S Martinem Šubrtem o městské hromadné dopravě v Praze

Naposledy aktualizováno: 04. 12. 2023 | Publikováno 29. 11. 2023

„Jízdu MHD si moc neužiju, většinou mě zajímá, zda jede spoj včas a kolik veze cestujících,” říká Martin Šubrt

Martin Šubrt se po Praze pohybuje výhradně MHD. Veřejná doprava je jeho celoživotní koníček a řadu let i práce. „Líbí se mi ten řád, který hromadná doprava má. Možná proto, že za tím řádem vnímám tu obrovskou energii, kterou k jeho vytvoření spousta lidí vynaložila,” říká. Na ROPIDu působí od roku 2015 na pozici náměstka pro městskou dopravu a marketing. Co se za tu dobu podařilo, čeho si váží na svých kolezích a proč by Pražené měli být ochotni si za veřejnou dopravu připlatit? Začtěte se do dalšího z rozhovorů, v nichž při příležitosti 30 let ROPIDu představujeme jeho zásadní osobnosti. 

Jaký je váš osobní vztah k veřejné dopravě a kdy jste si uvědomil, že byste se jí rád věnoval profesně?

Doprava je pro mě asi nejzajímavější obor proto, že se vlastně nějakým způsobem dotýká i každé jiné lidské činnosti. Když dobře funguje, je pro spoustu lidí samozřejmostí, málokdo však vidí pod její pokličku, jak složité je tu „samozřejmost“ zajistit. Jako malého kluka mě asi nejvíce inspirovaly knížky „Zákulisí velkoměsta“ a „Už vím proč?“, kde byla spousta obrázků a informací o tom, jak celé město funguje. A jelikož jsem se narodil v centru Prahy, tak moje každodenní cesty do školy obsahovaly procházku podél Severojižní magistrály a potom jízdu metrem, tramvajemi či autobusy, takže se ten zájem o fascinující zákulisí města logicky stočil k dopravě. Prý jsem už v šesti letech někde prohlásil, že budu rozhodně pracovat u hromadné dopravy. A díky celé řadě okolností se to splnilo.

Před tím, než jste nastoupil do ROPIDu, tak jste pracoval na TSK. Co bylo hlavní motivací ke změně?

V Ústavu dopravního inženýrství hl. m. Prahy a posléze po jeho zrušení v TSK jsem byl zvyklý na poměrně zajímavou práci v oblasti dopravní telematiky a světelných signalizací. V roce 2014 se však změnila část vedení TSK a zajímavé práce najednou podstatně ubylo. Jelikož mě vždy trošku více zajímala oblast hromadné dopravy, využil jsem příležitosti a přihlásil se do výběrového řízení na pozici v ROPIDu.

S jakými vizemi jste do přicházel? Co z toho se podařilo? 

Možná to bude znít málo ambiciózně, ale před vizemi mají v téhle práci spíše přednost každodenní běžné činnosti, které zaručují, že další den drtivá většina spojů vyjede tak, jak má. Určitě jsem ale rád, že se mohu s kolegy z DPP a IPR podílet na zásadním pokroku v rozvoji sítě tramvají. Pro přehled města, městských částí i cestujících o výhledovém rozvoji sítě PID je určitě přínosné, že byl dokončen a zveřejněn rozsáhlý koncepční dokument „Rozvoj linek PID 2022-2032“. Díky mnoha lidem z ROPIDu i DPP se pak podařilo prolomit dlouholetý dluh v poskytování online dat o polohách všech spojů PID. Vznik užitečné stránky mapa.pid.cz by bez toho nebyl možný. Před lety bych také nevěřil, že bude možné velmi rychle do realizace dotáhnout projekt výstavby velmi dlouhého vyhrazeného pruhu pro autobusy na Strakonické ulici.

A je něco, co se nedaří a máte to jako výzvu do budoucna?

Moc se nedaří pracovat na zjednodušení tarifu, zejména v oblasti jednotnosti slev pro určité skupiny cestujících. Přestože v tomto případě jde o pravomoc objednatelů dopravy, tedy Prahy a Středočeského kraje, naše informační podpora cílící na zlepšení situace by měla být výraznější. Nejen cestujícím, ale také řidičům a průvodčím, by méně záludností tarifu určitě udělalo radost. V oblasti preference autobusů se také zatím nedaří ve městě nastavit postup, jak vymáhat sankce za přestupky zaznamenané automaticky kamerami na zkušebně osazeném úseku vyhrazeného jízdního pruhu v Evropské ulici. To současně omezuje možnosti tento systém v Praze rozvíjet

Co Vás na práci v ROPIDu baví? 

