 byl pro potřeby nostalgické linky dovybaven například původními zaoblenými blinkry a signalizací NEVYSTUPUJTE.

Na nostalgické lince 23 budou v pracovní dny celoročně nasazeny čtyři soupravy vozů T3SUCS či T3M. Při zvláštních příležitostech a významných výročích spojených s tramvajovou dopravou je možné i nasazení jiných typů tramvají. O víkendech a svátcích od listopadu do dubna budou v ulicích Prahy jezdit na lince 23 tři soupravy, od května do října v turistické sezóně pak šest souprav, tedy 12 vozů. Zbylé vozy budou připraveny jako záložní. Další zachované vozy T3SUCS evidenčních čísel 7174, 7256, 7269 a 7273 a T3M 8038 mohou být v budoucnu nasazeny na tuto linku při případném zkrácení intervalů pod 15 min.

Jaké další zajímavosti jsou připraveny pro linku 23?

Označení linky 23 bude provedeno klasickými plastovými či plechovými čísly a bočními papírovými orientacemi v podobě, na kterou byli Pražané zvyklí desítky let. Evidenční čísla vozů nasazovaných na linku 23 budou v původním provedení, které bylo nahrazeno žlutými číslicemi na počátku 90. let minulého století. Hlášení zastávek je rovněž připraveno v podobě, která byla obvyklá na přelomu 80. a 90. let. Zastávky Zvonařka i Královka byly osazeny původními zastávkovými sloupky doplněnými o smaltované tabulky s názvem zastávky a číslem linky. Na Královce i Zvonařce bude na zastávkovém sloupku umístěn ručně psaný jízdní řád linky, tedy opět v podobě, kterou Pražané dlouhá léta znali.

Velký dík patří zaměstnancům DP Praha, a. s., kteří nejen v pracovní době, ale částečně i ve svém volném čase řadu s výše uvedených zvláštností nalezli, zrestaurovali, či nechali vyrobit. Nostalgická linka 23 je v tomto ohledu nejen dopravním přínosem pro zvýšení kapacity spojů směrem k Pražskému hradu, ale také poctou designérovi Františku Kardausovi a všem pražským dopravákům, kteří se v uplynulých desítkách let o přepravu Pražanů a návštěvníků metropole starali.