S Oldřichem Kadavým o dispečinku

Oldřich Kadavý: Na dispečinku jsme začínali ve třech lidech, dnes jsme největším týmem v ROPIDu

Oldřich Kadavý byl jedním z prvních dispečerů v PIDu a dnešní Koordinační dispečink PIDn dokonce spoluzakládal. Již 10 let úspěšné stojí v jeho čele a spolu se sehraným týmem se každý den stará o to, aby poruchy, dopravní nehody nebo špatné počasí cestujícím co nejméně znepříjemnily dopravu do práce, školy, domů či za zábavou. Co Oldřicha na jeho práci baví, jaký je jeho dosud nesplněný sen a jaký je jeho osobní cyklistický rekord?

V ROPIDu začínal Oldřich stejně, jako řada jiných současných zaměstnanců, ještě při studiu dopravní fakulty na ČVUT. Po škole nastoupil nejprve na pozici grafikonisty, kdy zpracovával jízdní řády regionálních linek a zároveň řešil technické záležitosti, jako například přípravu dat do odbavovacího zařízení. Od počátku tíhnul k práci dispečera, ačkoliv tehdy se tomu ještě říkalo „koordinační služba”. Oddělení koordinačního dispečinku vzniklo až v roce 2012 a Oldřich byl mezi jeho prvními třemi zaměstnanci. O šest let později stanul v čele nově vzniklého odboru dispečerské činnosti, který je dnes s dalšími šestadvaceti kolegy největší v ROPIDu. Kromě dispečerů PID, kteří sídlí v Letňanech, jsou součástí týmu také kolegové z oddělení Bezba dopravy. To se orientuje na přepravu osob se sníženou schopností pohybu a orientace a má základnu pro změnu v Libuši. Část týmu tvoří také dispečeři za organizaci IDSK.

Když má Oldřich vyprávět o letech strávených v ROPIDu, znamená to pro něj zároveň ponořit se do svých archivů a vytáhnout si z nich důležité mezníky, na které by už málem zapomněl. Při té příležitosti zjišťuje, že příští rok oslaví 20 let od chvíle, kdy pro ROPID začal vykonávat první práce. „Mnohé se za ty roky změnilo, PID se rozšířil o nové oblasti, přibyli noví dopravci, fungujeme profesionálněji, ale jedno je tu pořád stejné – je tu dobrý tým, se kterým mě ta práce baví. Někteří jsou na dispečinku také od začátku, kolega Tomáš Posavád je dokonce na ROPIDu ještě o něco déle, než já,” vypráví Oldřich.

Kromě pomoci při řadě svízelných dopravních situací, ať už byly příčinou v těch nejtěžších případech stávka řidičů v roce 2011, vysoké mrazy v roce 2014, povodně nebo sněhová kalamita, má Oldřich zásadní zásluhu i na konkrétním počinu, bez něhož by se už dispečeři PID neobešli. Je jím online systém monitorování provozu vozidel, takzvaný MPV, na jehož vývoji se Oldřich spolupodílel. Prostřednictvím něj mohou dispečeři sledovat všechna vozidla v síti PID, a to včetně přívozů a dnes již i vozidel Dopravního podniku hl. m. Prahy. „Umí kupříkladu vyhodnocovat odchylky od jízdního řádu a sleduje návaznosti mezi spoji. Když má například vlak zpoždění, zašle automaticky informaci řidiči návazného autobusu přímo na displej odbavovacího zařízení, aby na vlak počkal,” vysvětluje Oldřich a dodává, že díky tomu je možné zajistit vyšší spolehlivost garantovaných návazností.

Do práce na kole
S vyšší funkcí se i role Oldřicha na dispečinku proměnila. Jezdí méně do terénu a naopak přibylo papírování, které patří k té méně zábavné práci. Z předešlých let si však ponechal projektování autobusových linek v oblasti Ondřejovska i jednu městskou linku. „Vytvořil jsem si v regionu za ty roky silné vazby. Znám se se starosty, kteří se proměňují, ale vědí, že se mohou se mnou domluvit. Je to práce, která mě baví a tu oblast mám rád,” vypráví. Nové úkoly a výzvy, ale také pevný a fungující tým jsou odpovědí na to, proč za téměř dvacet let nezatoužil ani na chvíli po změně zaměstnání. Přesto je sen, který by si jednou ještě rád splnil. „Lákalo by mě řídit autobus. Dělat si řidičák v mém věku už mi nepřijde rozumné, raději ten čas věnuji rodině. Někdy si říkám, že k tomu ta správná příležitost třeba ještě nastane,” uvažuje.

Při poznámce o věku by se možná leckdo, kdo Oldřicha zná, zasmál. Mezi kolegy je totiž známý jako zdatný cyklista. Pravidelně se s ostatními zapojuje do květnové akce spolku AutoMat Do práce na kole, při níž musí zdolat – pokud se přepravuje na kole z domova do Letňan – dvacetikilometrovou vzdálenost. „Ráno mi to trvá něco přes hodinu, zpátky už si tu jízdu víc užívám a trvá mi to déle,” vysvětluje a dodává, že stále častěji také namísto kola kombinuje veřejnou dopravu s chůzí: „Už jsem zkrátka lenivější, jezdím i ve volném čase, ale už to nejsou takové štreky jako dřív. Za studentských let jsem jel s kamarádem do Chorvatska, za den jsme ujeli s plně naloženými bicykly nejvíc 140 kilometrů, to už bych si netroufl.”

A kde se Oldřich vidí za příštích 20 let? „To je těžké předvídat, ale když bude na obou dispečincích pořád tak dobrá parta, tak tu rád zůstanu,” zamýšlí se. Raději se však drží reálných cílů v následujících letech. „Čeká nás například ještě spousta práce na zlepšování funkcí systému MPV i dispečerského systému pro Bezba dopravu. V první řadě budu rád, když se podaří oba systémy zrychlit a zpřesnit a doplnit potřebné funkce, protože potom dispečery bude práce s ním víc bavit,” prozrazuje své nejbližší plány.