Baví mě spolupráce s lidmi, o nichž vím, že jsou skutečně na svém místě a rozumí svému oboru na jedničku. Projektování dopravy, ekonomika a technický rozvoj jsou sice velmi různorodé obory, ale v rámci PID se do řady problémů promítají všechny. Proto je důležité, že se můžeme jeden na druhého spolehnout. Když přidáte kolegy z marketingu, dispečinku či kontroly, platí to bezezbytku též. Trošku mě ale mrzí, že tuhle součinnost neumíme tolik prezentovat navenek. Z 95 % je totiž z hlediska náplně práce v ROPIDu zcela odlišná od toho, jak si jí veřejnost představuje. Není to v základu hraní s čísly linek a trasami, základem jsou ekonomika, smlouvy, výběrová řízení, jednání s městskými částmi i dopravci, řešení každodenních problémů a zajišťování informování nejen o nich.

Jak velký je tým, se kterým pracujete v rámci své činnosti náměstka pro městskou dopravu a marketing? Jak jejich práci hodnotíte?

Přímo spolupracuji s cca 30 lidmi. Část z nich má na starosti projektování provozu linek ve městě, komunikaci s dopravci, městskými částmi i veřejností. Doslova každý den se potýkají s novými situacemi, pro něž je třeba najít řešení. Zdroje v podobě financí, počtu vozidel a řidičů jsou však omezené, takže uspokojit všechny objednatele, cestující, dopravce i třeba řidiče bývá nesnadné. Řada kolegů naštěstí po pobytu v kanceláři vyráží přímo za řídící pult či volant prostředků PID, takže jim zkušenosti z terénu v řešení problémů pomáhají. Součástí mého týmu jsou i pracovníci řešící rozvoj infrastruktury, zejména zastávek a vyhrazených pruhů pro autobusy. Ti tráví spoustu času v ulicích města i na složitých jednáních s příslušnými úřady. U řady z nich mě pořád udivují znalosti, které o pražské dopravě mají.

Stejně důležitou součástí mé odpovědnosti je i sekce marketingu. Jejím pilířem jsou pracovníci infocentra, infolinky a lidé, co zpracují měsíčně stovky odpovědí na písemné podněty. Obrovský objem práce mají další kolegové, kteří zpracovávají a aktualizují různé mapové podklady (včetně nedávno oceněných) či grafiky, výlukové letáky a tabule. Nesmím zapomenout také na velkou skupinu lidí, která částečně i ve svém volném čase připravuje populární dny PID. Byť i ty se staly již téměř samozřejmostí, zajištění vozidel, organizace jejich provozu a vytvoření všech informačních podkladů pro takové dny jsou věci, které se vůbec nerodí snadno.

Jaké jsou vaše aktuální úkoly a cíle?

Myslím, že jedním z nejdůležitějších cílů hromadné dopravy pro další období bude zajištění dostatečného počtu řidičů. Aktuální rozsah provozu linek, který nám přijde samozřejmý, totiž ani zdaleka nemusí být dlouhodobě udržitelný. Problematiku nedostatku řidičů budou řešit všechna města nejen v Evropě. Přestože se v Praze zlepšily podmínky z hlediska platového ohodnocení, zejména u řidičů autobusů neodpovídá zázemí na mnoha konečných zastávkách tomu, co by mělo být standardem. Právě proto, že profese řidiče městské dopravy je z hlediska délky směn nepříjemně proměnlivá, tedy tímto parametrem určitě ne lákavá, musí město shánět nové řidiče díky rozvoji jejich benefitů, včetně kvality zázemí v místech, kde tráví přestávky. Přestože na konečných zastávkách vznik odpovídajícího zázemí často komplikují různí vlastnící pozemků či nedostupnost sítí, zlepšení podmínek pro řidiče by mělo být v dalším období naší prioritou.

Jak vnímáte pražskou veřejnou dopravu coby její uživatel?

Jelikož nemám auto ani kolo, tak ke svým cestám využívám výhradně hromadnou dopravu. Samotnou jízdu si ale moc neužiju, protože mě téměř u každého spoje, který vidím, zajímá, zda jede včas a kolik veze cestujících. To už je typická pracovní úchylka, které se v tomto oboru nelze vyhnout. Z jednoho pozorování většinou nelze odvodit nějaký závěr, ale osobní zkušenost se vždy hodí v okamžiku, kdy mi na stole přistane třeba související podnět od městské části či cestujícího. Rád se pohybuji po Praze a s fotoaparátem sleduji, co je zejména v dopravě, nejen hromadné, nového. Líbí se mi ten řád, který hromadná doprava má. Možná proto, že za tím řádem vnímám tu obrovskou energii, kterou k jeho vytvoření spousta lidí vynaložila.

