Pražský motoráček

Pražský motoráček jezdí celoročně v sobotu, neděli a o státních svátcích kromě vánočních prázdnin. Aktuální jízdní řád naleznete zde.

Ve všech spojích Pražského motoráčku platí jízdní doklady PID. Cestující tak mohou využít následující doklady:

• dlouhodobé jízdenky pro pásma P, 0, B (tzv. pražská tramvajenka / čipová karta)
• krátkodobé jízdenky PID pro jednotlivou jízdu pro pásma P, 0, B
  • nutno před nástupem do vlaku označit v označovači v železniční stanici (označovače jsou zpravidla na nástupišti, ve stanici Praha hl. n. u vstupu do podchodů, popř. lze při přestupu využít také jízdenku již předem označenou v jiném dopravním prostředku PID)

Bezplatně cestují:

• dítě 0-6 let
• dítě 6-10 let pouze při prokázání věku (jinak plnocenné jízdné)
• dítě 10-15 let pouze s průkazem PID (jinak plnocenné jízdné)
• senior 65+ pouze s průkazem PID (jinak plnocenné jízdné)
• jízdní kolo (pouze pokud má cestující platnou jízdenku PID)

Pokud se vydáte do vlaku bez jízdenky, lze ji zakoupit u průvodčího ve vlaku.

Neplatí:

• SMS jízdenka
• průkaz na bezplatnou přepravu doprovodu dítěte do 3 let

Co je Pražský Semmering

Pražský motoráček během své cesty jede po dvou historicky zajímavých pražských tratích. Začíná na pražském hlavním nádraží, které bylo otevřeno v roce 1871. Stávající secesní výpravní budova od architekta Josefa Fanty však pochází z let 1902–1909. V roce 1977 ji doplnila nová odbavovací hala od architekta Josefa Dandy, která během posledních čtyř let prošla rozsáhlou rekonstrukcí a právě v letošním roce byla tato přestavba dokončena. Kolejiště zakrývá monumentální dvoulodní zasklená ocelová hala z roku 1905, která zabírá plochu odpovídající polovině Václavského náměstí.

Po projetí 1145 metrů dlouhého vinohradského tunelu a po překonání Vltavy po dvoukolejném ocelovém mostě z roku 1901 přijíždí vlak do stanice Praha-Smíchov severní nástupiště. Jedná se o bývalou společnou stanici tří společností: Dráhy císaře Františka Josefa (stavitele Pražské spojovací dráhy), Pražsko-duchcovské dráhy a Buštěhradské dráhy. A právě po trati patřící posledně jmenované společnosti vyrazí Pražský motoráček na svoji další cestu.

Potřeba klesání do vltavského údolí nižšími sklony vyvolala nutnost rozvinutí trasy, čímž vznikla, díky odvážnému vedení trati oblastí tzv. Pražského Barrandienu, zřejmě nejkrásnější trať ležící nyní na území našeho hlavního města. Ze Smíchova stoupá ve velké smyčce nad Zlíchovem a poté velkým pravotočivým obloukem dvakrát překonává Prokopské údolí. Proto bylo třeba vybudovat dva mohutné viadukty o délkách 170, resp. 180 metrů s maximálními výškami 23, resp. 25 metrů. Mezi vápencovými skalami pokračuje trať kolem Žvahova a Dívčích hradů do Jinonic. Vlak dále jede přes Cibulku a Stodůlky do stanice Praha-Zličín, kde jízda Pražského motoráčku končí v bezprostřední blízkosti řepského sídliště.

Směle vedená trať ze Smíchova do Hostivice si velmi záhy vysloužila přezdívku Pražský Semmering. Tento název je odvozen od známé rakouské trati v Alpách, která prochází mezi spolkovými zeměmi Dolní Rakousko a Štýrsko horským sedlem Semmering. Její stavba byla dokončena v roce 1854 a jednalo se o první evropskou horskou železniční trať. Pojem „Semmering“ se tak stal synonymem pro všechny odvážně trasované tratě na světě včetně trati, jejíž koleje využívá Pražský motoráček.

