Se Zbyňkem Jiráčkem o informačních technologiích
ZBYNĚK JIRÁČEK: DO ROPIDU JSEM ŠEL S CÍLEM ZPŘÍSTUPNIT DATA A POVEDLO SE. DÍKY TOMU TEĎ VYLEPŠUJEME TŘEBA PID LÍTAČKU
Matfyzák, věčný šťoura a v ROPIDu ten přes techniku. Takto se na svém Twitteru charakterizuje Zbyněk Jiráček, vedoucí odboru technického rozvoje a projektů. V rozhovoru se rozpovídal nejen o vývoji PID Lítačky, ale také o tom, co ho na práci nejvíc baví, jaký je šéf nebo co ho dokáže naštvat a o čem se pak rád vypíše na sociálních sítích.
V Ropidu pracuješ zhruba sedm let, ale začal jsi sem docházet ještě při studiích na vysoké škole. Tvůj pozdější nástup na Ropid byl tedy přirozeným vyústěním tvého studia?
Jsem tady jeden z mála, který nemá vystudovanou dopravní fakultu, ale o veřejnou dopravu jsem se zajímal, protože byla tématem mé bakalářky a později i diplomky. Na Ropid jsem chodil žádat o datové podklady a přitom se tu seznámil s některými zaměstnanci, kterým jsem pak měl občas potřebu radit, jak by šly určité věci dělat lépe. Chápu, že pro Ropid byl asi nejjednodušší způsob, jak umlčet kritika, dát mu práci. Paradoxně jsem ale vlastně ještě v době, kdy jsem tu byl na dohodu, neměl pocit, že bych tu měl co dělat na plný úvazek.
Jak se ti potom uvnitř organizace podařilo měnit věci, které jsi před tím kritizoval?
Tématem zmíněných prací bylo plánování tras MHD nad mapami a predikce zpoždění tramvají a autobusů. Chtěl jsem v podstatě vytvořit navigaci pro cestující, která by fungovala na základě skutečných dat, což je mimochodem téma, které rozvíjím dodnes. Tehdy jsem se od Ropidu snažil získat přístup ke strojovým datům z jízdních řádů nebo ze sledování poloh autobusů, ale nedostal jsem je – částečně to technicky nebylo možné, ale ani se nikomu do toho moc nechtělo. Změnit to byla jedna z motivací, proč jsem na Ropid nastoupil. Byl to běh na dlouhou trať, ale nakonec se to podařilo. Dnes jsou taková data běžně přístupná. Ale neříkám, že to je jen můj úspěch, z velké části tomu přispěl fakt, že k tomu byla politická vůle.
Před třemi lety jsi začal vést odbor technického rozvoje a projektů. Jak velký je tvůj tým a jaký bys řekl, že jsi vedoucí?
Kromě mě ještě 11 lidí. A jaký jsem vedoucí? Vážím si práce každého z nich a snažím se jim do toho moc nemluvit, ačkoliv by to někdy možná bylo ku prospěchu věci. Ale praštit do stolu a říct, že tohle se udělá jinak, zkrátka neumím. Vždycky jsem považoval za cennější s lidmi vycházet. A mám-li být upřímný, Ropid není žádná korporace, v soukromém sektoru by většina lidí nejspíš dosáhla na lepší platové ohodnocení, tím spíš je třeba si jich vážit.
Jaké jsou vaše agendy a čemu konkrétně se věnuješ ty?
Jsou to práce jednak provoznějšího charakteru, jako komunikace s dopravci, pomoc s technickým rozvojem, asistence při certifikacích, kontrola dat a komunikace s projektanty, provoz dispečinku z hlediska datového zajištění a podobně. Tyto činnosti fungují více méně bez mé režie. Já se tak můžu věnovat tomu, co mě vždycky bavilo, tedy datovým inovacím. Tady se mi hodí, že mám v týmu lidi, kteří jsou schopni pracovat samostatně a stejně jako já analyticky a můžeme to rozvíjet společně.
Jaké má pražská veřejná doprava z tvého pohledu nedostatky a co bys rád zlepšil?
Vnímám, že má město velký dluh vůči cestujícím, pokud jde o informační systémy. Podařilo se sice získat pro cestující on-line data o provozu, ale stále dost chybí informace v terénu. Určitě by k většímu komfortu přispělo více elektronických panelů na zastávkách, které jsou schopné okamžitě informovat o mimořádných událostech, ačkoliv si myslím, že v době chytrých telefonů už není nutné je mít všude. Moje práce se momentálně víc soustředí do virtuálního prostoru, tedy především do zlepšování funkcí PID Lítačky. Pracujeme na tom, aby byla schopna svého uživatele lépe informovat o dopravních komplikacích na jeho obvyklé trase, a to nejlépe ještě před tím, než vyrazí na cestu. Zároveň pracujeme na tom, aby dokázala okamžitě nabídnout co nejlepší alternativní možnost dopravy. Několik podobných vylepšení už jsme v Lítačce udělali, ale jde to pomalu. Nápadů máme hodně, ale snažíme se to nepřehánět; co je pro jednoho vylepšení, může být pro jiného změna k horšímu.
Prozraď, jaký jsi cestující. Předpokládám, že jsi nejvěrnějším uživatelem PID Lítačky a náročnější cesty vždy plánuješ s její pomocí.
Jsem trochu ojedinělý případ, protože své cesty bych plánovat nepotřeboval, PID Lítačku ale používám vždy. Mám potřebu kontrolovat, jak funguje a jakou variantu cesty mi nabídne. Přicházím tak na mnoho podnětů, které mě mohou inspirovat v jejím rozvoji. Někdy mě dokáže i mile překvapit. Nový vyhledávač počítá trasu nad mapou, tudíž je schopen navrhnout i takovou možnost, kdy je například výhodnější vystoupit o zastávku dřív a dojít na místo potom pěšky.
Pravidelně komunikuješ na sociálních sítích, zvláště pak na Twitteru. Ve svých tweetech dáváš nahlédnout pod pokličku práci dopravního analytika, ale občas dokážeš být i nemilosrdně kritický. Už jsi na svou “prostořekost” někdy doplatil?
No jistě, mnohokrát. Od určité doby už si důsledně promýšlím, co ještě napsat na firemní Twitter a co už raději na osobní. Ale i tam jsem popravdě v minulosti narazil, když jsem upozornil na jednu podezřelou zakázku jedné konkrétní společnosti…
Je nějaké téma, které tě dlouhodobě pálí?
Vadí mi, když se z úplně jednoduchých věcí dělají zbytečné složitosti. Třeba kolem sdílených dat, které jsem zmiňoval na začátku, byla hromada připomínek, aby lidé informace nezneužili, objevovaly se i argumenty o teroristických útocích. Nebo informační panely na zastávkách – existují tu už nějakých 20 let, tedy na tom nic extra drahého, přesto se kupují za obrovské peníze. Tohle zbytečné komplikování mě mrzí, protože následkem toho je, že i v některých zemích na východ od nás mají lepší informační systém, než máme v Praze.