V dřívějších rozhovorech jste zmiňoval, že by MHD měla zdražit. Změnilo se na vašem názoru něco?

Ne, ačkoliv to zvláště v dnešních dnech nebude znít populárně. Nikdo z nás nemá peněz zrovna nazbyt. Nicméně pro stabilitu kvality hromadné dopravy určitě není přínosem, když se z jízdného ročně pokryje již jen okolo 17 % provozních nákladů a 83 % nákladů kryjí dotace města. O co více peněz jde hromadné dopravě, o to méně vyroste nových škol, méně dostanou nemocnice na nové výtahy nebo se opraví méně mostů. Prostě mi tak nějak přijde k zamyšlení, že roční kupón stojí v Praze v roce 2023 méně než stál v roce 2000 (3 800 Kč). Nebo, že jsem jako student za měsíční kupón platil v roce 1994 více, než je aktuální cena. Mám strach, že až v městském rozpočtu peněz ubude, tak na hromadnou dopravu zdaleka nezbude tolik, aby mohla jezdit tak, jak jsme zvyklí. A ta samozřejmost, s níž jí vnímáme a užíváme, že by pak mohla rychle zmizet.

Když se zkusíte podívat do daleké budoucnosti, jak bude za 30 let vypadat veřejná doprava v Praze a jaké budou úlohy ROPIDu?

Myslím, že kolegové za 30 let budou mít již v mnohém snadnější práci. Část z našich pozic určitě nahradí umělá inteligence, takže za 30 let pravděpodobně budete o úspěších i neúspěších ROPIDu hovořit s nějakým automatickým GPT náměstkem. Ten parametry zlepšení či zhoršení hromadné dopravy určitě obratem doloží pečlivě zanalyzovanými daty. Zatímco dnes se s automatickými sčítači ve vozidlech teprve sžíváme, za 30 let budou údaje o vytížení všech spojů dostupné kdykoliv online. Vlastně určitě ještě o dost dříve než za 30 let. Zatímco dnes jsme rádi, že máme k dispozici data o polohách spojů a pomalu se učíme, jak je analyzovat, za 30 let již budou rovněž tyto analýzy automatické. Bude tak možné pružněji upravovat jízdní doby mezi zastávkami a reagovat na vzniky opakovaných zpoždění. Ale, kdo ví, třeba už budou fungovat teleporty a klasická hromadná doprava se stane jen exponátem na fotografiích v muzeu.

Své názory a postřehy jste řadu let sdílel s veřejností prostřednictvím blogu na jednom zpravodajském serveru. Proč jste s tím přestal a neláká vás někdy své psaní zase obnovit?

Pokud si vzpomenete, jak dlouho trvalo, než jsem si našel čas na tento rozhovor, tak je zřejmé, že téměř žádnou chvíli navíc, kterou bych mohl věnovat osobnějšímu psaní, nemám. Dokonce si vyčítám, že nemám více času na psaní textů vysvětlujících dění v hromadné dopravě v rámci běžné pracovní činnosti. Na webu pid.cz v sekci „Vysvětlení změn“ by rozhodně mělo být daleko více zajímavých informací o provozu, výlukách a dalších činnostech, které ROPID dělá. Problémem je, že často ve spolupráci s kolegy od dopravců sotva zvládáme zpracovat to nejzákladnější pro zajištění běžného provozu, takže na tu informační nadstavbu o zajímavostech bohužel téměř nezbývá prostor.

A kdybyste se měl dnes pustit do psaní, o čem by byl první příspěvek?

Protože textů o dopravě, dopisů, vysvětlení a rozborů připravuji pro veřejnost a městské části desítky za měsíc, možná bych se ve svém blogu tentokrát více věnoval nedopravním věcem. Možná i méně vážným. Mám rád písničku Dona McLeana American Pie (nezaměňovat s pozdějším filmem na zcela jiné téma), která je jakýmsi průvodcem americkou nejen hudební historií druhé poloviny 20. století. Celkem by mě lákalo zkusit ji nově otextovat naším českým příběhem uplynulých 50 let. Ale tak nějak tuším, že si na tohle hraní se slovy asi čas nakonec nenajdu.