S Filipem Drápalem o marketingu

“Hektický svět marketingu mě baví, když se ale potřebuji soustředit na koncepční projekty, pomáhá mi zmizet mimo civilizaci,” říká Filip Drápal

První zaměstnanecké seznámení s ROPIDEM často probíhá formou brigád přes oddělení marketingu. Také Filip Drápal tady coby student dopravní fakulty před 21 lety začínal. Na rozdíl od některých jiných kolegů už ale na ROPIDu, byť s malou přestávkou, zůstal. V roce 2008 se ujal vedení odboru marketingu a stal se prvním tiskovým mluvčím ROPIDu. „Moje práce je pestrá, někdy trochu hektická, ale to mě na tom baví,” říká. Když potřebuje pročistit hlavu, usedá za volant autobusu či za řídící pult tramvaje anebo se vydává do přírody.

Komunikace s cestujícími, vytváření kampaní, plánování akcí, příprava informačních materiálů, reagování na dotazy novinářů. Žádný den tu není stejný jako předchozí. Nové technologie práci proměnily, posunuly se způsoby komunikace, vše je potřeba sdílet on-line. „O marketing jsem se zajímal už na škole, psal jsem na toto téma diplomovou práci, když si to ale zpětně vybavím, musím se smát, jak jsem byl v mnoha věcech naivní,“ říká o svých začátcích Filip, který si ještě za studií zkusil na ROPIDu práci projektanta linkového vedení a na krátký čas si odskočil i do Dopravního podniku hl. m. Prahy. Poté se však vrátil k oblasti svého původního zájmu a k tomu přibral práci tiskového mluvčího.

Dnes dává příležitost dalším podobným nadšencům, aby se v rámci ROPIDu postupně vypracovali v oborech, které je zajímají. Jeho tým tvoří kromě 15 kmenových zaměstnanců ještě nespočet brigádníků a dohodářů, kteří práci kombinují se studiem. „Pro mě vždycky bylo důležité, aby si tu lidé našli, co je baví a tomu se pak věnovali. Tak mám jistotu, že to budou dělat, jak nejlépe dovedou a ještě tomu dají něco navíc,“ vysvětluje. Tímto způsobem se podařilo vychovat celou řadu šikovných lidí, kteří tvoří zajímavé příspěvky na sociální sítě, komunikují s cestujícími prostřednictvím infolinky nebo infocentra, pomáhají s kampaněmi či při akcích PIDu. Někteří z nich už obohaceni o zkušenosti a nezbytné kontakty zamířili i do jiných oborů dopravního světa.

Podle Filipa je pro úspěch v marketingu důležité neusnout na vavřínech, držet krok s dobou a sledovat trendy. „Jak se postupně zrychluje a zjednodušuje komunikace, musíme s tím umět pracovat i my. Zkoušíme krátká jednoduchá videa nebo animace, které lépe vstřebává mladší generace, fenoménem posledních let je Twitter, kde je potřeba být extrémně stručný a pohotový,“ říká.

Nový vizuál PID? Jsem spokojen

Během 15 let vzniklo pod Filipovým vedením také několik koncepčně náročnějších projektů, které napomohly zvýšit komfort při cestování s PID. Prakticky z ničeho se například podařilo vybudovat zastávkovou službu nebo propracovaný systém standardů kvality, který nastavuje dopravcům jasná pravidla, pokud jde o vybavení vozidel a kvalitu služeb. Myšlenku jednotnosti se navíc podařilo propsat do nové vizuální podoby Pražské integrované dopravy. Vozidla MHD postupně dostávají jasně rozpoznatelný vzhled a jsou nejen díky červenošedé barvě ve městě nepřehlédnutelná. „Za mého působení je to už druhá změna vizuálu PID, ale tentokrát jsem s výsledkem nadmíru spokojen, protože se tím konečně daří sjednotit městskou i příměstskou dopravu. Snad atraktivnější vzhled přiměje více lidí, aby využívali k cestám veřejnou dopravu,“ hodnotí design šéf marketingu.

V jednom ze zatím posledních velkých projektů už se Filipům tým pouští za hranice své oblasti, tedy veřejné dopravy. Projekt Čitelné Prahy, jenž vzniká ve spolupráci s dalšími subjekty a odborníky, totiž nemá oslovovat pouze cestující MHD, ale míří také k těm, kteří se po městě chtějí pohybovat pěšky. Jeho cílem je zlepšit orientaci po městě a doplnit veřejný prostor o zajímavé vizuální prvky. „To je jeden z těch projektů, který mě vytrhává od každodenní rutiny. Člověk má pocit, že po něm vedle mnoha tiskových zpráv a telefonátů s novináři také něco zůstane,“ uvažuje Filip. Zároveň ale přiznává, že je občas komplikované sladit takovou práci s každodenní agendou danou i aktuálním provozem. „U koncepčních projektů mi pomáhá zmizet čas od času aspoň na chvíli někam mimo civilizaci, kde najdu klid na to, abych promyslel všechny souvislosti,” dodává.

Několikrát do měsíce si Filip odskočí od počítače za volant autobusu nebo za řídící pult tramvaje. „Pro mozek je to povzbuzující. Při řízení člověka napadnou věci, které v každodenním zápasu o čas nemá možnost promyslet,” říká. Práce řidiče pro něj má ale i jiné výhody; přímo v terénu si může ověřit, jak v praxi fungují opatření, které navrhují jeho kolegové v ROPIDu, sledovat chování cestujících nebo si vyslechnout názory řidičů. Své poznatky pak konzultuje s kolegy, které vytváří preferenční opatření nebo projektují jízdní řády.

Filip je znám, že se veřejnou dopravou nezabývá pouze profesně, ale věnuje se jí i na svých cestách po světě. S oblibou se vydává nejen do západních zemí, které jsou pro své propracované dopravní systémy jasným vzorem, ale také do východních a rozvojových zemí; i ty totiž mohou být v ledasčem inspirativní a zároveň dobrodružné. A kde se mu líbí nejvíc? „Všude lze nalézt něco zajímavého. Naposledy mě fascinovala doprava v Indii, kde jsem poznal opravdu extrémní podmínky lidského života a mobility. Jinak asi neřeknu nic nového – mám rád severské země, Německo, Švýcarsko. V porovnání s nimi vidím, jaké nedostatky v Praze ještě máme,” přiznává a vzápětí dodá: „Ale nejvíce si užívám dopravu ve Francii. Tam se totiž funkční doprava snoubí s perfektním designem. Už se těším, až se tam zase teď v létě vydám.”