Co lze zahlédnout

Z vlaku Pražského motoráčku může cestující vychutnávat pohledy na četná pražská zákoutí a může se seznámit s různými stavebními slohy a urbanistickými celky. Jízda vlaku začíná na nejvýznamnějším českém nádraží pod dohledem ohromující Fantovy budovy. Překrásné pohledy na Prahu se otevírají i ze železničního mostu přes Vltavu. Vpravo se rozprostírá panoráma pražského historického centra, v čele s neobyčejným pohledem na Pražský hrad. Na levé straně se nad vlakem majestátně tyčí kapitulní chrám sv. Petra a Pavla na historickém Vyšehradě. Bývalá industriální krása průmyslové čtvrti Smíchov již převážně ustoupila především novým dopravním stavbám.

Z hlubočepských viaduktů může cestující sledovat téměř vesnickou zástavbu původních Hlubočep, ale i unikátní přírodu Prokopského údolí. Především skála nad druhým hlubočepským viaduktem upoutá pohledy cestujících. Neobyčejný výhled na hlavní město se naskýtá krátce za výhybnou Žvahov. Po pravé straně se na několik vteřin ukáže málo známý pohled na velkou část Prahy. Poté se za okny vlaku střídají opravdu nepříliš povědomé části stověžatého města. Projíždí kolem Konvářky a Dívčích hradů, pokračuje se přes vilové čtvrti Košíře a Cibulka i přírodním parkem na rozhraní Motola, Košířů a Stodůlek k řepskému sídlišti pocházejícímu z let socialismu. Zde Pražský motoráček svou cestu končí ve stanici nesoucí název Praha-Zličín. Přímo před nádražím se nachází tramvajová konečná Sídliště Řepy, a tak cestující můžou pro svůj návrat zpět do centra použít nejen vlak, ale i tramvaj.

Čím se svezete

Jízdu Pražského motoráčku zajišťuje dopravce KŽC Doprava, s.r.o., který se specializuje na provozování nostalgických vlaků. Vypravován zde bude motorový vůz řady M 262.0. Tyto čtyřnápravové vozy vyráběly v letech 1949–1951 podniky ČKD Sokolovo Praha a První Brněnská a Královopolská strojírna v Brně a v letech 1952–1960 podnik Tatra Studénka. Celkem bylo vyrobeno 238 kusů těchto motorových vozů, které se v pravidelném provozu udržely až do začátku 21. století. V současné době je několik vozů řady M 262.0 (později nesoucí označení 830) ve vlastnictví různých muzejních železničních spolků, které s nimi zajišťují historické a nostalgické vlaky.

Motorové vozy řady M 262.0 znamenaly významnou modernizaci poválečného vozidlového parku Československých státních drah. Dva velkoprostorové oddíly poskytují 56 míst k sezení, cestující ocení spouštěcí okna umožňující skvělý výhled na okolí trati. Motorové vozy s maximální rychlostí 90 km/h byly zpočátku nasazovány i na rychlíkové spoje. Jeden ze zachovaných motorových vozů řady M 262.0 je pravidelně nasazován také na Pražský motoráček. Ve výjimečných případech zde může být nasazen další historický motorový vůz řady M 286.1 (později řada 851) pocházející z roku 1968.

V pracovní dny? Místo motoráčku linka S65…

Vlaková linka S65 byla zavedena od 1.6.2010 spolu se zahájením tramvajové výluky na Plzeňské ulici. Původně byla zamýšlena jako dočasná pro pomoc obyvatelům řepského sídliště dostat se bez problémů do centra Prahy. Jak ale tato linka získávala na oblibě, začalo se uvažovat o ponechání provozu této linky i po skončení tramvajové výluky. Tento záměr byl navíc podpořen mnoha kladnými ohlasy nejen od obyvatel řepského sídliště, ale i z řad občanů z okolí Cibulky, kde je železniční zastávka umístěna v těsné blízkosti zástavby. Nakonec bylo rozhodnuto o trvalém celoročním provozu této linky.

Linka S65 je v současné době provozována v pracovní dny cca od 5:00 do 22:00 zpravidla v intervalu 60 minut (v úseku Hostivice – Rudná u Prahy v intervalu 60-120 minut), v nepracovní dny cca od 5:00 do 22:00 zpravidla v intervalu 120 minut v celé trase Praha hl. n. – Praha-Smíchov sev. n. – Praha-Zličín – Hostivice – Rudná u Prahy (vybrané vložené spoje jedou v trase Praha-Zličín – Hostivice, kde je i o víkendu interval 60 minut).

Vlaky linky S65 v Hostivici navazují na vlaky od Kladna, takže pro kladenské obyvatele, kteří cestují do oblasti Prahy 5, je přestup na linku S65 časově nejvýhodnější variantou.