S Petrem Tomčíkem o vedení organizace
„Většina kolegů jsou srdcaři, kteří svojí práci dělají rádi,” říká ředitel ROPIDU Petr Tomčík
Petr Tomčík je s dopravou srostlý od mládí. Jako dítě měl sen stát se strojvedoucím, jeho záliba v dopravě jej přivedla ale ke studiu na dopravní fakultě ČVUT. Následně načerpával praktické zkušenosti v roli projektanta a letos je to osm let, kdy nastoupil na pozici ředitele ROPIDu.
„Přicházel jsem do ROPIDu z vnějšího prostředí, což mi umožnilo dívat se na některé věci s větším nadhledem,” vzpomíná Petr Tomčík. Když v roce 2015 vyhrál coby čtyřiatřicetiletý zkušený projektant a zastupitel městské části Praha-Dubeč konkurz na nového ředitele ROPIDu, stál v situaci, kdy organizace čelila kritice za změny linkového vedení, ke kterým došlo v předchozích letech, a důvěra v organizaci byla narušena. „Bylo důležité zlepšit komunikaci s městskými částmi i s veřejností. Ukázat, že je v ROPIDu skutečně kvalitní tým odborníků. To se podařilo. Dnes má ROPID pověst odborné a vysoce výkonné organizace, na které se město s důvěrou obrací, což mi dělá obrovskou radost,“ říká.
Petr Tomčík je ředitelem už přes tři volební období a ve své funkci jedná už s třetím náměstkem pro dopravu. „Jsem rád, že všichni tři náměstci, jak Petr Dolínek, Adam Scheinherr, tak i Zdeněk Hřib mají nebo měli do problematiky veřejné dopravy už jistý vhled a komunikace s nimi probíhala na vysoké odborné úrovni,” říká. V roce 2017 získal ROPID důležitého partnera v přípravě a rozvoji společného integrovaného dopravního systému, organizaci Integrované dopravy Středočeského kraje (IDSK). Zpočátku přešla část zaměstnanců ROPIDu do IDSK, což zajišťovalo i určitou kontinuitu spolupráce. Souběžná existence dvou příspěvkových organizací měla být nicméně pouze mezistupněm k tomu, aby později mohl vzniknout jeden nový organizátor vlastněný oběma kraji. Spojení obou organizací se přesto – alespoň prozatím – neplánuje. „S tím, jak postupovala integrace, se proměňoval také rozsah činností IDSK. Nyní každý řešíme svou specifickou a v mnohém velmi odlišnou část týkající se veřejné dopravy. Z tohoto pohledu může být výhodou, že jsou tu dvě organizace, které vykonávají svou činnost v rámci svého samosprávného obvodu,” vysvětluje Petr Tomčík.
V posledních dvou letech se jeho práce soustředí mimo jiné na výběr nových dopravců a smluvního zajištění budoucí podoby dopravy. Na příměstských autobusových linkách vyjedou nově vysoutěžení dopravci poprvé už v prosinci roku 2024. „Počínaje tímto datem bude zajištěna jednotná kvalita nabízené služby na všech regionálních linkách. Cestujícím bude zaručen takový komfort při cestování, jako znají z pražské MHD, to znamená, že všechny autobusy budou vybavené klimatizací, nejmodernějšími informačními systémy a budou nízkopodlažní,” upřesňuje ředitel ROPIDu. Už nyní se s kolegy z IDSK zabývá také výběrem dopravců v železniční dopravě, ačkoliv k zahájení jejich činnosti dojde až po roce 2029, kdy končí stávající smlouvy. Následovat bude soutěž na výběr nových dopravců na městských linkách a u přívozů.
Umění přepnout
Podepisování dokumentů patří sice k té méně zábavné, ale nutné činnosti ředitele ROPIDu. Petr Tomčík přiznává, že se mu po jeho původním oboru občas zasteskne. „Na začátku jsem měl představu, že se dopravně-inženýrské náplni budu věnovat víc. Nicméně na této pozici je člověk nucen řešit trochu jiné záležitosti,” říká. Rád s kolegy projektanty občas probírá konkrétní projekty. Takových příležitostí je ale méně, než by si přál. Jeho každodenní program je tak nabitý, že dny kolikrát utíkají neuvěřitelně rychle. I přes pracovní vytížení se snaží s ohledem na rodinu nezůstávat v kanceláři do pozdních večerních hodin. „Držet si od práce odstup jsem se naučil až časem. Dnes už si práci domů neberu,” říká. Cesta z Rytířské domů je pro něj čas, kdy může přepnout z pozice ředitele do pozice otce a manžela. A jak Petr Tomčík nejraději tráví volný čas? Sportem, procházkami a s rodinou.
Radost v práci mu přináší uspokojení nad realizovanými projekty kolegů, respektive celé organizace. Být pro kolegy oporou, udělat si na ně čas a vytvářet takové podmínky, aby se v práci cítili dobře, vnímá jako přirozenou součást své práce. Tým lidí, který pro ROPID pracuje, by mu mohl leckterý manažer závidět. Nebývá už dnes zvykem, aby zaměstnanci zůstávali ve svém prvním zaměstnání desítky let, tak jako je to v ROPIDu běžné. „Většina kolegů jsou srdcaři, kteří svojí práci dělají rádi. Ale myslím, že je to i celková atmosféra uvnitř firmy, co tu zaměstnance drží. V minulosti jsme měli pár případů, kdy některý zaměstnanec odešel, ale po čase se zase vrátil, protože mu tento benefit v jiné firmě chyběl,” říká.
A co by závěrem Petr Tomčík přál organizaci ROPID i celému systému PID do příštích 30 let? „Byl bych rád, aby všechno fungovalo pokud možno perfektně, i když v systému, který vypraví skoro již 40 000 spojů denně, to není jednoduchý cíl. Abychom lidem pomohli dostat se co nejrychleji a zároveň bezpečně tam, kam potřebují, bez nečekaných mimořádností. A pokud takové mimořádnosti nastanou, abychom lidem takovou informaci předali včas a využili ke komunikaci s nimi všech způsobů, jaké nám technologický pokrok umožní. PID je v evropském měřítku jeden z nejlepších dopravních systémů. To ale neznamená, že by bylo možné usnout na vavřínech a rezignovat na jeho další rozvoj. Musíme jít ruku v ruce s technologickým pokrokem a včas vycítit měnící se chování i nároky lidí. Mobilitu musíme čím dál víc chápat jako ucelenou službu „od dveří ke dveřím“, kdy budou lidé mnohem víc kombinovat různé způsoby pohybu. Teď třeba chystáme spuštění inovované PID Lítačky, která vyhledá nejlepší dopravní spojení s využitím nejen MHD, ale i třeba sdílených kol nebo i aut. Proto nám všem přeji dostatek energie, se kterou každý den posouváme PID vpřed, a dále pak pokoru, sebereflexi, a také schopnost podívat se na svou práci i očima našich cestujících.“